Roman Šebrle na atletickém plese!

Roman Šebrle – světová atletická ikona a přední představitel sportu na českém poli. Držitel několika světových rekordů, mistr světa, mistr Evropy a také vítěz zlaté olympijské medaile v desetiboji. Skvělý sportovec a taky pohodový chlap, který se zúčastnil atletického plesu u nás na Suchdole!                                                                                                                                                                                                                                                                                         

iZUN: Všichni Vás máme spojeného s atletikou a Vaší hlavní disciplínou, desetibojem. Od mala jste ale hrál fotbal. Proč jste s ním skončil? 

Možná to byla náhoda. Hrál jsem fotbal od 6 let do 20 let, ale zhruba ve 13 jsem měl velké zranění. Zlomil jsem si lýtkovou i holenní kost, a to asi rozhodlo. Rekonvalescence byla dlouhá, pomalu jsem se učil znovu chodit. Po roce, když jsem začal trénovat, jsem se bál jít do balónů a mezitím jsem zkusil i atletiku, což bylo s fotbalem po čase půl na půl, a tak jsem zůstal u atletiky.

iZUN: Chybí Vám někdy hraní fotbalu? 

Nechybí, já ho hraji pořád. Ještě nedávno jsem hrál nějakou A třídu na Bílé Hoře. V současné době už si zahraju občas s kamarády, a rozhodně rád. 

iZUN: Co se týče Vaší famózní atletické kariéry – Athény 2004, zlatá olympijská medaile s fantastickým výkonem a v té době i světovým rekordem v počtu bodů. Jste na to nejvíce hrdý, jako na svůj sportovní výkon?

U mě to byl vývoj. Já si pamatuji všechny medaile, i ty z krajských přeborů, kde medaile pro mě byla vlastně stejně drahocenná jako později ta olympijská, takže si jich vážím všech. Z mistrovství republiky, mistrovství Evropy až pak … Samozřejmě olympijskou medaili si pamatuji. Protože to je pro sportovce TOP a na což se připravuje, myslí na to zpětně pak, když je vlastně nejlepší na světě.

Osobně jsem Váš závod v Athénách sledoval, byl to ohromující výkon a já, tehdy asi v páté třídě seděl přikovaný k televizní obrazovce!

Děkuji! (smích)

iZUN: Nechybí Vám soutěžení v atletice? 

Vždy jsem si myslel, že mi bude chybět. Přeci jen, byl to můj život 17 let a zažil jsem strašně moc hezkých věcí, ale nakonec, když si to tak vezmu, mi nechybí. Protože, když jsem skončil, tak jsem začal něco jiného, v čem se chci etablovat a nemám vůbec čas, přemýšlet nad tím, jestli mi chybí nebo ne. Možná je to i tím, že když jsem končil, šly výkony dolu. Kdy mi chybí, je jednou ročně, když jdu jako host na desetiboj do Götzisu, což je jakási mekka vícebojařů, kde všichni chtějí ukázat nejlepší výkony. Tam si říkám – „Ty jo, to mi chybí.“ 

iZUN: Tím jste mi nahrál – Vy už delší dobu hrajte golf. Od roku 2013 jste zaregistrovaný jako hráč a četl jsem, že nově od roku 2015 dokonce postoupil do vyšší ligy, dá se říct. Máte dané plány? 

Jojo, roku 2015 jsem se stal profíkem. Ty plány jsou stejné jako v té atletice – to znamená – já jsem neměl plány. (Smích). To znamená, že já jsem si neřekl, že se jednou stanu olympijským vítězem. Pro mě to byl postupný vývoj, kdy jsem byl najednou nejlepší na světě a je olympiáda, a že ji chci vyhrát. To znamená, že stejně tak to chci i v golfu. Chci ho trénovat a někam dovést a konkurovat těm nejlepším u nás v republice.

Máte dvě děti – Kačenku a Štěpána – vedete je ke sportu?  

Vedl bych je, ale naštěstí nemusím. Ač se to nezdá, je sport neskutečně dobrá cesta životem – naučí vás respektovat pravidla, unést porážku, disciplínu a spoustu dalších věcí, které jsou dobré do života. Štěpán hraje fotbal a Káča zkouší atletiku.

iZUN: Roku 2014 jste začal pracovat jako moderátor hlavního zpravodajství na jedné z předních českých televizních stanic… 

Prima! (smích).

iZUN: Ano, máte pravdu, prima. Jakožto člověk pracující v televizní branži, a zároveň velký sportovec – jste fanoušek sportu u televize? Jaký sport? 

No jasně! Jakýkoliv sport, zrovna minule jsem se koukal na rugby.

iZUN: Co myslíte, že je třeba změnit v České republice, aby byly podmínky pro sport příznivější a sportovalo se obecně více? 

V první řadě by se měli změnit rodiče. Více se dětem věnovat, nehýčkat je tolik a pochopit, že to s nimi, například tělocvikáři myslí dobře. Například my jsme jako malí měli hrozně přísného tělocvikáře, ale milovali jsme ho, protože nás všechno naučil. Dokonce i ty, kteří neměli vztah ke sportu od přírody.  

iZUN: Jaká je Vaše oblíbená zmrzlina?

Stracciatella. A jogurtová. (smích).

iZUN: Jaký máte názor na klecový chov drůbeže? 

Nad tím jsem se nikdy nezamýšlel. Je pravda, že kuřata mam hodně rád a nepřemýšlel jsem, odkud se berou.  Je pravda, že v dnešní době je to těžké, když lidí je hodně a uspokojit každého je taky těžké. Takže klecový chov – pokud jsou podmínky přijatelné, pak OK.