„ČZU má talent!“ - Hvězda televizních show Alena Smolíková v rozhovoru pro iZUN

iZUN: Jak jste se k práci s pejsky dostala, souviselo to s Vaším studiem na ČZU? Co jste zde vlastně studovala?

Zvířátka všeho druhu jsem milovala od malička a přes různé křečky, morčata, papoušky, myši, rybičky, atd. jsem se postupně dostala ke psům. S mým studiem na ČZU to nemělo nic společného, se psy jsem začala 10 let před nástupem na ČZU. Studovala jsem Speciální chovy a následně Zájmové chovy na FAPPZ.

iZUN: Jaké máte vzpomínky na svá studia na ČZU?

Jelikož jsem studovala dálkově, školy jsem si moc neužila. Jezdila jsem na přednášky jednou měsíčně, pokud jsem měla závody, tak ani to. Ale i na to málo času, co jsem na ČZU prožila, vzpomínám moc ráda.

iZUN: Chodila jste s kamarády do místních hospod nebo navštěvovala nějaké akce v areálu?

Tím, že jsem studovala dálkově, tak jsem do školy jezdila vždy jen na otočku na přednášky nebo zkoušky. Pro někoho nepochopitelné, ale v žádné místní hospodě jsem nikdy nebyla.

iZUN: V kolika jste si pořídila prvního psího kamaráda? Kolik máte psů v současné době?

Když mi bylo 9 let, pořídili mi rodiče dospělého Amerického staffordšírského teriéra Forresta. Začala jsem s ním chodit na cvičák a cvičit ho, což mě hrozně bavilo. Tím vlastně vše začalo. V současné době mám 5 psů. Kromě Jerry mám ještě další dvě Border kolie, jedenáctiletou Keysi, která vystupovala ve finále Česko Slovensko má talent společně s Jerry, a 1,5 roční Kiru, nejmladší členku mé smečky. Dalším členem je Britney, kříženka Border kolie a Australského ovčáka, která se ke mně dostala až v dospělosti s ne moc dobrými zkušenostmi. Posledním členem je šestiletá Parson Russell teriérka Chipsy.

iZUN: Trénujete na soutěže se všemi svými psy, nebo jen s některými?

Trénuji se všemi svými psy. Každému psovi jde něco více, něco méně. Takže s každým psem je potřeba se zaměřit na něco jiného. Netrénují tedy všichni to samé, ale každému v tréninku věnuji přibližně stejný čas.,

iZUN: Vím, že se věnujete dogdancingu a s pejsky také trénujete agility, věnujete se ještě nějakým dalším sportům? Mohla byste zároveň našim čtenářům tyto disciplíny přiblížit?

V agility jsem závodila 10 let, ale s tím jsem již před 5 lety skončila.  Věnuji se pouze dogdancingu a dogfrisbee. Při dogdancingu předvádím se psem předem nacvičenou sestavu, složenou z různých cviků za doprovodu hudby. Při dogfrisbee jde zase o chytání frisbee (létajících talířů) psem.

iZUN: Jakých různých soutěží jste se zúčastnila, případně se pravidelně zúčastňujete? Je nutné mít pro účast splněné nějaké speciální zkoušky?

Pravidelně se účastníme mistrovství republiky a Evropy. V dogdancingu jsem se účastnila (a vyhrála) Crufts v Anglii, což je nejprestižnější soutěž v tomto sportu. V loňském roce jsem se účastnila i mistrovství světa v dogfrisbee v Americe. Na všechny tyto vrcholové akce je potřeba se kvalifikovat.

iZUN:

iZUN: Jakých nejlepších výsledků jste na soutěžích s pejsky dosáhli?

Největších úspěchů jsem zatím dosáhla s nejstarší fenkou Keysi, v dogdancingu vyhrála mnohokrát mistrovství republiky, mistrovství Evropy a anglický Crufts, což je, jak už jsem říkala, nejprestižnější soutěž v tomto sportu. Má titul agility šampion, dogdancing šampion. V dogfrisbee vyhrála mistrovství Evropy a byly jsme prvním českým týmem, který se kvalifikoval na mistrovství světa. V roce 2011 jsem díky ní vyhrála titul Kynolog roku. Úspěchy mají ale i ostatní psi, Jerry je držitelka českého rekordu v time trialu a v loňském roce jsem se s ní účastnila mistrovství světa v USA. Britney má titul dogdancing šampion a Chipsy vyhrála dvakrát mistrovství Evropy dogfrisbee v kategorii malých psů.

iZUN: Zúčastnila jste se i dvou velmi známých talentových soutěží (Československo má talent a Talentmania), v nichž jste se umístila na 2. místě. Co Vás vedlo k tomu se do soutěží přihlásit? Byl to Váš nápad?

Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla zúčastnit, bylo představit lidem tyto nové, téměř neznámé kynologické sporty. V roce 2010 jsem v soutěži předváděla dogdancing s Keysi a v roce 2013 dogfrisbee s Jerry. Zúčastnila jsem se hlavně na popud mého okolí, ale přemlouvat mě dlouho nemuseli.

iZUN:

iZUN: Změnil se Váš život po tak skvělých umístěních v těchto populárních show? Zvou si Vás například lidé na nějaká vystoupení?

Na vystoupení jsem jezdila ještě před účastí v televizi. Je ale pravda, že nyní jich mám podstatně více. Vystupujeme na různých akcích, plesech, večírcích, městských oslavách, atd.

iZUN: Není možné, že se pejsci při vystupování na neznámém pódiu před tolika lidmi stresují?

Připravit psa na vystoupení není nic jednoduchého a trvá to několik let. Nejprve musím psa naučit dostatek cviků, ze kterých se bude skládat sestava, kterou psa následně naučím. Kromě toho všeho musí být pes na vystoupení připravený i po psychické stránce. Vystupovat v prostředí plném lidí, hluku a rušivých vlivů nezvládne každý pes. Pokud je ale dobře připravený, vystoupení ho nestresuje. V ČSMT jsem se rozhodně stresovala víc já, Jerry si soutěž užívala. Celý štáb, produkce a ostatní soutěžící byli moc fajn a psům se dostávalo od všech zasloužené pozornosti. Z živého přenosu jsem samozřejmě měla trochu obavy, ale Jerry jsem na všechno připravila. Už na zkouškách bylo vidět, že nemá s ničím problém a ani při živém přenosu ji pak nic nerozhodilo.

iZUN:

iZUN: Jak dlouho trvá naučit takového psího partnera nějaký nový cvik?

Záleží na tom, jaký je to cvik. Jsou cviky, které pes zvládne za týden, některé nacvičit trvá měsíce, nebo dokonce rok.

iZUN: Jakou odměnu dostali pejsci Jerry a Keysi, se kterými jste vystupovala?

Obě dvě mají nejradši párky, které také dostaly.

iZUN: Mají alespoň někteří Vaši pejsci dovoleno obývat s Vámi byt, nebo dokonce spát s Vámi v posteli? Jestli ne, kde všichni bydlí?

Hlavně přes léto spí většina psů venku, kde mají kotec s boudou. Spí ale i doma, kde mají pelíšky, občas spí ale i v posteli. (úsměv)

iZUN: Nakonec se Vás zeptám na naši tradiční otázku. Jaký máte názor na klecový chov drůbeže?

Myslím si, bohužel, že na to, v jaké době žijeme, se lidé chovají ke zvířatům hrozně. A tím nemyslím jen hospodářská zvířata. S klecovým chovem drůbeže rozhodně nesouhlasím. Každé zvíře má právo na to, prožít plnohodnotný život. Tím spíše, když jsou tato zvířata pro člověka tak užitečná.