Kapří dobrodružství I.

Začalo to nevinně. SMS zprávou někdy v listopadu, oznamující mně a Michalovi, ať se dostavíme na C-čko. Po pár pivkách z našich dvou kamarádíčků vypadává jejich úmysl vydat se na tuto brigádu. Já osobně jsem souhlasil až po 6-ti na lačno vypitých kouscích. Zda jsem neudělal chybu, zjistím v období od 18.-23.12, kdy nám brigáda v Rudné začíná. Ze začátku jsem měl k této činnosti odpor, kdo by se také chtěl hrabat v mrazivém období v ledové vodě, kuchat ryby a spát v autě, aby nedošlo k odcizení kapříků. Pivo však udělá své. S přibývajícím vypitým množstvím chladivého moku se mé názory mění. Vždyť určitě znáte to pořekadlo: ,,Po pátém už je každá krásná." Navíc nás také zlákaly informace o velikém výdělku od našich kolegů, kteří tuto brigádu již podstoupili. Nu, co k tomu ještě říct, podepsali jsme smlouvy a nezbývalo než doufat, že nám bude počasí přát.

Počasí nám nepřálo. Hlásili arktické mrazy. Den D nadešel, probíhají poslední kontroly všech vrstev oblečení, dostatečných zásob alkoholických nápojů a jiných, již ne tak důležitých věcí. Kolem 13hodiny pro mě přijíždí Michal a vyrážíme směr Rudná. Venkovní teploměr ukazuje -9˚C. Nás to ale neodrazuje od toho, abychom si užili nějakou zábavu a těžce vydřeli pár zlaťáčků. Po doražení na místo stavíme náš stánek, připravujeme kádě, avšak s velikým překvapením zjišťujeme, že kapry přivezou až během noci. Zimou jsme prozatím netrpěli, ale kolem 18hodiny dosti přituhlo a nám nezbývalo nic jiného, než se uchýlit do auta s první várkou rumu zředěného teplým svařáčkem, připraveným na plynovém vařiči. Byli jsme tak promrzlí, že za chvíli už vařič jede opět na plné obrátky. Během hodinky a půl máme v sobě každý po litru svařáčku a láhev rumu už také zeje prázdnotou. Tento starověký teplý nápoj nám celkem pomohl, již necítíme tak velikou zimu, nebo nám to spíš už tak nepřipadá. V autě jsme chytili na přenosném rádiu pouze jednu stanici, kde hráli dechovky. Vůbec nám to nevadilo, dokonce nám bylo lehce do zpěvu. Při tom již otevíráme láhev vodky. Vodku jsme slušně pokrotili, a když už je skoro prázdná, usínáme. Spali jsme tvrdě, zabaleni do několika vrstev dek a spacáků. Dokonce se nepotvrdily ani mé největší obavy před odjezdem a to, že nám v noci bude pěkná zima. Probudili nás až nějací vyjetí týpci, kteří zastavili s autem vedle nás a našich prázdných kádí. Ti tam až do rána v autě tunili a rozebírali asi kradená rádia.

Kapry nám přivezli až kolem 8hodiny a my jsme již mohli začít prodávat. Po včerejší noci nám dost vyprahlo, kupujeme si matonku, která nám ale do půlhodiny zamrzá. Během dopoledne jsem o život připravil asi dvě desítky kaprů, což je celkem málo, chceme-li si vydělat tučný balík. Po obědě už nás přijíždí vystřídat Honza s Lukášem. Já s Michalem odjíždíme domů, kde na mě jako první čeká horká lázeň a jak jinak, též čaj s rumem. Pak už ulehám do postýlky a nechávám si pouho pouze o kapřících zdát. Naše první újmy na zdraví se již také objevily. Já mám silnou rýmu a Michal dostal zánět zubu, kvůli kterému musí navštívit nemocniční zařízení.

Spali jsme tak zakukleně, že jsme absolutně nemohli tušit, zda nám někdo krade kapry

V neděli, po krásné noci tentokrát strávené v posteli, si vychutnávám oběd, kterým je mé naposledy jedené jídlo v teplém prostředí domova na dalších 32hodin. Vyrážíme vystřídat kluky, doufaje v to, že se jim dařilo o dost více, než nám včera. Bohužel tomu tak nebylo. Na nedělní noc jsme zvýšili dávky alkoholu, což vedlo ke tvrdšímu spánku v autě vedle teploměru ukazujícího -15˚C. Spali jsme tak zakukleně, že jsme absolutně nemohli tušit, zda nám někdo krade kapry. Pondělek neprobíhal také zrovna moc dobře. Morálka na našem kapřím stánku postupně upadá, tržba za pondělí byla ještě menší, než v neděli. Po zasloužené 32hodinové šichtě odjíždíme na noc domů, těšící se opět hlavně na horkou koupel a naše postýlky.

Na pracoviště přijíždíme časně ráno v úterý. Nevěře vlastním očím, u našeho stánku je fronta delší, než limuzína z Darling cabaretu. Ihned se převlíkáme do pracovního a jdeme vypomoci Honzovi a Lukášovi. Ujímám se nože, zatím netušíc, že v této činnosti budu pokračovat nepřetržitě další 4hodiny. Konečně přišla správná doba a my začali prodávat ve velkém. Po hodince práce už se začínám i potit, v hlavě nemám nic jiného, než zabít, vykuchat, stáhnout z kůže, naporcovat atd. Nával lidí ustál až kolem oběda a my si můžeme zas na moment oddychnout. Již není ani taková zima, tak nám alespoň nezamrzá pití. V odpoledních hodinách už opět jedem na plné obrátky. Na konci šichty s radostí zjišťujeme, že jsme prodali za tento den mnohem více kaprů, než za předchozí 3 dny celkem. Honza s Lukášem odjíždí na noc domů. Tentokrát jsme s Michalem měli celkem štěstí, večerní teploty dosahovaly pouze -5˚C. To pro nás znamenalo něco jako přechod z mrazáku do ledničky. Sesedli jsme si kolem grilu a zapíjeli jsme dnešní vydařený den.

Zapíjeli jsme ho tak mohutně, že ani netuším, jak jsem se mohl dostat do spacáku, navíc jsem se k ránu probudil nevysvlečený, obutý, nepřikrytý a s lahví vínka v ruce. Ráno ve středu nás probudili až rybáři zavážející novou várku kaprů. Těžce se nám z vyhřátých pelechů vstávalo, však museje šůrovat námrazu před stánkem nám nic jiného nezbývalo. Kolem 8hodiny se před stánkem začaly tvořit fronty lidí. Naštěstí už dorazily čerstvě vyspané posily, které se hnedka zapojily do pracovní činnosti. Tento den byl dosti náročný, nejen díky neskutečnému návalu lidí, ale také díky značně velké opici. V 15hodin jsme už všechny kapry vyprodali, avšak i poté přibíhalo několik opozdilců, toužících po rybě. V té době už jsme ale stánek sklízeli a kádě pucovali. Čekali jsme až do 18hodin, kdy nás přijel hlavní týpek zkasírovat a vypočíst nám odměnu. Chtěl nás asi o 13tisíc připravit, ale náš vedoucí stánku Honza mu jeho špatné počty asi po hodině a půl rozmluvil. Nakonec odjíždíme z Prahy zpět do našeho rodného města až kolem 22hodiny, opět samozřejmě vybaveni pár lahvemi vína určených k zapití konce této celé výpravy a také k docela tučné vydělané sumičce, kterou si vezeme sebou.

Dívám-li se na naši brigádku zpětně, z tepla domova, nebyla zas až tak hrozná. Celkem nám to přiblížilo vánoční atmosféru i z jiného pohledu. Lidé nás obdarovávali perníčkama, děti, které se na kapry v kádích přišly jen podívat, milými úsměvy, někteří lidé sprostýma nadávkama, že jsme je okradli apod. To vše ale k této brigádě patří, a já osobně se těším, jak to bude probíhat příští rok.

JZ