Další olympijská naděje z ČZU. Skokan na trampolíně Martin Pelc

iZUN: Martine, co na ČZU studuješ a jaký ročník?

Studuji Vodohospodářství na FŽP v prvním ročníku. Předtím jsem byl na ČVUT, poté jsem přestoupil na ČZU, kde jsem si minulý rok zkoušky rozkládal, kvůli závodům. Je těžké stíhat tréninky, závody, přípravu na ně. Ale dá se to.

iZUN: Jaké největší závody jsi minulý rok absolvoval?

Minulý rok jsem závodil na mistrovství světa na Floridě, kde jsem skončil v kvalifikaci. Závodilo nás asi 100 závodníků a já jsem skončil v první půlce.

iZUN: Jakým způsobem se závodí? Družstva nebo jednotlivci?

Máme kategorii jednotlivci, synchronní dvojice a družstva. Ale družstva jsou na mistrovství světa jen jednou za dva roky.

iZUN: Kdy a kde jsi začínal s tímto sportem?

Úplně nejdříve jsem začínal s gymnastikou u maminky, která vede na Smíchově tréninky rodičů s dětmi a poté jsem přestoupil na gymnastiku do Vršovic a až poté jsem zamířil na trampolíny.

iZUN:

iZUN: Na co ses teď kvalifikoval a jak probíhala kvalifikace?

Kvalifikoval jsem se na 1. Evropské hry do Baku a povedlo se mi to na mistrovství světa, kde bylo potřeba skočit určité body v synchronu, zároveň se počítají body z individuálního závodu, ale podmínkou je, že závodníci budou závodit v synchronu. Budu tedy závodit jak v párech, tak v jednotlivcích.

iZUN: A co musíš zvládnout a absolvovat, aby ses dostal na OH 2016?

Na olympiádu je třeba být do 24. místa na mistrovství světa, které je rok před tím. Přičemž prvních osm borců postupuje automaticky hned a zbylých 16 ještě bojuje dále.

iZUN:

iZUN: Jak často trénuješ, aby se Ti povedlo splnit si své sny?

Trénuji 3 krát až 5 krát týdně. Hlavní je tedy skákání na trampolíně a pak i doplňková činnost a kondička. Jde o posilovnu, plavání, trénink na zemi, občas hraji i badminton. Z regenerace především masáže, sauny, vířivky, solná jeskyně atd. Občas je to náročné.

iZUN: Jak jde zkombinovat trénink na soustředěních se školou?

Tak soustředění máme hlavně v létě, takže v tom není problém. Závody jsou hlavně o víkendu, kam se jedu většinou v sobotu ráno. Ale pak jsou třeba delší závody, jako MS, kam se jede i déle jak na týden. Takže to pak musím ve škole individuálně řešit. Jsou profesoři, kteří jsou v pohodě, ale pak jsou i ti, kteří dělají dusno a tváří se, abych si vlastně vybral mezi školou a sportem.

iZUN:

iZUN: Jaké je Tvoje postavení na českém závodním poli?

V Čechách patřím ke špičce. Závody často vyhrávám, stejně jako poslední mistrovství ČR.

iZUN: Jak se těšíš do Baku a co od toho čekáš?

Těším se hodně, je to pro mě úplně nový druh závodů. Takové závody jsem ještě nezažil, kam by nás jelo tolik sportovců najednou. Vlastně nás pojede 130 napříč dvaceti sporty. Normálně jezdíme jenom sami. Pak samozřejmě Ázerbájdžán sám o sobě je zajímavá země, která se chce dostat do Evropy. Na závody se samozřejmě těším, ale už začínám být lehce nervózní. Doufám, že se Evropské hry vyrovnají svou velikostí Panamerickým a Asijským hrám, které jsou vždy významné svou velikostí a tradicí.

iZUN: Jak probíhají vlastní závody na trampolíně z technického a organizačního hlediska?

Máme sestavu povinnou a volnou, která se skládá z deseti prvků. U povinné jsou předepsaná určitá pravidla, která závodník musí splnit. Například aspoň jeden prvek musí obsahovat vrut. Člověk se snaží o precizní provedení, ze kterého se získávají body. Volná sestava je složitější, neboť k precizní technice přibývá ještě náročnost cviku, jak z fyzického, tak z estetického hlediska. Navíc je to náročné na myšlení, protože to je velmi o hlavě. Tato sestava musí obsahovat opět 10 prvků, které dávají konečný součet bodů.

Z technického hlediska se měří výšky skoku, kde je speciální laserový přístroj pod skákací plachtou, který měří délku letu mezi dvěma dopady na trampolínu. Takže tím se měří délka skoku. Průměrně je letová délka deseti skoků asi 17 sekund. Čím déle je tedy závodník ve vzduchu, tím více bodů od rozhodčích dostává. Například limit pro výšku stropu nad trampolínou je stanoven na 10 až 12 metrů a závodníci skáčou zhruba 8 metrů vysoko.

iZUN: A moje poslední otázka, co si myslíš o klecovém chovu drůbeže?

Klecový chov drůbeže? No, já si myslím, že je to asi ta nejlepší cesta, jak ty slepičky chovat, nějakou zlatou střední cestou. Ale moc jim to jinak teda nezávidím.