Jak to bylo s Barborou? A co na to Mikuláš!

Svatá Barbora

Krásná dívka narozená v Malé Asii v rodině bohatého kupce. Aby ji uchránil nápadníků a zamezil jí přístup ke křesťanské víře, zavřel jí otec do luxusně vybavené věže v blízkosti jejich domu. Jak to tak bývá, zrada přišla zevnitř. Jeden ze sloužících Barboře ukázal křesťanství a začal jí učit. Její otec se o tom doslechl a nechal ji před soudem mučit.

Byla bičována, soudce jí nechal useknout všechny prsty jako potupu, když se ale ani tehdy nevzdala své víry, vlastnoručně ji otec sťal mečem. V té chvíli vyšlehl blesk z čistého nebe a otce zabil. Barbora zemřela jako čistá panna mučednice v den, který se v liturgickém kalendáři určil na 4. prosince.

Je patronkou horníků, slévačů, stavebních dělníků, pokrývačů, tesařů i architektů, dále kameníků, kuchařů a řezníků. Večer 3. prosince proto tiše chodí Barborky, zaťukají na okno, na sobě mají bílou košili nebo dlouhé šaty a přes obličej závoj – symbolika nevinnosti. V levé ruce – od srdce – nosí košík s jablky, ořechy a cukrovím pro hodné děti a v pravé mají metličku na ty zlobivé.

A jak je to s Mikulášem a jeho pomocníky?

Mikuláš se narodil ve městě Pateře asi v polovině 3. století. Po smrti svých rodičů rozdal převážnou část jejich majetku. Aby se vyhnul projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny, kde se nakonec usadil ve městě Myra. Později se zde stal biskupem a svůj úřad vykonával až do smrti, tedy do 6. prosince 345. A zbytek už je jen legenda.

Ta první vypráví o chudé rodině a třech dcerách. Ty byly poslány do veřejného domu, aby vydělaly na dluh rodiny a na své věno. Mikuláš procházel kolem toho domu a každé hodil po váčku zlaťáků, ony tak ukončily svou činnost, splatily dluh a ještě zbylo na věno. Odtud vzešla Mikulášova štědrost.

Druhá legenda nám přináší do hry čerta. Svatý Mikuláš byl, až do příchodu svatého Jana Nepomuckého, patronem mostů, řek i námořníků. Při jedné bouři námořníci na lodi volali Mikuláše, ten se zjevil a poukázal na čerta, který jim seděl na lanech.

A konečně třetí příběh vypráví o tom, jak Mikuláš žádal Svatého Petra, aby mu zaslal několik andělů, kteří by ho doprovodili k nebeské bráně. Jeho žádost byla vyslyšena, a tak ho anděl doprovází dodnes.

Mikuláš je tedy vídán s čertem i andělem značící symboly dobra a zla, které i v životě kráčí ruku v ruce. Mikuláš bývá vídán v rouchu biskupském, s holí a zlatě vyšívaným vakem s dárky. Od čerta dostávají „zlobivci“ syrové brambory nebo uhlíky. Od Anděla potom ty hodné děti mohou dostat sladká jablíčka, ořechy a cukroví.

V chudších oblastech se později vžila tradice s talířky, miskami či punčochami za okny, které do rána naplnili Barbora i Mikuláš nadílkou. V bohatších rodinách se děti mohly těšit přímo na osobní setkání se všemi postavičkami oněch svátků.