Koňské spřežení, aneb adrenalin v kočáru

Maxmiliáne, jak jsi se vůbec dostal ke koňskému spřežení?

Naše rodina už dlouho chová koně, já jsem dřív jezdil parkury. A vlastně nedávno jsem skončil se sjezdem na kolech.

To je poměrně netradiční kombinace, jak se to vůbec dá kombinovat?

Nebyl v tom problém, jezdil jsem si to spíš jen tak pro zábavu a občas nějaký ten závod. Ale musel jsem toho nechat, kvůli nedostatku času.

Můžeš našim čtenářům ve stručnosti představit sport, kterému se věnuješ?

Máme tři disciplíny, první z nich je drezura, kde se cvičí předem známá sestava. Hodnotí se taky, jak u toho všeho vypadá jezdec, jak je vyzdobený kůň i kočár a především to, jak zvíře zvládne předepsané kroky. Další disciplínou je marathon. Ten se skládá ze tří částí. První z nich je klusovka. To je několika kilometrový úsek jenom klusem, jejž je třeba projet do daného času. Další částí je krokovka. To znamená, že je třeba ujít jeden kilometr jenom krokem do deseti minut. V třetí části se projíždějí marathonové překážky. To se odehrává většinou v lese. Poslední disciplínou je parkur. Tam jde čistě o projíždění dráhy mezi kužely. Nejvyšší soutěží je u nás Český pohár, což je série závodů, z níž se člověk může kvalifikovat na Mistrovství republiky. Dalším významným závodem na našem území je ještě Zlatá podkova v Humpolci.

Jak vypadají závody koňských spřežení?

Vždycky to má stejný formát. Závody jsou třídenní. V pátek se jede drezura, v sobotu marathon a v neděli parkur.

V jaké kategorii závodíš?

Dvojspřeží poníků, to znamená, že mám dva poníky vedle sebe.

Jak je to s poníky? Jsou Tvoji nebo si je na závodech losujete jako v moderním pětiboji?

Nene, koníky mám doma, sám si je trénuju a vyrážíme na závody. Během závodů můžeme mít jednoho náhradního. Pro jistotu, kdyby se jednomu něco stalo, nebo se třeba utopil.

Utopil?

Ano, to se stalo kdysi dávno v Kladrubech. Koně tam vjeli do vodní překážky, spadli, jeden zalehl toho druhého a než je dostali oba ven, jeden z nich se bohužel se utopil.

Jak často trénuješ a jak samotný trénink vypadá?

Když mám čas, tak každý den. Já jako jezdec žádnou speciální přípravu nepodstupuju. U koní jde o základní fyzičku a pak o sílu. Já pocházím z Krkonoš, takže tam třeba chodíme kopce krokem. Jinak, co se týče drezury, tak tam se samozřejmě trénuje sestava a všechno okolo.

Já o Tobě vím, že jsi v loňském roce na Mistrovství republiky skončil na třetím místě. Jakých dalších úspěchů si ve své kariéře vážíš?

Pro mě je asi největším úspěchem stříbrné umístění na Zlaté podkově. Ten závod pro mě znamená o trošku víc, než Mistrovství republiky, koná se každý rok v Humpolci a má tak již svoji tradici.

Koňské spřežení vypadá jako hodně nebezpečný sport. Spadl jsi někdy z kočáru? Nebo jsi se zranil nějak jinak?

Nene, zatím se mi tohle všechno naštěstí vyhýbá. Ale jednou se nám stala taková nepříjemnost, kdy jsme s poníkama najeli do kamenů a museli jsme je všechny odkšírovat a vytlačit kočár.

Splašili se Ti někdy poníci?

Ano, ale díkybohu ne na závodech. I tak to bylo docela divoký. Nedaleko od domova jsem na chvilku slezl z kočáru a oni se rozeběhli. Takže jsem je musel doběhnout, skočit na kočár, přelézt dopředu přes sedačku a nějak to zachránit (úsměv).

Napadá mě, zda může závodit ve spřežení kterýkoliv poník, nebo jestli jsou vhodnější jen vybrané rasy?

Je to úplně jedno. Jen na naše závody se obecně berou poníci starší čtyř let.

Zmínili jsme tady o kočárech. Na kolik vyjde jeden?

Úplně nový třeba na 150 000 Kč, ale můžou stát i 300 000 Kč. Jen chci podotknout, že na drezůru a parkur mám jeden a na marathon ještě jeden speciální.

Kolik stojí jeden prodloužený víkend na závodech?

Dohromady třeba i 10 000 Kč, protože něco musí jíst koně i lidé, taky všichni musí někde složit hlavu.

Ochutnal jsi někdy koňské maso?

Nikdy jsem ho nejedl a ani bych to nechtěl zkoušet. Raději bych si dal hovězí (úsměv).

Jak se dá kombinovat studium s koňským spřežením?

Není to snadné, protože mám poníky ustájené doma, takže se na ně nedostanu tak často, jak bych chtěl. Ale přemýšlím o tom, že bych si je převezl, abych je měl blíž a mohl tak víc trénovat.

Máš před závodem nějaký rituál, ať už sám nebo s koňmi, na který nedáš dopustit?

Vzpomínám si, že vždycky před drezurou jsem si dával s trenérem panáka.

Jaké jsou Tvé silné a jaké naopak slabé stránky při závodech spřežení?

Nejvíce nedostatků mám rozhodně v drezuře, tam se mi moc nedaří. Na druhou stranu mám rád marathony. Ty mě baví, je to rychlejší, větší adrenalin a je to pro mě nejoblíbenější část celých závodů.

Ty už jsi zmínil, že jezdíš dvojspřeží. Kdybychom Tě teď postavili před čtyřspřeží, dokázal bys ho řídit?

V žádném případě. Je to úplně něco jiného, protože držíš čtyři opratě.

A kdybys u dvouspřeží měl místo poníků dva dospělé koně, tak to bys zvládnul?

Jo, tam by to bylo úplně v pohodě. Laicky řečeno jde jen o to, kolik tam těch zvířat máš.

Jen pro představu našich čtenářů, za kolik dneska můžu koupit poníka?

Je to různé, poníci jsou obecně levní. Tak třeba za 20 000 Kč, ale nějakého lepšího už třeba za 50 000 Kč.

Jak velká nevraživost panuje v tomto sportu?

Téměř žádná u nás není. Atmosféra je vždycky hodně přátelská, my to všichni bereme jako kamarádi.

Na závěr naše tradiční otázka. Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Jsem jednoznačně proti. My máme doma vlastní vajíčka, takže v tomhle směru mám celkem jasno. Spíš kvůli těm slepicím, ať se trošku proběhnou.