Zermatt – ve stínu Matterhornu

Zermatt sice patří s počtem asi 5 000 obyvatel mezi menší města či spíše vesničky, je ale díky krásným scenériím velmi navštěvovaným místem. Příjemný je fakt, alespoň pro mě, že pro automobilovou dopravu je zcela uzavřen, takže se sem musíte vydat vlakem např. z nedaleko ležícího města Täsch. Možná proto je vyhledáván turisty a bohatá smetánka sem jezdí do zasněžených horských chat trávit zimní dovolenou. V ulicích v té době potkáte saně tažené koňmi, zatímco v létě narazíte spíše na trekaře, kterým z batohů čouhají turistické hůlky, případně mačky a cepíny, pokud míří na ledovec.

Při pohledu na náhrobní kameny horolezců se tají dech

Osobně mám jeho atmosféru velmi ráda, mohu doporučit vychutnat si kávu někde na terásce místních kaváren a také zajít do místního muzea. Najdete zde celou řadu působivých fotografií, předmětů, oblečení... a můžete tak porovnat, jak lidé dříve vyráželi oblečení do hor (ano, bez GORE-TEXU a nejmodernějších vychytávek) a že mnohdy vypadali spíše jako na výpravě do města, než že se vydávají zdolávat alpské vrcholky. Jedna z expozic je věnována také Edwardu Whymperovi, jenž v roce 1865 vedl první expedici na Matterhorn. Závěrem se vydejte na hřbitov, který, prý, donutí k zamyšlení každého horolezce. Na jeho konci naleznete anglikánský kostel, který byl vystavěn v 19. století na počest anglických horolezců. I zde naleznete další horolezecké epitafy. Při pohledu na chladné náhrobní kameny a stručně psaná slova, kde je hold vzdáván 25letým mužům, jež hoře věnovali to nejcennější – svůj život – se až tají dech.

Zubačka se šplhá dál krásnou alpskou krajinou, kde se střídají výhledy na Matterhorn. Přestože tento velikán není nejvyšší horou Švýcarska (tou je se svými 4 634 m Dufourspitze v masivu Monte Rosa), je bezpochyby vrcholem nejznámějším. Díky svému charakteristickému tvaru se také Matterhorn stal symbolem Švýcarska, jeho tvar připomíná třeba čokoláda Toblerone. ;-) Během cesty sleduji jeho ostré hrany a vůbec se nedivím, že výstup na něj je určen po zkušené horolezce. Ostatně, hora i dnes budí respekt a je opředena mnoha legendami.

Zubačkou na Gornergrat

Pokud nepatříte mezi zkušené a na vrchol si netroufáte, ani tak nemusíte věšet hlavu. Cestou vzhůru stále potkáváme řadu turistů, oblečených do pohodlného trekového oblečení, kteří v tričku a slunečních brýlích sestupují z horní části zubačky zpět do Zermattu. Gornergrat, kam máme namířeno, je skalnatý hřeben tyčící se do výšky 3 090 m. Trať byla uvedena do provozu v roce 1898, měří 9,3 km a překonává výškový rozdíl 1 485 m. Když se blížíme k výstupní stanici, máme důvod k nadšení. Mraky se rozestoupily a otevřely nám výhled do údolí, a to včetně Matterhornu a masivu Monte Rosa na druhé straně. Avšak proti nápadnému jehlanu, který se zdá opticky být mnohem vyšší, působí nejvyšší hora Švýcarska jako chudá příbuzná.

Ještě chvíli se kocháme na vyhlídkové plošině Belveder a pak se rozhodujeme jít si pochutnat na terasu restaurace na vynikajícím sýrovém fondue. Slunce se opírá do zad, vyhrnujeme rukávy a požitkářsky ochutnáváme bílé víno (voda by se k fondue nikdy neměla podávat). Díváme se na mohutné bernardýny se soudkem u krku a pozorujeme turisty, kteří vyrážejí na cestu dolů. Odsud totiž můžete odjet buď opět zubačkou, nebo jít pěšky až do Zermattu, případně jít jen část cesty a potom opět naskočit na pohodlný dopravní prostředek. Já bych radila vydat se pěšky, cesta je po krásných pěšinkách s výhledy na Matterhorn, jezera a okolní louky, kudy každou chvíli projíždí zubačka. „Jdete tedy s námi?“ volám na ostatní členy skupiny a na záda nahazuji batoh. A protože tudy jdu už poněkolikáté, vím přesně, na co se těšit: není nad to natáhnout se na rozkvetlé alpské louce, před sebou pozorovat hory a azurová jezera a prostě jen tak lenošit a užívat si život. Šťastnou cestu!

Autorka je průvodkyně CK Mundo, která nabízí aktivní dovolenou ve Švýcarsku.