Hurá do zvířecí kavárny!
iZUN: Jak Vás napadlo kočičí kavárnu založit? Byla to nějaká inspirace ze zahraničí?
Viděli jsme reportáž v televizi, že se tyto kavárny otevírají v Asii, konkrétně v Japonsku, a brzy nato jsme zaslechli informaci, že se otevřela první taková kavárna i v Evropě. Já jsem v té době pracovala v kavárně a moje maminka zase zbožňuje kočky, tak jsme si řekly, že by to bylo hezké si někdy otevřít takovou kavárnu tady. Nakonec, po dvou letech, ten nápad začal být reálnější a reálnější a do tří let jsme měli otevřeno a teď náš rodinný podnik funguje rok a půl.
Jméno: Bc. Zuzana Vrbová
Povolání: Provozní Kočičí kavárny
Krátký životopis:Se svou rodinou provozuje netradiční kavárnu. Zvířecí kavárny se stávají novodobým trendem. Kočičí kavárna v Karlíně již funguje rok a půl.
iZUN: A odkud tedy máte kočičky?
Kočičky jsme od začátku chtěli mít z útulků, abychom jim dali domov, a hlavně máme zkušenosti s takovými kočkami, jelikož kočičky z útulků máme doma a jsou to velké osobnosti. Oslovili jsme několik pražských útulků, se kterými jsme chtěli dlouhodobě spolupracovat. Navíc jsme chtěli mít za sebou takovou podporu pro případ, že by se náhodou něco dělo a lidé z útulků mají dostatek zkušeností, aby nám poradili.Zároveň jsme chtěli tomu útulku nějak pomoci, takže tu pořádáme různé akce a většina výtěžků ze vstupného potom jde právě na ty útulky. Také jsme chtěli, aby nám v útulku pomohli ty kočky vybrat, protože ne každé zvíře je do kavárny vhodné.
iZUN:
iZUN: Kolik tu teď máte kočiček?
Začínali jsme se sedmi, teď jich máme osm. O jednu jsme bohužel přišli, jelikož útulek napadli traviči a tato kočička bohužel byla také jedna z otrávených a projevilo se to až po pár měsících.
Ano, kočičky tu bydlí. Vzadu mají dvířka a za nimi je veliká místnost, kde mají své zázemí, pelíšky, kočičí toalety, zkrátka všechno, co potřebují. Tam si mohou jít odpočinout a odreagovat se, lidé tam přístup nemají, což byla i jedna z podmínek Státní veterinární správy.Musím ale říct, že to příliš nevyužívají a jsou pořád v kavárně. Už si tu zvykly, když si chtějí někde lehnout a odpočinout, místo si vždycky najdou. V noci jsou ale tam, jelikož jsou to přeci jen hlavně noční zvířata a ráno bychom tu kavárnu nejspíš mohli stavět znovu :-).
iZUN:
iZUN: Slyšela jsem, že v některých kavárnách je možnost si i kočičky odnést. Je to u Vás možné?
Máte pravdu, někde ve světě to tak chodí, že kavárny fungují jako taková přestupní stanice mezi útulkem a majitelem koček. Tady to tak ale není. I veterinární správa to zakázala z důvodu psychického stavu koček, aby neměnily příliš často prostředí. Spousta koček ale měla třeba sourozence v útulku, takže si tu někteří oblíbili nějakou kočičku a hned jeli do útulku pro jejího sourozence. Takže i díky kavárně má spousta koček nový domov.
iZUN: A povahově jsou kočičky jaké?
Původně jsme si představovali klidné kočičky, které leží a spí a lidé si užívají tu atmosféru. Ale musím říct, že kočky, co tu máme, jsou některé trochu divoké, protože jsou ještě poměrně mladé. Rády si hrají a pobíhají, ale lidi to také baví si s nimi hrát i na ně jen tak koukat, jak si hrají. Ale samozřejmě se kočičky nechají i hladit a mazlit.
V Karlíně, ne NA Karlíně .... mluvme prosím česky ...
Směr Dejvická
V Karlíně, ne NA Karlíně .... mluvme prosím česky ...