Do školy s Petrem Ginzem
Dne 14. prosince 2015 byl slavnostně vypraven rychlík za účasti hostů v čele s izraelským velvyslancem jeho eminencí Gary Korenem nebo prezidentem Česko-izraelské obchodní komory Pavlem Smutným.
Vlak projíždí i Bohušovicemi, odkud za války chodili deportovaní Židé pěšky do Terezína.
Takže už asi tušíte, proč se vlak jmenuje Petr Ginz, ale nejspíš netušíte, jak neuvěřitelný a příkladuhodný život Petr měl.
Petr Ginz, chlapec, kterému život připravil zajímavou, ale krátkou cestu, na které inspiroval mnoho lidí, hýřil nápady a do poslední chvíle byl neponaučitelným optimistou.
Díky zákonům tehdejších doby se hledělo na původ, a zatímco rodiče zůstali na svobodě, dítě, které dosáhlo věku 14 let, muselo do ghetta. Stejně tak tomu bylo i u Petra…
Petr napsal řadu povídek, rozepsal řadu románů, vytvořil několik set výtvarných děl zachycujících Prahu i terezínské ghetto. Během dvou let strávených v Terezíně se prohluboval jeho všestranný zájem o nejrůznější obory lidského poznání, měl přístup do terezínské knihovny, kde ve volných chvílích četl velké množství knih, počínaje kvalitní beletrií, přes historii a filozofii, až k přírodním vědám. Zajímal se také o buddhismus. Své poznatky přednášel v rámci tajných večerních přednášek, které se pravidelně konaly a kde vedle dalších kluků a jiných hostů často vystupoval se svými referáty.
Ve věku 12 let napsal a zároveň sám ilustroval román nesoucí název Návštěva pravěku, kde můžeme pozorovat jeho ovlivnění četbou, například zde Julesem Vernem. Jeho zájem o literaturu nebyl jediným zájmem. Nadšení měl i pro umění, vědu, filozofii, sociologii, zeměpis a mnohé další, historii nevyjímaje. Ani jeho pozdější terezínské podmínky nezadržely neutuchající horlivost po znalostech. Uměl dva jazyky, a to češtinu a díky rodičům esperanto.
Vedl si deník, mezi lety 1941 až 1942, který o mnoho let později vydala jeho sestra Eva (i ona se do Terezína dostala, a to v květnu roku 1944. Petr tento okamžik zachytil ve svém deníku).
V říjnu roku 1942 byl deportován do Terezína, byl umístěn do Domova č. 1 (bývalé terezínské školy), kterému se přezdívalo jednička, kam byli umisťováni ti nejnadanější chlapci z ghetta.
Domov byl objektem L 417, kde pod pedagogickým vedením Valtera Eisingera, mladého nadaného brněnského učitele, byl vytvořen z několika desítek chlapců bydlících společně v jedné místnosti živý, tvůrčí kolektiv (říkali si „Republika Škid“), kde se kluci tajně učili a dokonce si zde zřídili vlastní samosprávu, ve které demokraticky řešili problémy svoje i svého okolí a pravidelně každý pátek vydávali časopis VEDEM. Petr byl v životě „Jedničky“, zvláště v činnosti samosprávy a celkového života chlapeckého kolektivu, jednou z nejdynamičtějších osobností. Jak jsem již předeslal, ani zde neskončil se svým nadšením pro vše. Když byla potíž s články, směňoval je s chlapci za balíčky, které dostával od rodičů.
V září roku 1944 jel jedním z posledních transportů do Osvětimi - Březinky. Zde byl na osvětimské rampě přidělen při selekci Dr. Mengelem ke skupině určené do plynových komor.
POLÁRNÍ
Ledové hory, dálné obzory
skupené kry a ledová pole
slunce, rudé krví obrů z ledu,
zářící lediště, odlesky stery,
buřňáci, drží se jižního sledu.
Opouští nás, znají mnoho krás,
citronů háje a cypřišů stín
na jihu – krajina tam
má jiný veselejší ráz.
Sbohem vám odvážlivým.
Již stále jdou pod oblohou,
jež dýše kouzlem dálných zemí,
ledové valy a polární mlhou
za rudým sluncem na obzoru
jdou stále k severu.
Petr G.
Petrova rodina přežila. Ze vzpomínání její, ale i přátel z Terezína, kterým se podařilo časopis VEDEM zachránit, se potvrdily příběhy o Petrovi. O tom, že byl výjimečným a o tom, že až do poslední chvíle pomáhal ostatním nemyslet na to, co bylo předem dáno někým jiným.
Roku 2002 se uskutečnil první let izraelského kosmonauta, kterým byl Ilan Ramon, jenž chtěl na svůj let vzít nějakou památku holokaustu. Z velkého množství výtvarných děl si nakonec vybral právě kresbu Petra „Země z Měsíce“, kterou chlapec vytvořil v Praze před deportací. Termín letu byl několikrát z důvodu počasí i řešení technických závad přesunut, nakonec se však na svou misi vydal až v polovině ledna 2003. Při návratu na Zem, dne 1. února 2003, raketoplán explodoval, nejspíše kvůli nárazu zmrzlé izolační pěny do tepelného štítu, a nikdo z jeho posádky nepřežil. K této události byla Českou poštou vydána příležitostná známka s Petrovou fotografií a reprodukcí jeho kresby.
Konečně vidím tu kostku :-D Díky, já ji nemohla najít. 
Po uplynutí několika měsíců od havárie se sestře Petra, žijící tou dobou v Izraeli, ozval neznámý člověk z Prahy s tím, že v domě v Modřanech, který koupil, nalezl Petrovy deníky z doby před deportací. Ty pak, po doplnění dalších vzpomínek a článků, vydala jeho sestra pod názvem „Deník mého bratra“. Tato kniha byla dosud přeložena do 14 jazyků.
V březnu 2004 byla na Kleti nově objevena planetka s pořadovým číslem 50413 pojmenována Petrginz. V roce 2007 vyšel v nakladatelství Franze Kafky Petrův román „Návštěva z pravěku“. V Praze - Záběhlicích byla po Petrovi pojmenována ulice. Ulice není nijak dlouhá, má celých 110 metrů, ale budete-li kousek, můžete se tudy projít, jedná se o cestu novou v zástavbě nových bytových domů.
Směr Dejvická
Konečně vidím tu kostku :-D Díky, já ji nemohla najít.