Gladiátoři a FMX? Jde to!

Jak jsi na tom byl se záškoláctvím?

Marek Rejman: Já jsem šel za školu hned ve druhé třídě, možná dokonce v první. Byl jsem k tomu přemluven mým spolužákem Petrem Hanychem a on to pak na mě hodil. Takže já sem dostal strašnej výprask a on nic, on byl v pohodě. Tenkrát mi ještě jeho maminka říkala, že mu zakáže se se mnou kamarádit, takže záškoláctví stoprocentně proběhlo. A dlouho jsem si to pamatoval. Když jsme byli větší, zdrhali jsme z průmyslovky. To jsme zdrhali celá třída a ten kdo nechtěl, dostal na držku, musel taky.        

Libor Podmol: Na základce jsem chodil za školu. Na střední už jsem se o sebe staral sám, takže tam jsem chodil tak, aby mi to nějak vycházelo. Domluvil jsem si individuální plán, takže jsem tam mohl chodit, kdy jsem chtěl. Ale odmaturoval jsem. Byl jsem na dvou vysokých školách a na každé jsem vydržel jen rok. Bylo to sice super, ale jak jsem jezdil, nebyl čas tam chodit, tak jsem toho nechal, abych se nestresoval.

Matěj Česák: Nechodím za školu, ale tím, že jezdíme po evropských akcích, hodně toho zameškám. Cíleně za školu nechodím, nedělám to schválně, jen musím trénovat.

Martin Koreň: Záškolák jsem byl, hlavně na gymplu. Tam jsem se naučil pít piva a chodili jsme za školu tak často, že nám to zůstalo i o prázdninách. Za naší školou byla budova s nějakým generátorem, tak jsme se tam scházeli i o prázdninách. Takže za školu doslova a do písmene.

Petr Pilát: No, co bych to byl za studenta, kdybych nebyl nikdy za školou. Ale protože jsem často chyběl ve škole kvůli závodům (= cestování po světě), nemohl jsem být pravidelným záškolákem. :)

iZUN: Máš nějaký vzor?

Marek Rejman: Vzorů mám několik. U freestyle motocrossu je to Petr Kuchař, jinak je pro mě vzor každý, kdo něco umí a kdo za něco bojuje, protože dneska se všichni chtějí vozit, ale nikdo nechce tahat. Jinak já sám bych chtěl být vzor pro moje děti. 

Libor Podmol: Všichni lidi mají nějaký vzor, já z těch jezdeckých ne. Jinak asi Tomáš G. Masaryk. Pozvedl českou zemi a udělal z nás internacionály.       

Matěj Česák: Vzory mám. Všichni ti kluci jsou pro mě vzory, já bych se chtěl dostat minimálně tak daleko, jako jsou teď oni. Ten největší je určitě Petr Kuchař.

Martin Koreň: V dětství to byl třeba Superman a hasiči, Tom Cruise, když hrál Mavericka v Top Gun. Dneska je to jinak. Ta parta, ve které se pohybuju, jsou úplně neskuteční lidé, a dá se říct, že skoro každý můj kamarád je nějakým způsobem můj vzor.

Petr Pilát: Rozhodně Travis Pastrana — děti koukají na večerníčky, já jsem v 5 letech koukal na motocrossový kazety, kde jezdil Travis Pastrana a  Jeremy McGrath, prostě ikony motocrossu.

iZUN: Máš nějakou vysněnou motorku?

Marek Rejman: Vysněnou motorku naštěstí mám, v roce 2009 jsem podepsal spolupráci s Harley Davidson a zamiloval jsem se do ní. Jsem prostě nenáročnej.

Libor Podmol: Rozhodně Yamaha! Na tý jezdím a je to podle mě nejlepší motorka.

Martin Koreň: Já nejsem moc silniční motorkář, věnuju se terénu. Silnice je podle mě nebezpečná, tam to nemáš v rukou jenom ty, ale spíš ti sobečtí šílenci v autech. Vysněná motorka pro motocross KTM 250 a do terénu 4taktní KTM 350. Takže to, co parkuju doma v garáži.

Petr Pilát: Abych se přiznal, žádnou vysněnou motorku nemám. V roce 2008 jsem se stal továrním jezdcem KTM a KTMka ke mně přirostla.

iZUN: Kde bys chtěl být za 5–10 let?

Marek Rejman: Chtěl bych být úspěšný otec. A hlavně aby moje děti na mě byly pyšný. To, jestli bych měl být prezident nebo popelář, je úplně jedno. Chci být schopný stále za něco bojovat.

Libor Podmol: To bych chtěl být někde na pláži a užívat si pohodového života s dětmi. Freestyle můžu jezdit o víkendech.

Martin Koreň: Už mi je 31 let, tak bych se viděl někde v klidu s dětmi na trati.      

Petr Pilát: Když tak na to koukám... nejlepším freestyle jezdcům je 27—28 let... Pevně doufám, že v tomhle věku budu na TOP vrcholu a za 10 let bych skoro chtěl možná přestat dělat závody a věnovat se tomu bokem (škola, kempy). Nechci to dělat za každou cenu, když už budu vědět, že na to nemám, nebudu to dělat.

iZUN: A na závěr naše tradiční otázka. Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Marek Rejman: Já vůbec nevím, co to je, ale chci jíst zdravá jídla a rozhodně nejsem přítel nějakého týrání zvířat, pokud narážíš na tohle. Je jedno, jestli se člověk chová hnusně k lidem nebo ke zvířatům, měli bychom se každý nad sebou zamyslet.

Libor Podmol: Podle mě nic moc řešení. Tohle by se dalo řešit i jinak.

Matěj Česák: Cože? Vůbec to neznám, takže nevím, co mám říct, vůbec.

Petr Pilát: Vegetarián nejsem, ale nelíbí se mi to. Kdybych viděl, že někdo ubližuje zvířeti, dal bych mu nejraději okamžitě pěstí. Pokud bude nějaká petice za lepší chování, klidně ji podepíšu, ale upřímně nad tím, jaký to kuře mělo životní podmínky, nepřemýšlím.