SPARTAN RACE 2013 aneb Pochopíš až v cíli

Po 24hodinovce na Lysou horu jsem zatoužil po dalším dobrodružství. Tím měl být SPARTAN RACE.

Ranní vstávání nic moc, předchozí den jsem měl hasičské závody, a jak známo, tyto akce jsou velmi náročné, protože hasič kromě požáru musí umět hasit i žízeň. S přítelkyní vyrážíme směr sportovní areál Monínec, cca 80 km jižně od Prahy. Už samotný příjezd je zážitek. Všude kolem jsou davy závodníků, mají pomalované tváře, navzájem se hecují a rozcvičují. Po registraci se jdu převléknout a okouknout start a závěr trati. Startuje se ve vlnách 250 závodníků po 30 minutách. Moje vlna startuje v pravé poledne. Jak se blíží start, začínám být nervózní. 

12:00, START! Je před nás hozena dýmovnice a vybíháme prudký kopeček na zahřátí a zabíháme do lesa.

1. překážka: V lese na záda bereme 30 kg pytel s pískem a děláme s ním zhruba 50metrový okruh. Zatím v pohodě, váha mi nevadí. Ale někteří borci s tím mají problém. Ženy nosí 15 kg. Běžíme dál do prudkého kopce — sjezdovky. Je strašné vedro.

2. překážka: Nejdříve přelézt 3,5metrovou bariéru, nic moc. Pěkně se při tom potluču. Potom jednu bariéru podlézt a další proskočit oknem. Jde to. Všechno už je od bahna, tak to dost klouže.

3. překážka: Tahání kovadliny na řetězu. Kovadlina je dost těžká, řetěz klouže a zarývá se do rukou a jdeme v bahně, takže nic moc. Děláme okruh zhruba 25 metrů.

Běžím dál. Už se naše skupina docela roztrahla, takže víc prostoru a běží se mi líp. Běžíme po stráni, kde je spousta bahna. No, super. Běžíme dost daleko od areálu. Pořadatelé se tu vyřádili. Prý, pomocí několika bagrů přehradili lesní potok a svedli ho do nového koryta, kterým sbíháme, a posléze jiným vybíháme. Jsou to prudké kopce, koryta plná vody, bahna, kamení a větví. Přede mnou jeden závodník padá. Slyším spoustu sprostých slov.

4. překážka: Přenášení pneumatiky z traktoru na vzdálenost asi 30 metrů a následné proskakování dalšími pneumatikami. Tohle je v pohodě. Jsem už docela vyčerpaný, propocený a od bahna.

Přichází krize. Nechce se mi. Tak alespoň jdu. Nikdo tu už neběží. Všichni v klidu jdeme. Jde mi o to závod jen dokončit, tak jsem v klidu. Trochu se vydýchám a zase běžím. Moc to nejde. 

5. překážka: Dostávám se hluboko do lesa, kde je natažena lanová síť. Je vysoká zhruba 5 metrů a celá se prohýbá, mám docela respakt. Nechtěl bych shora spadnout. Daří se mi ji zdolat. Ale pocit nic moc.

Pokračuju a běží se mi lépe. Ale tělo už toho začíná mít dost.

21 června, 2013 - 09:26 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

To bláto vypadalo krutě no. Jak se na takový závod ideálně obléci? Viděl sem, že autor měl nějaké běžecké kraťasy a triko. Ostatní pak mnoho jiných doplňků. Co bys Filipe doporučil? Zvolil bys něco jiného pro příště?

6. překážka: Opravdová lahůdka. Brodíme zhruba 20 metrů dlouhou tůňku, voda je mi po krk. Plavat nechci, tak jdu. Dno je hodně členité a bahnité. Přede mnou jde kluk, a když vidím, jak se celý potopí, mám docela strach. Voda je strašně studená. Zdoláváme společně a trochu kecáme. Obdivujeme ženy, které se postavily na trať. Byla jich skoro jedna čtvrtina a nejsou to žádná ořezávátka. Skoro každá má na břiše pekáč buchet a svými výkony předčí mnohé chlapy.

7. překážka: Hned za brodem je ručkování, asi 10 metrů. Zdolávám překvapivě lehce, tak mám radost.

Běžím dál. Mám toho dost. Zase stoupáme a dostáváme se téměř k horní stanici lanovky. 

8. překážka: Šplh. Lano je od bahna, takže to dost klouže a nejde mi to. Jako trest za nezdolání jakékoliv překážky je 30 angličáků. Jdu tedy stranou a začínám. Přistupuje jeden z dobrovolníků a ochotně mi je počítá. Evidentně z toho má radost. Posílám ho do zadních partií. Hotovo, běžím dál.

9. překážka: Přítah kovadliny na laně. Zvládám s přehledem.

10. překážka: Největší lahůdka. Plazení se v bahně pod ostnatým drátem. Pokaždé, když jsem to viděl v nějakém seriálu nebo filmu, smál jsem se a říkal, že je to v pohodě. Teď kosa narazila na kámen. Pořadatelé jsou opravdoví fajnšmekři.

Když jsem viděl, co mě čeká, dost jsem se zhrozil. Ale nedá se nic dělat, zalehávám do bahna a plazím se. Bahno bylo navezeno na kamenitou cestu, do kopce. Takže, nejenže kloužu směrem dolů, taky se dost porýpávám o kameny pod bahnem. Ale plazím se dál. Nic těžšího jsem zatím asi nedělal. Plazení je opravdu dlouhé a vyčerpávající.

Po zdolání toho bahna pod ostnatým drátem už chci být v cíli. Mám toho dost. Ale jsou tu další překážky.

11. překážka: Ručkování po stěně, nevím, jak to jinak nazvat. Chyty jsou od bahna, tak nemám šanci. Jdu na dalších 30 angličáků.

Naštěstí už vím, že se blíží konec. Sbíháme dolů po sjezdovce a dostávám se k posledním překážkám.

12. překážka: Skluzavka do nádrže, jen se sklouznout a opatrně skočit do vody.

13. překážka: Přitáhnout se po laně na stěnu a na druhé straně slézt. Podkluzuje mi noha a visím nahoře jak tričko na šňůře na prádlo. Daří se mi přitáhnout a stěnu zdolávám.

14. překážka: Hod oštěpem na panáka ze slámy. Těsně minu, tak jdu na dalších 30 angličánů. Tohle je už krizovka.

Několik posledních metrů a jsem v cíli, který hlídají dva gladiátoři, kteří mi dávají ránu molitanovým madlem. Nic moc.

JSEM V CÍLI! Nevím, jestli mám radost. Nevím, jak se mám cítit. Chci se jen napít.

Poslední disciplínou jsou Spartanské sprchy. V propozicích psali, že slouží k umytí bahna a krve. Smál jsem se tomu. Teď se sebe smývám krev. Do smíchu mi není.

Voda je studená, ale všem je to jedno. Závod to byl parádní a zkušenost výborná. Pokud bude za rok závod znovu, určitě půjdu.