Pam Rabbit so damn honest with me

iZUN: Jak sis užila koncert?

Pam Rabbit: Mega! Strašně jsem se těšila. Jsem z Prahy a koncerty jsou tu super. Lidi většinou znají texty a je to zábava… Dneska byli lidi veselí, zůstali u stage a tancovali, přestože svítilo sluníčko a bylo horko, takže krásný. 

iZUN: Máš před koncertem nějaký rituál?

Pam Rabbit: Vlastně nemám. Předtím, než jdu na stage, si ale musím navodit pocit, že o nic nejde. Nervozita mi nedělá dobře, takže si ten mezikrok mezi normální zemí a stagí potřebuji smazat a mít alespoň pět minut sama pro sebe. Nerada si těsně před koncertem povídám.

iZUN: Poslední dva roky je o tobě hodně slyšet, s hudbou jsi však začínala mnohem dříve. Jaké byly začátky?

Pam Rabbit: Hudbu dělám už asi sedm let, ale jak říkáš, poslední dva roky si mě lidi víc všímají. Začínala jsem na konzervatoři a o nahrávání nic nevěděla. Tehdy jsem si vydělávala vyšíváním a šetřila na natočení klipu a nahrávání ve drahém studiu. Myslela jsem, že je to jediná cesta, a utratila tak zbytečně moc peněz. Následně jsem začala spolupracovat s producentem Filipem Vlčkem, se kterým jsem se učila si hudbu produkovat sama. Byla to dlouhá cesta.

iZUN: Měla jsi někoho, kdo tě inspiroval k hudební kariéře, nebo to přišlo samo?

Pam Rabbit: Přišlo to samo. Jako malá jsem zpívala pořád, a tak mě dala máma do ZUŠky. Školy ale nenávidím. Vadí mi, když mi někdo diktuje, co mám dělat, a proto mě vyhodili. Později jsem studovala na konzervatoři, odkud jsem po čtyřech letech odešla. Měla jsem pocit, že se učím věci, co nepotřebuji, a místo toho jsem chtěla mít čas se věnovat tomu, co se doopravdy naučit musím. Zpěv je mou součástí. Občas se doma nachytám, jak si zpívám, když dlouho nekoncertuji nebo nenahrávám.

iZUN: Předtím, než ses stala součásti labelu (Universal Music, Island Records), sis všechno dělala sama. Hudbu, texty, klipy, dokonce sis doma vytvořila nahrávací studio. Změnilo se s labelem něco?

Pam Rabbit: Doma veškeré vybavení stále mám, ale nahrávání s producentem ve studiu je mnohem rychlejší. Doma především skládám a produkuji. Co se změnilo, je tým, který mi chyběl. Najednou ode mě někdo něco očekává, mám deadliny, musím se zodpovídat, a to jsem potřebovala. Cítím se teď mnohem víc produktivní a jsem si vědomá toho, že už to celé není jen o mně. Label je rodina, která mě podpoří, když o sobě zapochybuji. Společně toho zvládáme mnohem víc, než by bylo v jednom člověku kdy možné a já se můžu plně věnovat artu (umění) a neřešit to okolo.

iZUN: Měla jsi někdy pocit, že s tím chceš seknout?

Pam Rabbit: Milionkrát. Není to easy a jako z filmů. Většinou je to strašná nerdovina. Devadesát pět procent času člověk tráví ve studiu, trénuje, řeší tabulky, produkci, a pak je tam ta chvilka, kdy jede na koncert, je to hezké a lidi ho mají rádi. Je to hrozně, hrozně moc dřiny, dlouho nejsou peníze a člověk to musí fakt milovat, aby to celé zvládl. Těch, kteří to vydrží zhruba deset let, i když se jim nedaří, je málo. Pokud se začíná od nuly a bez hypu, tak to bohužel tak dlouho trvá, než si okolí všimne.

iZUN: V říjnu jsi vydala album I love the internet se songy jako je Zobrazeno, Dm „friends“, Ghosting, Anxiety a mnohé další. Máš k albu myšlenku, kterou chceš předat?

Pam Rabbit: Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Album jsem psala přímočaře a řešila své problémy. Lidi chtějí být často individuální a zajímaví, všichni jsme si ale ve skutečnosti hrozně podobní. Spolehla jsem se na sebe a tvořila, co se líbí mně. Lidí, jako jsem já, je spousta a je naopak hezké, když se alespoň s částí mého příběhu někdo ztotožní. Každou písničkou jsem proto sdílela něco, co mě trápí, nebo naopak baví, a nechala posluchače, aby si k tomu vytvořili vztah a vnímali, co to s nimi dělá. Pro mě je vzbuzení emocí hlavní. I když to bude někoho štvát, the job is done (cíl je splněn).

iZUN: Měla jsi někdy problém s autenticitou?

Pam Rabbit: Na začátku jsem se hledala a chvíli trvalo, než vznikla Pam Rabbit tak, jak teď je. Líbí se mi ikoničtí lidé. Ti, pro které je určitý aspekt typický natolik, že vám okamžitě naskočí na mysl, když se s ním setkáte. Dlouho jsem hledala, co by bylo to moje a co mě baví, aniž bych se nechala unést trendem, a postupně jsem se dopracovala ke své současné image. Vím, co představuji, jak vizuálně, tak vystupováním.

iZUN: Jak vnímáš krásu prezentovanou na sociálních sítích?

Pam Rabbit: Těžko říct. Mám sebevědomou mámu, která mě k tomu vždycky vedla. Co se týče fyzického sebevědomí, u toho jsem se postupem času dostala do fáze, kdy jsem se přijala a zaujala postoj „whatever“ (je to jedno). V tomhle ohledu mě proto sociální sítě neovlivňují. Mám kolem sebe ale kamarádky, kterým to nedělá dobře a vidím, jak toxickým prostředím mohou sítě být. Člověk by měl makat, aby se měl rád a přijal se se vším svým. Mě pak také pomohlo se naučit, co mi sluší. Dříve jsem například nosila oblečení, které se nehodilo na můj body type (typ těla) a připadala si ošklivá. Řekla jsem si: „F*ck it! Takhle ne!“ Půjdu naproti sobě, budu nosit to, v čem se sama sobě líbím. Make-up, oblečení, vlasy. Sebevědomí mi pak jen rostlo a tím jsem i přestala na sociálních sítích sledovat trendy a od toho celého se odpojila. Baví mě, že teď velké značky ukazují reálná těla, ale at the end of the day (ve finále) je to o tobě a o tom zjistit, jestli tě to sundává. Pokud jo, tak to vypni. Nedělej si to. Nebuď na sebe zlá/ý. Neovlivníš, co kdo postne, ale to, jak na to ty budeš reagovat.

iZUN: S albem jsi získala cenu Anděl za rok 2023 v kategorii Sólová interpretka. Otevřela ti výhra dveře k novým možnostem nebo rozšířila publikum?

Pam Rabbit: Kariérně určitě. Pro naši generaci není Anděl tak klíčový, ale pro předchozí je to velká věc. Média mě najednou začala brát víc vážně, takže následovaly super rozhovory, které by dříve nebyly možné. Celkově s cenou přichází i větší relevantnost umělce v očích ostatních. Je to nálepka, která otevírá nové dveře. V životě jsem nic nevyhrála, ani tombolu (smích). Na Andělech jsem proto seděla s přesvědčením, že nezvítězím. Byl to krásný pocit, když vyslovili mé jméno. Zprvu jsem tomu nemohla vůbec uvěřit. V České hudební akademii sedí zhruba 400 odborníků, starší i mladší porotci, a to, že se tolik lidí shodlo na mně, je mega cool! Mám radost, že tím akademie ukázala, že dává novým artists šanci. Hlavně mi na české scéně chybí holky. Ráda bych to změnila a doufám, že tohle inspiruje další baby k tomu, že jsme cool a do hudby patříme. Přála bych si, aby nás tu bylo více.

iZUN: V biu na svých stránkách píšeš: „Chci, aby všichni lidé, kteří se cítí jako weirdos (podivíni) nebo mají jen problém porozumět světu, věděli, že jsou vítaní zde v mém malém světě, který vytvářím. Můžeme spolu zpívat, brečet, facepalmovat (chytat se za hlavu) a smát se, ale hlavně se můžeme cítit přijati.“ Jsou tvé koncerty místem, kde se tento svět stává skutečným?

Pam Rabbit: Rozhodně. Snažím se tohle vysílat ven do lidí a na koncertech to z nich cítím zpět. To, že na koncert přijdou, užívají si ho, znají texty, … Je to tam. Na Instagramu jsem založila dm friends (skupinový chat), kam přidám víc lidí a píšeme si. Je moc hezké být spolu v kontaktu. Chci si to propojení zachovávat. Jsem citlivý člověk, nasakuji z lidí energii a když mi někdo vysílá lásku, tak úplně cítím, jak mě to objímá za srdce. Daří se mi mít fanbase (fanouškovskou základnu) plnou hodných a super lidí, takže mám mezi námi pocit takového safe space (bezpečného prostoru).

iZUN: Jaké emoce tebou proběhly, když jsem ti text četla?

Pam Rabbit: Už je to mega dávno, co jsem to psala a četla. Wow, therapy (smích). Ale jo, máš pravdu, něco se ve mně děje. Hodně se mi teď svět mění. Jsem známější a když někam jdu, je realita úplně jiná než dřív. Je to zvláštní. Lidi jsou na mě teď milejší a já se tu energii snažím točit. Dělo se mi teď, že jsem měla depky, odjela koncert a cítila se naplněná a že mi to dává smysl. Daří se nám ten safe space budovat a hodně teď cítím vděčnost.

iZUN: Který song je pro tebe největší srdcovka a proč?

Pam Rabbit: Teď je to Anxiety (úzkost). Měla jsem writerský blok a můj tehdejší přítel mi v tu chvíli řekl: „Tak napiš o tom, co teď cítíš.“ Měla jsem mega úzkosti, tak jsem napsala song, ve které přímo k té úzkosti mluvím. Zpívám v něm: „You're makin' all the choices for me. (Všechny volby děláš za mě.)“ Doteď, když to zpívám, mi je příjemně. Pokaždé je to taková terapie, kdy celou tu úzkost pošlu do háje. Realizuji ji a řeknu: „Nech mě už prosím bejt.“

iZUN: Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Pam Rabbit: Moc do budoucna neplánuji. Snažím se vždycky sledovat další krok. Ráda bych, aby se to celé zvětšovalo, abychom mohli hrát s kapelou větší a lepší koncerty, aby byly budgety na různé šílenosti. Vyrůstala jsem na Beyoncé a miluju všechny ty vjemy na shows. Můj cíl je proto makat tak, aby byl celý projekt a rodinka kolem něj větší a super.

iZUN: Kdybys mohla komukoliv cokoliv vzkázat, co by to bylo?

Pam Rabbit: Zavolej babičce. Zavolej mámě nebo tátovi a pokecej s nimi. Udělej daně, pokud jsi je ještě neudělal/a, a hlavně se vys*r na trendy a kým bys měl/a být. Be who you wanna be. Občas ta verze, kterou jsi teď, je totálně na nic, tak to přijmi a jdi si za tou, kterou chceš být.