Deník Dejvičáka

První týden:

Den první:

Zapis chybí…

Den druhý:

Dnes jsem si nemohl vzpomenout na včerejší den. Jedinou relevantní stopou je obrovské písmeno C přes celá záda a na čele nápis zrádce. Nu což vykoupu se a vyspím se. Nějak bylo a nějak bude.

Den třetí:

Dnešní probuzení bylo příšerné, netušil jsem že do školky budu muset chodit už v 11 dopoledne. Ale tak co jednou jsem se na tu vejšku dostal tak se z ní zas jednou dostanu pryč. Zavrhl jsem veškeré nápady, typu spánek, park nebo počítač, prečetl si dnešního garfilda a vyrazil. Po cestě jsme si přečetl pár sms typu: „ty idiote myslel sem ze sme kamosi az za hrob a ty takhle…“. Které jsem smazal s výrazem nepochopení na tváři a vytáhl jsem rozvrh. O 7 zastávek autobusu a 8 stanice metra později jsem zavolal kamarádovi co studuje uz sedmým rokem s domněním že mi pomůže a hystericky jsem na něj spustil něco o rozsypaném čaji a pavučině (tím jsem komentoval to co bylo nadepsáno jako rozvrh) a jediná odpověd které se mi dostalo krom škodolibého smíchu byla: „hele za 5 minut před školou. No ok stejně tu už jsem tak mě 5 minut nezabije. Po hodině dorazil se slovy: “Nějak jsem se zasekl.“ Znaleckým okem koukl na “rozvrh”, usmál se a pravil: „Tak to máš tenhle tejden volno, a docela klika, ja taky ;-)“ Na mou obranu můžu říct jen: byl jsem ztracen, věřil jsem mu. Zbytek dne : no comment , až asi na sms kterou jsem opravdu nepochopil, od mého, již 3 dny, spolužáka. Která z toho mobilu málem vyzkočila, utrhla mi pár částí těla a rozmístila je po půlce planety.

Den čtvrtý:

Ve dvě odpoledne, po mě chtěla máma uklidit a byl jsem nucen praštit dveřmi a odejít, nicméně jsem ten vysokoškolák tak jsme u toho pronesl, místo jdu do hospody, jdu do školy. A když už jsem byl na ceste a ani na čtvrtý pokus jsem se nikomu nedovolal, opravdu jsem do ní vyrazil. Dokonce to mělo i smysl, jelikož mi v noci byl vysvětlen princip létajícího koně, matrixu a hlavně skolního rozvrhu, který první informaci co čtenáři vydá je, že má volno. Druhá informace je, kde to volno má a s kým pujde do hospody. Od tří jsem měl mít sraz na matice a zkoumat hospody v okruhu 1km (to mi bylo dekódováno předchozího dne od kamaráda ja si to jen zapamatoval). Po bloudění, zastávky v bufetu, bloudění, zamyšlení se nad zastávkou v bufetu číslo 2. A bloudění (to bludění si opravdu zasoužilo dvě věty) . Nicméně jsem přišel do správné učebny, ve správný čas (ještě tam někdo byl) , omluvil se (vždycky je dobré se omluvit, člověk nidky neví) a vybral si luxusní místečko vzadu u okna. Jak jinak.……Utíkám na autobus, tohle musím rozdejchat (dÝchání s tim nemělo nic společného). Byl jsem varován a střední škola mě připravila na ledascos, ale co je moc to je moc, jsem jenom člověk a mám jen jedny nervy.

Den pátý:

Vůbec jsem nespal kvůli obavám z nočních můr. Včerejších 5minut ve škole bylo moc náročných. Nejsou to lidi to je jediné vysvětlení. Po hodině přemlouvání … no dobře hodině a půl, jsem vstal z postele a rozhodl se naobjedvat. Ač jsem tomu sám nevěril, po telefonátu s mým nejlepším kamarádem kdy jsem slyšel : „Jen velké C tě může zachranit, ale neverží tomu.“, jsem vyrazil znovu do jámy lvové (do školy) s tím že se s ním potkám a vyřeším to osobně. Přijedu a ať koukám jak koukám i když jsem mu psal sms: ve tři před hlavním vlezem, on nikde. Tak mu volám a hned na mě spustil, kde prej sem, že už tu půl hodiny čeká… Tak se rozhlédnu a ať koukám jak koukám, on nikde. No jo priznám se, ukecal mě a začal jsem mávat rukama nad hlavou aby mě našel. Marná snaha, jen jsem vypadal jak nějaký maskot. Tak se ho ptám, jestli je před správným vchodem a prej, jasně před hlavním. Ok další otázka… a je ta budova modrá? … po chvilce ticha, jen hysterický řev a slova: počkej tam. Za půl hodinz dorazil, chvilku na mě koukal a naprosto klidnym hlasem se mě pak zeptal jak se mám. No chtěl jsem ho zabít nečím, jakože na něj čekám už hodinu dohromady a že moc dobře ne, ale nakonec jsem jen pokrčil rameny. Zas ticho.. (přísahám on je normálně hrozně ukecanej) Pak začal pokládat sérii jednoduchých, skoro až testových otázek: Jsme kamarádi ne? Souhlas. Známe se dlouho ne? Jj uz je to nějakz ten pátek. Slíbili jsme si že spolu budem studovat vejšku. Něco takovýho jsme si přísahali kdysi u pivka. … Tak jak jsi mě mohl zradit a jít na FEL ?!?!?!?! ….Jo jo už to došlo i mě. Střípky skládanky se spojily v jeden obraz vzpomínek a souvislostí. No co stane se, někdo si splete ponožky, někdo jde omylem na jinou školu, jediný co je teď ale jistý, je nutnost očisty v Céčku a dlouhej semestr předemnou…

Čaj