A že to není tabu! Rozhovor s Annou Marešovou

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

To se tak v čase proměňovalo. Od prodavačky, doktorky až po herečku či vedoucí čehokoliv.

Když se vrátíme více do minulosti – jak dlouho jste věděla, že chcete jít na Produktový design na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem? 

Moc dlouho ne. Dva roky předtím jsem se hlásila na textilní obory, kam mě nevzali a pak jsem si dala poslední šanci a dala si přihlášku na produktový design. V Ústí se zrovna otevíral tento ateliér. A ono to vyšlo.

Myslím, že dost poctivá a pracovitá. Možná až moc. Ale asi to bylo způsobené tím, že jsem si mezi školou a dalším studiem dala pět let práce, takže jsem si pak té školy hodně vážila.

Co Vás na škole nejvíce bavilo?

Být mezi kreativními a zábavnými lidmi. V tom Ústí mi připadalo, že se jakoby zastavil čas. Takže jsem si užívala toho, že se spolužáky nejsem jen ve škole, ale pak jsme šli společně i do bazénu a na pivo.

Když se teď podíváte na kuličky, které jste navrhla, jsou opravdu přesně takové, jak jste si je představovala?

Myslím, že jo. 

Když jsem někomu řekla, kde jsem pracovala, dost často se pak lidé ptali na otázky, které mi po chvíli začaly být velice nepříjemné. Ba dokonce nevěděli, kdy přestat. Stává se Vám to také?

Občas jo, ale není to tak časté, naštěstí.

Co ze všech činností, co teď děláte, Vás baví nejvíc?

Mám ráda tu první fázi v navrhování, kdy vymýšlíte a zkoumáte danou oblast a pak mám ráda, když už se jde do finále s výrobou, i když to jsou většinou šílený nervy. Ale je to určitý druh adrenalinu.

Kde se bere ten prvotní nápad, který pak dále rozvíjíte, a vznikne z něho konečný produkt?

Je to různé. Základem asi je o tom dost přemýšlet, bavit se o tom, udělat si rešerši a začít kreslit.  Ale někdy mě něco napadne jen tak, třeba v metru nebo v debatě nad úplně něčím jiným.

Jak ráda trávíte svůj volný čas?

No teď se snažím si ten volný čas dávat, takže když se do toho dostanu, tak si ráda zacvičím jógu a ráda chodím do divadla, to je pro mě takový duševní relax.

Je něco, co byste udělala jinak? Ať se to už týká kuliček, Vašeho studia, nebo života. 

No možná bych si ve dvaceti pořídila děti. Ale to říkám teď.

Kde se vidíte za 5, 10, 20 let? 

Bavilo by mě, kdyby se firma rozšlapala, a fungovala na stejných principech jako teď. Bylo by v ní víc zaměstnanců a já bych se mohla víc věnovat navrhování a rodině.

Jaký máte názor na klecový chov drůbeže?

No já jsem obecně dost proti průmyslové velkovýrobě potravin, připadá mi šílené, když se pak musí zdůrazňovat, že tenhle párek nemá v sobě mouku a tento pokrm je bez konzervantů. Z podmínek pro chovná zvířata mám dost podobný pocit, že to je takový průmyslový chov, kde není ani drůbež, ale pěstuje se rovnou maso, ani si to nechci představovat...brrr...možná proto jsem někdy polovegetarián.