Měli jste v prváku penál? Kde je mu konec?

Uvědomil jsem si to když jsem po úspěšných státnicích třídil učební materiály. Otevřel jsem sešit z Mechaniky (pozor, pracovní sešit, na přednášky jsem měl další zvláštní sešit) a viděl tam ty stránky plné písmenek, barvičkami to jenom hrálo a po straně sešitu jsem nalezl minutové odkazy na zvukový záznam, který jsem měl z přednášky. Precizní materiálek. Nevěřil jsem vlastním očím. Je to jen pět let, kdy jsem poprvé přišel do areálu ČZU a byl jsem naprosto ohromen jeho velikostí, lidmi kolem, univerzitním životem, ale hlavně jsem byl nažhavený na ty vědomosti, co jsem se chystal absorbovat.

Hned na mém prvním cvičení z Dendrologie jsem měl od každého stromu vzorek a pečlivě zpracovaný popis v herbáři. (Už tehdy se na mě spolužáci divně koukali a dnes vím proč.) Znáte to. Počáteční nadšení. V mém školním batohu jsem pravidelně nosil penál značky Šňupy s mnoha barvičkami, pravítka, kružítka, Montte, co mi zabalila maminka, a určitě by se našlo i ořezávátko, které leželo pod desítkami sešitů, skript a knih, jež jsem na přednášky pravidelně nosil. Můj batoh tehdy vážil asi 10 kg.

07 června, 2013 - 00:54 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Já to v prváku měla promyšlený :D Celej první semestr jsem všechny přednášky a cvičení poctivě doma přepisovala a doplňovala svými poznámkami. Teď ve třeťáku byl mým jediným pomocníkem na přednáškách notebook a facebook :D

Při procházení studijních materiálů během mé debordelizace postátnicového pokoje jsem objevil (jak už to tak my inženýři děláme, neustále objevujeme) závislost mezi počtem let na ČZU a hmotností mého batohu.

Nevěřili byste tomu, ale navzdory předpokladu vyšších nároků a širších znalostí, se hmotnost mého batohu každým rokem snižovala. Včetně hustoty mých poznámek, nakoupených skript a svačin od maminky. Když jsem pak narazil na můj univerzální sešit z pátého ročníku, který jsem vyfasoval na exkurzi, nejen že jsem byl překvapen, že se mi do něj vešel celý pátý ročník, ale rovněž mě uchvátilo to množství prázdného místa. Po stranách občas malůvky, několik stránek vytrhnutých, jen bůh ví, na co.

Věřím tomu, že v téhle klesající křivce nejsem sám. Důkazem jsou prosby spolužáků o propisku, aby mohli podepsat prezenci, nebo jejich úžas nad tím, že mám papír navíc.

S postupem času se zkrátka zdokonalujeme. Náš pedagog na Statiku vždycky říkával: „Technik je přiměřeně líný.“ To opravdu sedí. Přestože jsem poslední semestr chodil na hodiny s jedním sešitem, náplní od propisky a bez svačiny od maminky, jsem myslím nic nezanedbal. Mozek doběhl sprintem do cíle a překročil cílovou státnicovou lajnu. Sice neprotrhl cílovou pásku jako první, ale naučil se být přirozeně líný a to se bude hodit.

Z iZUN archivu vzpomíná Viktor Kořínek