Jezepec - „strážce“ pečeného müsli

iZUN: Jsi zakladatelem müsli z Janovy pece. Kdy přišel nápad s podnikáním? Byl to Tvůj nápad?

Napadlo to kamarádku, která si doma vyráběla vlastní müsli. Říkala, že v takové kvalitě se to nikde nedá koupit. Tak jsem o tom zjišťoval víc a víc a asi po půl roce jsem začal realizovat konkrétní kroky.

iZUN: Co Tě vedlo k tomu začít podnikat?

Být svobodný, nezávislý. To je super. Máš myšlenku a tu postupně realizuješ. Vypadá to jednoduše, vyvinout nový výrobek, ale není to jednoduché. Pak to lidem chutná, prodává se to a to je ta největší odměna. Oblastí, kde lze podnikat, je hodně. Já jsem chtěl mít v ruce hmatatelný výrobek a říct si „Tohle vyrábím.“. 

iZUN: Proč právě müsli?

Jednak tam byl ten nápad, který teda nebyl úplně můj, to se přiznám, ale hlavně to bylo realizovatelné za velmi skromných podmínek. Navíc jsem měl i předchozí zkušenost z potravinářství, kde jsem se seznámil s tím, jak to chodí, což mi hodně pomohlo.

iZUN: Kde jsi začínal s výrobou?

Začínal jsem doma v pokoji, kde jsem vyrůstal tady na Suchdole. Pokoj jsem vystěhoval, vykachlíkoval jsem zeď, dal jsem tam troubu a první půl rok jsem to dělal tam.

iZUN: Jak dlouho trvalo, než jsi pořádně pronikl na trh?

V propagaci mi hodně pomohly blogerky. Bod zlomu asi nastal v březnu 2015 (po roce a čtvrt). V sobotu jsem měl jet na hory do Alp a v pátek večer vyšla recenze na blogu. V tu chvíli začalo chodit velké množství objednávek. V té době jsem si neuměl představit zadministrovat takový objem. Na hory jsem teda odjel a můj zaškolený záskok to naštěstí zvládnul. Za týden se odbavilo asi dvě stě objednávek, což jsem v té době odbavoval tak jednou za tři měsíce.

Pečeš sám, nebo na to už máš nějaké zaměstnance?

To už naštěstí ne. Asi rok a půl jsem to dělal sám. Teď mám jednoho člověka ve výrobě nastálo. Potom tam mám sestru, která mi pomáhá s odbytem. Když jsou třeba Vánoce a je toho víc, tak ještě vypomůže bratranec, který studuje na ČZU „lesárnu“.

iZUN: Používáš bio suroviny?

Bio suroviny nepoužívám. Nemyslím si, že je to v tomto případě důležité. Na kvalitu výrobku to nemá takový vliv. Bio má smysl především u čerstvých potravin.

iZUN: Příchutě vymýšlíš sám?

Ano, ale samozřejmě to konzultuji s okolím. Snažíme se nabídku rozšiřovat, i zákazníci na to čekají. Teď mám sedm druhů. Každý z nich je jiný a každý zákazník si vybere.

iZUN: Jaká příchuť je nejoblíbenější?

Čokoládové müsli. Tam je kolem 35% ořechů – kešu, mandle, para a lískové ořechy. A dotahuje se na něj jahodové. Lidem chutnají lyofilizované jahody, jsou tam taky mandle, a to je zaručená kombinace.

iZUN: Jsou zákazníci spokojeni s hotovými příchutěmi, nebo přichází i dotazy, jestli by bylo možné nějak si müsli namíchat či upravit podle sebe?

Ano, přichází. Dřív jsem byl ochotnější, ale teď už by s tím bylo moc práce. Je to standardizovaná výroba. Zákazníci mají hotový vyvážený produkt, a buď si z toho vyndají co tam nechtějí, nebo to akceptují.

iZUN: Po celé republice už máš několik prodejních míst. Chtěl bys proniknout také do velkých obchodních řetězců?

Nikdy neříkej nikdy, ale... Já se snažím proti řetězcům bojovat, minimálně tím, že tam nenakupuji. Je to takový můj skromný osobní boj.

iZUN: Janova pec má svého maskota jezevce jménem Jezepec. Proč zrovna jezevec?

My jsme přemýšleli nad maskotem a jezevce nikdo nemá. Snažíme se o to, aby ho lidé nebrali jako milou kreslenou postavičku. Je to ten líný, mrzutý jezevec, co vyleze z nory, takový morous. A pojmenovat ho Jezepec se zkrátka nabízelo.

iZUN: Mohou se zákazníci těšit na nějaké novinky?

Ano, teď chystám bezlepkové müsli, což bude zase něco trochu jiného.

iZUN: Plánuješ nějakou vánoční akci pro zákazníky?

Určitě ano. Na Vánoce je vždy potřeba se pořádně připravit. Já říkám – jak dopadnou Vánoce, tak bude vypadat celý následující rok.

iZUN: Žádná cesta za úspěchem nebývá jen procházka růžovým sadem. Prošel sis i ty nějakou trnitou cestičkou?

Jistě, problémy jsou pořád. Například první půl rok jsem neměl ani webové stránky. Ani nechápu, jak jsem prodával sto pytlíků za měsíc. Momentálně zase stěhuji výrobu do Horoměřic a kolem toho je plno starostí. Dva měsíce jsem sháněl samá razítka a to všechno samozřejmě něco stojí.

iZUN: Kde vidíš firmu za deset let? Co by bylo Tvé přání?

To zatím nevím. Asi pokračovat v trendu a kontinuálně pomalu růst. Dělat to stále poctivě a hlavně nepolevovat z kvality, která je momentálně velmi vysoko. To by byla cesta do záhuby.

Když už se pohybuješ v tom potravinářství, snad Tě nezaskočí naše tradiční otázka na závěr. Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Já nevím, mně je to jedno. Ty slepice mají tak malý mozek, že jim je to taky jedno (smích)… Ale aby uspokojili poptávku po takovém množství vajec, tak tento způsob chovu tu asi být musí. Nahradit jej volnými chovy by bylo takřka nemožné. Člověk má ale na výběr, co bude kupovat.