Rozhovor s rektorem prof. Ing. Petrem Skleničkou, CSc.: jak hodnotí své první volební období, jaké jsou jeho budoucí vize a na co všechno se můžeme těšit?

iZUN: Už za sebou máte čtyři roky rektorské funkce, jak byste ohodnotil své uplynulé volební období?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: Řekněme, že dvě třetiny uplynulého volebního období byly spíše o krizovém managementu než o řízení univerzity jako takové. Pandemie, která nás zasáhla, zpřeházela priority a cíle nejen nám, ale úplně všem. Pro někoho na nějaký čas, pro někoho možná navždy. V této atmosféře jsme řídili celou univerzitu. V situaci, která je bezprecedentní, a od začátku bylo potřeba každou situaci řešit zcela originálně, bez nějakých vzorů nebo vyzkoušených postupů, hlavně na začátku pandemie. Na jednu stranu je to zajímavá výzva, nicméně kampus byl bez studentů velice posmutnělý, byla tu jen část zaměstnanců, kteří udržovali bazální chod univerzity.

Nicméně se to podařilo. Jak už jsem několikrát říkal a znovu ten výraz použiji: „univerzita doposud prošla pandemií bez větších šrámů“. Z mého pohledu jí prošla úspěšně, neměli jsme žádné excesy v tom smyslu, že by se naše univerzita nebo koleje staly ohniskem šíření nákazy. Na jedné straně se jednalo o dopad zdravotního ohrožení, na straně druhé se jednalo o finanční dopady. Ty samozřejmě nějaké byly, ale když to srovnám s ostatními veřejnými univerzitami, tak jsme dopadli jako jedna z nejlepších. Finanční dopady byly relativně malé, týkaly se především ztrát na výběru kolejného. Studentům jsme kolejné v této době odpouštěli, aby takovou zátěž nemuseli nést oni. Další, ale menší peníze odpadly od nájemců gastro provozoven, kterým byl nájem také odpuštěn. Naopak jsme neměli žádné ztráty z menzy.

Původně jsme se báli ztráty nějakých 60 milionů, možná i 80 milionů, nakonec to ale bylo mezi 20 – 30 miliony. Z toho 90% ztráta na kolejném, což mi přijde jako zanedbatelné, když si člověk uvědomí, že rozpočet univerzity se blíží nějakým 2 miliardám. Je to tedy jen zlomek, ale i tak je to samozřejmě škoda. K tomu ale musím říct, že se dařilo našim školním podnikům, které měly historické výnosy + 60 milionů. Podniky se dlouhodobě pohybovaly kolem černé nuly, až poslední 3 roky začaly vydělávat a minulý rok se podařil výrazně. Dá se tedy říct, že nám školní podniky částečně pomohly pokrýt ztrátu kolejného. 

iZUN: Když pomineme finanční hledisko a zaměříme se spíše na hledisko výuky, jak byste porovnal zvládnutí pandemie ČZU s ostatními VŠ?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: 

Samozřejmě byly nějaké stížnosti na to, že ten či onen pedagog bere výuku laxně, že neučí tak, jak by měl. To se dělo spíše ze začátku. Poté se to srovnalo a stížnosti téměř ustaly. Celkově bych řekl, že dramatická většina výuky proběhla v pořádku, že jsme to dokázali zvládnout. Jak po stránce technické, tzn. zabezpečení, aby v jeden moment mohly běžet stovky online konferencí / online výuky, tak po stránce personální, kterou zvládli pedagogové i studenti. Byť to nebylo jednoduché. Novináři se mě často ptají, jaký to mělo dopad na znalosti studentů. Já v tuto chvíli žádné studie nemám, ale myslím si, že nějaké dopady tam určitě budou. Ale vím i o lidech, o kterých bych řekl, že je tato doba spíše posílila. Jsou to vesměs větší individuality. Studenti i zaměstnanci, kteří se v této obtížné době dokázali vyprofilovat, dokázali si vedle online výuky najít ještě nějaké další aktivity, rozjet si další výzkum nebo začali vedle studia pracovat. Najednou zjistili, že úspěšně stíhají jak studium, tak práci.

Naneštěstí byli i studenti, kteří tím trpěli, protože jsou třeba spíš týmoví hráči a setkávání s ostatními jim chybělo, což je důležitá část studentského života. Myslím si, že tohle chybělo studentům úplně nejvíc.

iZUN: Jaký je váš osobní názor na online výuku? Myslíte si, že to je do budoucna ta správná cesta?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: Je to obor od oboru. Dokážu si představit různou míru zastoupení distanční výuky ve všech našich oborech. Samozřejmě např. v ekonomických oborech si dovedu představit vyšší míru, zatímco v oborech na lesnické a agronomické fakultě musí být kontakt daleko větší, v laboratořích, v praxi a podobně. Mám pocit, že tu jsou i záměry některých děkanů, nebo budoucích děkanů, že by si do budoucna chtěli vyzkoušet i čistě distanční obor. To bude zajímavé, směrem do zahraničí by to možná i mohlo fungovat, ale stoprocentně vím, že Národní akreditační úřad (NAÚ) se toho obává. Byť nějaký precedent už tam je – tuším, že na Univerzitě Palackého v Olomouci už vydali akreditaci na podobný studijní program. Ale jak předseda, tak ostatní členové NAÚ se toho obávají. Nechtějí, aby se strhla lavina případů, kdy by toho některé vysoké školy zneužívaly a nedělaly absolventy, aniž by je jedinkrát viděly. Nicméně tyto prvky jsou obecně velice pozitivní. Já oceňuji možnost, která kupodivu předtím nešla, ačkoliv jsme o to mnohokrát žádali, že při různých obhajobách disertací a habilitací mohou členové komisí a oponenti být online. V tu chvíli člověk může vybrat toho největšího odborníka na světě, naprostou špičku v oboru, přičemž jejich účast by je stála 2-3 hodiny času a ne celé dny, jako kdyby sem museli letět přes půl světa. Toto se uchytilo, ministr Plaga mě ujistil, že ministerstvo po skončení pandemie neplánuje něco takového rušit, ale v případě akreditací pro jednotlivé obory bude nastavovat míru distanční výuky velice citlivě.

iZUN: V těchto dnech je situace čím dál horší. Myslíte si, že výuka spadne zase do distanční formy?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: Doufám, že ne zcela. V tuto chvíli si myslím, že nadále bude probíhat forma hybridní výuky, kterou aplikujeme již dnes. Nejsme vláda, neřídíme se okamžitým vývojem, přece jenom jsme i vědci a máme své analýzy a věděli jsme, že přijde další vlna. Na začátku akademického roku jsme si jasně řekli a všichni děkani to potvrdili a praktikují, že velké přednášky nad 50-60 lidí (podle fakulty) začali od samého začátku dělat bezkontaktně. Zbytek jede kontaktně. Já doufám, že touto formou by to mohlo vydržet do konce semestru. Trochu se toho ale obávám. Když vidím dnešní vývoj, který skáče o několik tisíc nakažených denně, nikdo nevíme, kde to skončí. Možná spíš než můj odhad je to zbožné přání.

iZUN: Jaké jsou momentálně největší výzvy, kterým univerzita musí čelit?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: 

Kromě covidu je pro univerzitu momentálně největší výzvou v dobrém slova smyslu „hon za kvalitou“. To zahrnuje mezinárodní žebříčky, hodnocení vysokých škol, které provádí ministerstvo nebo případně rada vlády. Stále více akceptují kvalitu a především excelenci. A to je v této době ta největší výzva, která se nám myslím daří zvládnout. Nedávno vyšel nový žebříček Times higher education, kde jsme jako jedna z mála vysokých škol v Česku neklesli a obhájili loňskou pozici. Žádná škola v žebříčku neposkočila výš. Jsme 4-5 vysoká škola v Česku, přičemž za námi jsou i takové univerzity, jako je ČVUT a VŠCHT. Já tohle považuji za potvrzení dobrých trendů.

To, že v žebříčku nejdeme dopředu, je způsobeno tím, že se přes nás valí především některé asijské a ruské univerzity, kde se do vzdělávání sypou řádově větší peníze, a to přitahuje odborníky z celého světa. Ta podfinancovanost vysokých škol je u nás dlouhodobá. Když se přepočte příjem VŠ a zohlední se inflace, tak od roku 2007 příjem VŠ klesá. Projevit se to samozřejmě nějak musí. Toto je výzva i do budoucna, protože udržet si kvalitu bude pro nás hlavní i nadále, což bude znamenat více peněz ze státního rozpočtu a nejen z něj. Stále více se snažíme finance získávat z jiných zdrojů, od privátních firem, a to se daří. Je však třeba zvyšovat rozpočet VŠ i v těch nelehkých letech, které nás čekají. Abychom mohli především zabezpečit kvalitní vzdělávání a výzkum. Aby současný pozitivní vývoj naší univerzity mohl pokračovat.

iZUN: Kromě „honu za kvalitou“, máte ještě nějaké konkrétní cíle nebo vize, kterých byste chtěl dosáhnout v následujících čtyřech letech?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: 

Rád bych zde prosadil ve spolupráci s děkany a jednotlivými fakultami pořadí nebo priority s ohledem na nové výzvy, které přináší covid, nebo které přináší klimatická změna. To znamená, že bychom daleko více akcentovali některé obory, nebo začali zavádět úplně nové. Co se nám zatím povedlo, za co jsem opravdu rád a byli jsme díky tomu hodně vidět, je založení Centra infekčních nemocí zvířat CINEZ. V tomto projektu byli velmi mediálně viditelní doktor Černý, profesor Modrý a další. Celkově se kolem tohoto centra začínají soustřeďovat lidé, kteří řeší podobné věci, jako je covid, SARS, africký mor prasat, ptačí chřipka apod. To jsou za mě do budoucna obrovská témata a stoprocentně vím, nejenom z mé strany, ale i ze strany Rady pro výzkum, vývoj a inovace, že za tím půjdou velké peníze. A že budoucí hrozby, jak covid, tak i další podobné průšvihy, začnou s velkou pravděpodobností zase u zvířat. Takže v tomto směru musíme být připraveni, musíme výzkum začít dělat co nejdříve tak, aby byl dostatečně v předstihu.  

Samozřejmě je tu i klimatická změna. Máme tady vodohospodářské obory a další, ale myslím si, že velkou výzvou je připravit naše dva úžasné školní podniky na to, aby byly vzorem z hlediska klimatické změny a udržitelného hospodaření v krajině. Aby byly vzorem jiným zemědělským nebo lesním podnikům v této zemi i v zahraničí, abychom mohli říkat, že jsme se začali včas připravovat na přicházející klimatickou změnu a i přes ni jsme schopni stále generovat zisk. Děláme precizní zemědělství, které dokážeme intenzifikovat, zemědělství s minimálními dopady na životní prostředí.

Na kůrovce jsme zareagovali relativně včas a například i tím způsobem, že sázíme velice pestré lesy, nebo že spoléháme na přirozenou obnovu. Protože nikdo neví, co přijde po kůrovci za 10, 20, 30 let, a pěstování lesa nebo les jako takový je běh na dlouhou trať, na několik generací. To jsou velké výzvy.

Rád bych pomáhal agrofakultě, aby tady rozjela a rozvíjela to, co se podařilo nedávno úplně poprvé akreditovat. To, kdy jsme takříkajíc rozkopli dveře do úplně nové vzdělávací oblasti, což je veterinární lékařství. Zatím tedy jen bakalářem, ale do budoucna i doktorským studiem. Myslím si, že to sem patří. Myslím si, že i důraz na léčení velkých hospodářských zvířat k nám patří, i klinika pro zvířata by tu měla být. Neříkám, že já to budu realizovat, ale že bych rád připravil půdu pro to, aby byl tento růst v následujících letech umožněn. To samé je růst v oblasti potravinářství. Myslím si, že není dobře, když potravinářství donedávna reprezentovala především VŠCHT. Určitě to patří spíš sem k nám. Potravinářský pavilon se dostavuje, myslím si, že nic nebrání tomu, abychom byli v tomto směru jedničky. A potraviny budou velké téma, o tom se nemusíme vzájemně přesvědčovat.

Pak jsou u nás také obory, jako je robotika a precizní zemědělství, ty potáhnou. Na PEF je dnes velký zájem ze strany vlády a společnosti o témata, jako je kyberbezpečnost a podobně. Já říkám, že poptávka je důležitá, protože za tím půjdou peníze. Tahle vláda kromě rozdělování tradičních peněz navíc nesystémově podporuje např. lékařství a pedagogické obory a programy. Do budoucna se stále více mluví o možnosti přechodu na kontraktované financování, kdy množství peněz na studenta bude určovat vláda více podle potřebnosti, nikoliv jen podle náročnosti oboru. Bude to kombinace obojího. Dnes je důležitá především náročnost oboru, ale stále více politiků poslední dobou křičí, proč děláme tolik politologů a těch či oněch oborů, když nám chybí tihle a támhleti. My jsme jim jako rektoři vždycky říkali: „Tak nám dejte jasné zadání, řekněte si, že za 5 let chcete 800 chemiků, 300 zemědělců, tolik a tolik určitých oborů, a nechte na nás, jak se s tím popereme. Vy nám dneska říkáte, že nám zaplatíte za tolik studentů, když je vezmete do prváku, a neřešíte, jaké obory potřebujete.“ Takže taková nějaká vize vlády by tady do budoucna měla být. A ta nám předpoví, jaké obory budeme za 5, 10, 15 let potřebovat, a podle toho se bude odvíjet velmi pravděpodobně politika financování vysokých škol. Když se rozhlédnu po ČZU, myslím si, že se toho vůbec nemusíme bát, protože velká část našich oborů by měla být do budoucna preferována. To jsou nové výzvy a my na ně musíme být připraveni zareagovat tak, aby se to nedotklo studentů, zaměstnanců a kvality výuky. Bohužel pořád musím mluvit o financích, protože to je jedno z hlavních poslání rektora, aby peníze neubývaly, a naopak přibývaly. Aby se mohla zdokonalovat výuka a výzkum.

iZUN: Vrátíme se zpět na akademickou obec, kde jste říkal, že probíhá aktualizace stavební studie na nové sportovní centrum. Myslel jste tím rekonstrukci nynějšího sportoviště, nebo stavbu úplně nového?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: Já už když jsem nastoupil, tak někdy 10 let před tím byla zpracována studie na úplně novou halu. Ta studie existuje. Řekl jsem vedoucímu KTV, doktoru Vavrlovi, aby ji s našimi odbory na rektorátě aktualizovali. Aby byla připravená, abychom ji měli v šuplíku pro případ, že bude vyhlášena dotace na takovou stavbu. Je to stavba, která určitě bude stát několik set milionů, takže my v tuto chvíli nejsme schopni hradit ji pouze ze svých prostředků. Jsme odkázáni na to, že s nějakou mírou kofinancování dostaneme od státu většinu peněz a pak až jsme schopni určitou část dofinancovat. Měla by to být samozřejmě sportovní hala, měla by tam být další sportoviště, ale kromě jiného se v té studii počítá i s relaxačním centrem s masážemi, fyzioterapií, saunou, posilovnou atd. Umístění se plánuje mezi stávající halou a tenisovými kurty. Tam je takový šikovný prostor, kde by se to dalo postavit.

iZUN: To umístění mi moc nesedělo, protože jako zahradník areál znám jako vlastní boty a nemohl jsem si nevšimnout, že už tady dochází stavební místo. 

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: Jako zahradník? Tak to musím říct, že v dřívějších letech se udělala docela zajímavá a odvážná věc, kdy pozemky, které jsou v územním plánu určeny k rozvoji našeho areálu, byly použity k realizaci libosadu. To jsou do dnešní doby zastavitelné pozemky. To znamená, že jsme si ozelenili možná poslední rezervu. Ne, že bych na ní chtěl já něco stavět, ale možná budoucí rektoři nebo generace to budou potřebovat. Už dnes se ukazuje, že FAPPZ bude potřebovat stáje, takže se to do budoucna bude muset řešit. Také veterinární klinika a podobně. Čili ten rozvoj nějakým způsobem bude pokračovat dál, ale teď se samozřejmě bavíme o tom, co do budoucna. Kde připravovat nějaké plochy, na kterých by se v budoucnu dalo cokoliv stavět. Možná budeme potřebovat koleje, nevím, ale máte pravdu, že prostory docházejí.

iZUN: Na akademické obci padlo od protikandidáta Matěje Božíka tvrzení, že v areálu není možnost se dobře a kvalitně najíst. Co si o tom myslíte?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: 

To je stálé téma. Já už jsem tu dlouho a při všech volbách bylo stravování v areálu vždy velké téma. V současné době si myslím, že se menza trochu vylepšila. Nějak to jede, někdo je spokojený, někteří lidé nebudou spokojeni nikdy. Mají pocit, že do menzy si mají přijít na nějaký gastro zážitek, což za ty ceny ani reálně nejde. Pracujeme na tom, chceme nabídnout více možností stravování v kampusu. V menze například mohou být vedle standartních některá jídla dražší, aby uspokojila lidi, kteří chtějí mít nadstandartní kvalitu oběda a podobně. Samozřejmě chceme udržet základní výběr 5-6 jídel. Ale do budoucna bychom chtěli udělat jednu věc. Uvažujeme o tom, že bychom přistavěli patro na menzu, ve kterém by bylo zázemí pro studenty, kteří by zde mohli sedět, a rád bych řekl, že by si mohli číst skripta. Řekněme, že by tam mohli relaxovat. Zároveň tam budou různé soukromé nabídky různých kuchyní, které menzu doplní, doplní restauraci Farma, která je dole. A to si myslím, že by hodně zvedlo kvalitu.

Jinak jednotlivé bufety nebo gastro provozy tady na fakultách jsou v kompetenci fakult, které si vybírají, kdo je tam bude provozovat. My jim do toho nemluvíme. Nicméně je upozorňujeme na to, že by bylo fajn, aby provozovatel doplňoval stávající nabídku, aby tady zbytečně nebyly 3-4 gastro provozy s velmi podobnou nabídkou.

Tímto způsobem chceme zprovoznit i Farmu, o které chodí nejrůznější fámy. My jsme jim museli vypovědět smlouvu ze dvou důvodů. Současný nájemce nám hodně dlužil, čímž smlouvu porušil, a za druhé ten stav kuchyně, ať už hygienický, tak i technologický, byl na takové úrovni, že byla jen otázka času, než by to hygiena zavřela. Tudíž jsme toho využili a v současné době už na tom pracují špičkoví gastro architekti z významných gastroškol. To jsou architekti, kteří v tuto chvíli navrhují, jak by restaurace měla vypadat. Měla by to být akademická restaurace, hospoda, kde bude podobná cenová relace jako doteď. Nechystáme se z toho udělat nějakou špičkovou restauraci, kde by byly vysoké ceny, ale aby tam byla i možnost dát si kromě základních jídel i něco lepšího. Aby tam bylo dobré pivo, aby tam hodně pracovali s našimi produkty, tzn. s naším Jeníkem, který se v současné době reinkarnoval a je velmi dobrý. Aby nabízeli naše vína, máme dokonce nově i vlastní sekt. Máme školní lesní podnik, kde je zvěřina, ryby atd. Rádi bychom tyto naše produkty nabízeli přímo v kampusu.

Ještě bychom rádi u Farmy rozšířili venkovní prostory s možností grilování. Zkrátka chceme, aby to byla velice příjemná, akademická hospoda, kam chodí studenti, ale i profesoři. A říkám hospoda, protože nechceme další vinárnu, kavárnu, bufet, nic takového. Ale bude to řekněme esteticky a kulinářsky na lepší úrovni.

Pár měsíců to bude ještě trvat, už se dodělávají projekty, musí se to zrekonstruovat. Rádi bychom, aby do toho nový nájemce i něco investoval. Momentálně vybíráme ze 3 nebo 4 zájemců, kteří o to projevili zájem. Výsledek budeme vědět brzy, vzápětí se podnik opraví. Začátkem příštího semestru by to snad mohlo být hotové. Musí to být rychlá akce.

iZUN: Kromě tohohle, jsou ještě nějaké novinky, na které se mohou studenti a akademičtí pracovníci těšit? Já jsem se například doslechl, že se plánuje umístění výdejního místa pro Zásilkovnu do menzy ČZU.

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: 

Ano, Zásilkovna bude. U stávajícího systému, kdy se všechno vozilo na podatelnu na rektorát, jsme zjistili, že přibližně 1/3 zaměstnanců to využívala pro posílání soukromých zásilek. Dokonce máme zprávu, že si sem někdo nechal poslat bazén, někdo zase nové zimní pneumatiky. Chápu, že potřebujeme to, co je pracovní, i to, co je osobní. Samozřejmě chceme umožnit obě možnosti, protože zaměstnanci tady tráví velkou část dne, tudíž by měli mít možnost si tady cokoliv vyzvednout, byť s nějakým minimálním poplatkem. Ale to, co je pracovní zásilka, bude samozřejmě dále zdarma.

To, na co bych ale velice rád nalákal, je benefitní systém pro zaměstnance, studenty i absolventy. Abych použil příslušnou terminologii, covid do toho bohužel trochu hodil vidle. Tento benefitní systém pokryje celou řadu oblastí od sportu, kultury, až po nákupy oblečení a elektroniky a produktů, které vyrábí naše univerzita. Uvidíme, s kým vším se dohodneme. Protože my jsme vlastně obrovská armáda, která přesahuje sto tisíc klientů. Na to dnes veškeré firmy, nejen banky a pojišťovny, slyší a sami od sebe různé benefity nabízejí. Tohle všechno chceme mapovat a nabízet na novém intranetu. 

Studenty by mohlo zajímat, že chceme upravovat koleje. Skutečně některé koleje jsou stále stejné jako za dob, co jsem tu sám studoval, a už v tu dobu byly staré. Koleje ČZU jsou podfinancované, to říkám otevřeně. My jsme teď sehnali peníze na opravu koleje G, ale chceme pokračovat dál. Hledáme cesty, jak to udělat ekonomicky co nejefektivněji. Chceme, aby nová kolej nabídla jednak kvalitnější bydlení, druhak i další služby, které by měla moderní kolej poskytovat. Samotná rekonstrukce jde do takových detailů, až si s panem kvestorem říkám, že se obáváme toho, jak to dopadne. Jsou to takové věci, že jsou povinné sprinklery v každém pokoji, takže jsem zvědav, jak často budou výjezdy. Rekonstrukce géčka zahrnuje zateplení, okna, jedno patro navíc, nové sítě a nové vybavení. Samozřejmě špičkové připojení k internetu. Ale právě díky 5G, které se nám jako jedné z prvních univerzit podařilo nasmlouvat s T-mobile, by to neměl být problém.

iZUN: Co byste vzkázal našim čtenářům, studentům ČZU?

prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.: 

Ať zatnou zuby, ať vydrží! My se budeme snažit v tom stávajícím, stále ještě nelehkém čase udělat maximum pro to, abychom alespoň částečně udrželi kontaktní výuku. Když to jen trochu půjde, rád bych jim vzkázal, ať vyjedou do zahraničí. Ať tam vyjedou studovat, protože vidím, jak to každého člověka, studenta, ale i zaměstnance nakopne tím správným směrem. Vidím, jak přijede motivovaný, s lepšími jazykovými znalostmi. A to je zkušenost, která se špatně dělá v momentě, kdy už máte rodinu. Dokud jsou studenti svobodní a mladí, ať vyrazí ven. Nabídka je tady poměrně široká. Toto bych jim doporučil.

Hlavně jim ale přeji zdraví a ať si co nejvíce užijí toho normálního studentského života.