Seznámení s Elen Wiedemanovou: finalistkou Miss Agro s číslem 3

Bio zpovídané: 

Jméno: Elen Wiedemanová

Věk: 21

Fakulta: PEF

Studijní program: Ekonomika a management 

iZUN: Proč jsi se přihlásila do Miss Agro?

Elen Wiedemanová: Jako malá jsem k tomu vzhlížela, když jsme s babičkou sledovaly miss v televizi. Přišlo mi to kouzelné, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych na tom pódiu mohla stát i já. Skutečný impuls přišel až na vejšce. Už od prváku do mě holky rýpaly, ať to zkusím, ale já to odmítala s tím, že je to blbost. Letos ve druháku už byly neodbytné a ptaly se mě snad každý druhý den, jestli už jsem se přihlásila. Nakonec jsem to udělala, jen aby mi daly pokoj. I tak jsem to ale nechávala na náhodě, řekla jsem si, že jestli mi casting vyjde na den, kdy mám přednášky do šesti, tak tam prostě nejdu. Jenže osud chtěl, abych ten den končila už ve dvě, takže jsem neměla výmluvu. Teď už jsem v tom až po uši a když už jsem do toho šla, tak se samozřejmě chci umístit.

iZUN: Máš v životě nějaký vzor nebo ideál?

Elen Wiedemanová: Určitým způsobem jsou vzory oba moji rodiče, ale každý v jiném stylu, od každého něco. Třeba mamka je pro mě vzor v tom, jaká bych chtěla být manželka, nebo jak bych chtěla mít doma uklizeno, všechno hotové, všechno včas srovnané, prostě napečeno, jak bych chtěla umět vařit a tak. A táta je můj vzor pro business, podnikání a podobně. Jakože i přístup, když se změní situace, tak začne rychle přemýšlet a jednat, než bude pozdě.

iZUN: Co bylo tvým snem, když jsi byla malá? 

Elen Wiedemanová: Jako malá jsem chtěla být vším možným od herečky po doktorku, ale nic z toho neklaplo. Teď jsem ve fázi, kdy bych už měla mít jasno, ale pořád spíš tápu. Nedávno jsem tátovi pomáhala organizovat firemní akci pro 90 lidí a docela mě to chytlo. Takže možná skončím jako event manažerka, ale uvidíme.

iZUN: Jaké máš koníčky? Co ráda děláš ve volném čase? 

Elen Wiedemanová: Miluju pohyb a módu. Osm let jsem dělala balet a později aerobik, i když mě mamka kvůli dětství držela dál od závodního kolotoče. Volný čas trávím hlavně s rodinou a svou mamkou, která je zároveň i mou nejlepší kamarádkou. Ráda si zajdu s kamarádkami na kafe nebo do přírody probrat život a školu. O sebe i o to, co mám na sobě, prostě ráda pečuju, hezký outfit mi vždycky zvedne náladu.

iZUN: Záleží ti na tom, co si o tobě ostatní myslí, nebo jsi ve fázi, kdy je ti to úplně jedno? 

Elen Wiedemanová: Ráda bych řekla, že jsem nad věcí, ale pravda je, že jsem dost citlivá a občas řeším i úplné hlouposti. Zamrzí mě, když mě někdo odsoudí na první pohled, aniž by mě vůbec znal vždycky si pak říkám, proč to ti lidé dělají? Naštěstí mám skvělé kamarádky, které mě dokážou podpořit a připomenout mi, že názory cizích lidí nejsou důležité.

iZUN: Co je tvoje guilty pleasure? Co děláš ráda, ale raději si to necháváš pro sebe? 

Elen Wiedemanová: Když se mě na to ptali na castingu, nejdřív jsem nevěděla, co říct. Ale pak mi došlo, že mě vystihují dva extrémy. Na jednu stranu miluju tanec a klidně si tancuju i v metru, když mám dobrou náladu. Na druhou stranu umím být hrozně líná to pak jen ležím s pleťovou maskou, jím něco dobrého u seriálu a doufám, že mě v tomhle stavu nikdo nevidí. (úšklebek)

iZUN: Z čeho máš největší strach? 

Elen Wiedemanová: Mám strach, že kvůli Miss nebudu stíhat zkoušky, nebo že se na mě lidi budou kvůli výsledku dívat skrz prsty, ať už vyhraju, nebo ne. Naštěstí mám velkou oporu v rodině i kamarádkách. Babička mě dokonce díky mamce sleduje i na Facebooku! Když to ale vezmu s nadsázkou, mým největším životním strašákem je, že nakonec zůstanu sama jako ta pověstná ‚teta s kočkami‘, co zbyla na ocet.

iZUN: Čím si myslíš, že jsi oslovila porotu?

Elen Wiedemanová: Že jsem byla přirozená a hodně jsem se usmívala. Říkali nám, ať se usmíváme, tak jsem se usmívala, když jsem nevěděla, co říct. Možná jsem působila i sebevědomě, jak jsem tam jenom stála a koukala na ně. A usmívala se. To jim asi stačilo. Nebo možná je zaujalo to, že jsem provázela na Kosti. 

iZUN:  V čem si myslíš, že jsi lepší, než ostatní miss? 

Elen Wiedemanová: To nejde říct, že jsem lepší, každá jsme jiná. A každá můžeme být jinak sympatická. Každý má nějakou oblíbenkyni. I kdybychom měli stejné schopnosti, stejně ne každému ten člověk sedí. Možná tím, že jsem upřímná a řeknu fakt některé věci na rovinu. Že jsem svá. 

iZUN: Kdybys měla teď ukázat na jednu ze svých kolegyň v top 10, která si titul zaslouží víc než ty, kdo by to byl? 

Elen Wiedemanová: To je těžký. Anička Paříková (miss č.8) je skvělá. To je taková fakt holčička, krásná, má krásné vlasy, krásný obličej, krásný úsměv. Je hrozně milá, hodná. Sára Bohunická (miss č.2), ta je taky úplně úžasná, přátelská, má nádherné dlouhé vlasy, dlouhé nohy, je vysoká. Přeju to oběma. Já mám tady svoje favoritky, kterým bych to přála. 

iZUN: Jaké máš favoritky? 

Elen Wiedemanová: Určitě Alena, Anička, potom Štěpánka s červenými vlasy.

iZUN: Máš na sobě něco, co bys chtěla změnit? 

Elen Wiedemanová: Já mám vždycky období, kdy třeba měním vlasy. Možná nemám ráda svoje ruce. Nebo bych chtěla být taková víc vysportovaná. A jinak nemám moc, co bych měnila. Já jsem docela spokojená. 

iZUN: Jaký je tvůj největší „red flag“, kterým se tajně pyšníš? 

Elen Wiedemanová: Někdy řeknu i to, co nechci. Jsem občas až moc upřímná. Věřím nesprávným lidem. Dávám moc šancí moc lidem. Jakože jim dávám moc pokusů na to, aby mohly být se mnou.

iZUN: V čem jsi tak špatná, že bys v tom mohla vyhrát cenu? Protože nikdo jiný by to takhle nezpackal?

Elen Wiedemanová: Já bych řekla, že v improvizaci. Ale improvizace mi kolikrát dopadne líp, než když to mám natrénované. Můj brácha by řekl, že jsem trapná. Takže možná v trapnosti.

iZUN: Co by tě na protějšku mega odpuzovalo, a naopak tě přitahuje? 

Elen Wiedemanová: Z vlastností asi nespolehlivost. Nesnáším, že se na toho člověka nemůžeš spolehnout a nebo že se jim nedá věřit. To fakt nesnáším. A vzhledově mi vadí, když se ten člověk nestará. Když je takový zanedbaný. A co mě přitahuje, když se naopak na ně dá spolehnout, dá se jim věřit. A když mají zájem. Zajímají se o mě a ne jenom o sebe. A vzhledově asi když mají hezký vlasy a hezký oči s úsměvem. 

iZUN: Představ si, že bys na mole viděla v davu svého ex, měl by transparent a na něm bylo napsáno "vrať mi moje mikiny!". Co bys udělala?

Elen Wiedemanová: Tím, že vím, že jsem si nikdy žádnou mikinu nepůjčovala, bych řekla, že si mě spletl s nějakou jinou holkou, protože já jsem ty mikiny nikdy nenosila. Řekla bych, že křičí na špatnou osobu. 

iZUN:  Jak bys vysvětlila malému dítěti, že Ježíšek neexistuje, aniž bys mu zničila dětství i Vánoce?

Elen Wiedemanová: To je hrozně těžká otázka, protože já jsem na to s bráchou přišla tak, že rodiče byli moc pomalí a my jsme je viděli cinkat se zvonečkem, než ho stihli schovat. Takže já bych to upřímně udělala tak, když už by byly dost velký, nechala bych je, ať mě uvidí, že cinkám se zvonečkem, protože mi přijde krutý, aby se to dozvěděly od ostatních spolužáků. A zároveň mi přijde lepší pocit, že to dítě zjistí samo, než že mu to řekne jiný dítě. Protože pak přijdou ukřivděný domu, že ty jsi jim to neřekla.

iZUN: Kdybys byla zvíře, tak jaké a proč? 

Elen Wiedemanová: Kočka bych byla. Já miluju kočky. 

iZUN: Jaké máš kočky? 

Elen Wiedemanová: Mám u táty kočku. Ta už je fakt stará, ale je hrozně hodná a je nezávislá. Mně se líbí, že ony jsou samostatné oproti psům. Pes si poslouchá, vzhlíží ke svému páničkovi, ale bez něj se nevyvenčí. Jídlo si taky neobstará. Naopak kočky jsou takové, že když jim nedáte najíst, tak se najedí sami. Můžete je vodit na dovolenou, mohou zůstat okolo baráku, protože na záchod si dojdou myši si seženou. Pes je takový, že by umřel. Takže mně se líbí ta nezávislost a to, že si dělají trošku, co chtějí, ale zároveň když chtějí se mazlit, tak ty je budeš mazlit, a když se nechtějí mazlit, musíš být potichu. To se mi líbí.