20. ročník Pražského maratonu očima našich štafetových běžců

30. 05. 2014 0 0 Aktuality Zpět na Úvod

Do třetice všeho dobrého, čtveřice běžců hájících čest a slávu zemědělky se vydala pokořit jubilejní 20. Pražský maraton. Za krásného nedělního počasí se 11. května vydaly do pražských ulic tisíce závodníků, aby si užily především krásnou atmosféru a radost z pohybu. Náš tým měl před startem maratonu jasný cíl. Závod si užít, běžet, jak nejlépe to půjde, a když počasí bude přát, pokusit se při tom překonat dva roky starý rekord štafety ČZU.

Tento rok se naší štafetě složené ze tří švarných hochů a jedné sympatické slečny podařilo překonat dva roky starý rekord ČZU. Závod proběhl za velmi příznivého počasí, tedy alespoň pro běžce, a náš tým se do cíle dostal ve výborném čase 3:00:59! Čímž se mu podařilo vylepšit rekord o plných 9 minut a 45 sekund.

Mezi univerzitními štafetami obsadili skvělé 5. místo. Za zmínku stojí i celkové úmístění mezi štafetami (univerzitními + firemními), kde se naše štafeta z celkového počtu 573 štafet, které doběhly do cíle, umístila na 21. místě. Za tento krásný výkon patří naší štafetě velká gratulace! Kompletní výsledky jsou k dispozici zde, stejně tak jako oficiální fotogalerie.

Výsledky univerzitní štafety ČZU:

Veverka Ondřej (PEF) 0:43:34 10 km
Klampflová Hana (PEF) 0:47:42 10 km
Kačer Jan (FAPPZ) 0:43:55 10 km
Nerad Karel (FLD) 0:45:48 12 km

Jak si naše čtyřka užila maratonský závod, posuďte sami z jejich odpovědí:

iZUN: Jak se ti běželo a jaký nejsilnější zážitek si ze závodu odnášíš?

Hanka: Běželo se mi krásně. Byla tam úžasná atmosféra, nádherné prostředí. Na závodech, kde jsou občerstvovací stanice, mám vždy dost času se zastavit a v klidu se napít. Až při tomto závodě jsem zjistila, že není vůbec jednoduché se občerstvit za běhu. Dvakrát jsem naprázdno promáchla při pokusu vzít si mokrou houbičku. V tu chvíli jsem si řekla, že běžím fakt rychle a to mi dodalo sebevědomí do celého závodu.

Honza: Co si budeme povídat, zdaleka jsem neběžel kdovíjak zlehka a ladně, ale na rychlosti to nebylo naštěstí tolik znát.

Karel: Běželo se nádherně, počasí přálo, i když vítr tolik foukat nemusel. Nejsilnější zážitek mám z běhu v týmu, nikdy předtím jsem v něm neběžel, a taky jsem prvně viděl naživo start. Fascinující pohled na tu první vlnu a její rychlost.

Ondra: Běželo se mi dobře, i počasí mi vyhovovalo. Dalo by se říct, že celý úsek byl skvělý zážitek, jsem rád, že jsem se mohl proběhnout centrem Prahy s povzbuzujícími fanoušky.

iZUN: Jak rychle jsi uběhl/a svůj úsek a jak jsi s tímto výkonem spokojen/a?

Hanka: Svých 10 km jsem běžela za 47:42. Mým cílem bylo pokořit hranici 50 minut, se svým výkonem jsem spokojená.

Honza: Můj desetikilometrový úsek jsem zdolal v čase 43:55, což není nic světoborného, ale ani se za to nemusím stydět.

Karel: Připadl mi poslední úsek a zaběhl jsem ho za 45:48. Což je třetí nejrychlejší z univerzit. Na posledních dvou kilometrech lehké zpomalení, takže to mohlo být i lepší...

Ondra: 42:22 Jelikož jsem loni uběhl svůj úsek za 43:14, moc velké zlepšení tam vidět není, hodně sil sice vzalo počáteční předbíhání davů, ale naopak nebylo takové vedro jako loni, takže s časem mohu být víceméně spokojen.

iZUN: Jak dlouho a jak hodně jsi na tento závod trénoval/a?

Hanka: Běhám prakticky pořád. O tom, že budu mít příležitost zúčastnit se štafety, jsem se dozvěděla 3 týdny před startem. První dva týdny jsem se snažila trénovat co nejvíc a týden před startem jsem už spíš jen odpočívala.

Honza: Asi posledních pár let, kdy pravidelně běhám. :-)

Karel: Běhám už několik let, takže jsem trénoval opravdu dlouho. :-)

Ondra: Kvůli některým zraněním, co mě letos provázela, určitě méně než na loňský ročník.

iZUN: Přišla na tebe při závodu krize? Jestli ano, jak jsi se s ní vypořádal/a?

Hanka: Krize přišla, ale nedovolila jsem si zpomalit. Věděla jsem, že na mě čeká Honza na předávce a že když to zpomalím, tak pokazím závod celé naší štafetě, ne jenom mně. Za další bylo všude podél trati spousta diváků, styděla bych se přejít do chůze.

Honza: Krize nepřišla, asi jsem jí utekl.

Karel: Krize nebyla, jen jsem měl hlad, ale kdo by na těch pár kilometrech jedl, že... :-D

Ondra: Krize naštěstí nepřišla, pořád mě hnala dopředu myšlenka, že tu neběžím pouze za sebe, ale i za celý tým štafety a za ČZU.

iZUN: Jaká byla tvoje první myšlenka po doběhu tvého úseku?

Hanka: Kudy se nejlíp dostat do cíle.

Honza: Proč je ta medaile tak velká?

Karel: Je to za mnou! A k tomu šílená chuť na pizzu.

iZUN: Co pro tebe znamená běh? Co je tvoje největší motivace?

Hanka: Běh je neodmyslitelnou součástí mého života. Vždy si určím závod, kterého se chci zúčastnit, a ten je mou motivací znovu vyběhnout.

Honza: Ze začátku jsem běhal, abych zhubnul (jo, bylo to naivní). Posléze proto, abych si čistil hlavu a třídil myšlenky. Teď zjišťuju, že se kolem běhu točí spousta sympatických lidí, které bych přestal potkávat, kdybych přestal běhat, takže se běhání držím zuby nehty.

Karel: Těžká otázka. Běh je pro mě hrozně moc, svůj život si bez něj už nedokážu představit. Motivaci mám jednoduchou, snažit se umisťovat na závodech, užívat si je a pak taky můžu jíst, co se mi chce a kdy se mi chce.

Ondra: Když už sportuji, mám velkou vůli vyhrávat. Ne, že bych neuměl prohrávat, dokážu uznat, když je soupeř lepší, ale během závodu ze sebe musím vydat maximum, abych byl sám se sebou spokojený.

iZUN: Jaký je tvůj největší sportovní vzor a proč?

Hanka: Mým sportovním vzorem je Emil Zátopek. Obdivuji ho nejen pro jeho výsledky, ale hlavně pro to, jaké tréninkové dávky dokázal zvládnout.

Honza: Dušan Koutník, protože je to mimo jiné normální táta od rodiny, nemá za sebou kdovíjakou sportovní minulost a i tak mě na většině tratí s přehledem poráží.

Karel: Mám dva. Emil Zátopek pro to, co dokázal a kolik tomu byl schopný obětovat. Kdybych jednou zaběhl jeho maratonský čas z Helsinek (2:23:03), měl bych běžecky splněno. Druhý je Kilian Jornet, pro mě legenda ultra-trailů. Ultra mě baví, i když ho momentálně neběhám, ale zase se k němu plánuji vrátit.