Nový Prostor aneb Šance na lepší život

Mimo jiné je zde i jedna drobnější osoba, která zde tráví tolik času, že lze i ji počítat jako neodmyslitelnou součást stanice. Všichni ji vídáme, procházíme kolem ní, avšak to, jak ji vnímáme, je v každém případě jiné. Mnozí z nás na ni nahlížejí kladně, pozdraví ji, či jí přispějí na živobytí nějaký ten peníz koupí časopisu Nový Prostor. Avšak najde se i mnoho dalších, kteří každý den prostě jen procházejí, či dokonce tací, kteří její přítomnost hodnotí negativně a často se to snaží dát i slovně najevo. Ano, většina si již vybavuje postarší, usměvavou paní, sedící den co den i v největších mrazech, na své židli s časopisem v ruce i se svou věrnou kamarádkou po boku, čtrnáctiletou fenou Dýnou. Ať již se přikláníte k jejím kritikům, či obdivovatelům, dovolte mi, abych vás provedla jejím životem.

Paní Irena je starobní důchodkyně, která pracovala většinu svého života jako psovod u ochranky. Díky svému povolání si osvojila tehdy čtyřměsíční štěně, malou, černou psí slečnu, Dýnu. Začaly společně trénovat a pravidelně navštěvovat cvičiště i různé soutěže, až se z nich staly zaryté přítelkyně. Postupem času se dostala paní Irena do věku, kdy již pro ni nebylo možné v této namáhavé práci dále pokračovat. Odešla tedy ze security agentury a našla si jinou, méně náročnou brigádu, kde jí po dlouhou dobu nebyla vyplácená mzda za odvedenou práci, a nastaly jí tak těžké časy plné dluhů. Po mnoha půjčkách a neúspěšných pohovorech, na kterých jí bylo více či méně naznačeno, že v důchodovém věku již nemá moc šancí sehnat kvalitní zaměstnání, vzdala své snahy a skutečně zažádala o starobní důchod.

Její však již dříve těžká finanční situace jí přece jen vyhnala do ulic podívat se po nějakém tom přivýdělku, až potkala jiné, dlouholeté prodejce Nového Prostoru, kteří jí tento způsob doporučili. Netrvalo dlouho a paní Irena se šla skutečně zapsat jako nový prodejce. Vystřídala několik prodejních míst, než jí byla přidělena zastávka metra, stanice Dejvice. A u tohoto způsobu obživy zůstala již čtvrtým rokem. Ani zde však není sama a je den co den doprovázena věrnou Dýnou. A jak mnozí jistě vědí, z dluhů se skutečně těžko vzpamatovává, a tak paní Irena sedí na svém prodejním místě každý den, zhruba od sedmé hodiny ranní do pěti či šesti hodin večer. Její život pomalu plyne, a jak to tak bývá, nabalují se stále větší a větší výdaje. Postupem času onemocněla pro ni nejmilejší dlouholetá společnice Dýna, a tak neváhala a i z mála peněz, které každý den vydělá, zaplatila nákladnou operaci. Sama však užívá léky na srdce a nyní se jí přidaly i problémy s cukrovkou, kvůli které je nutno dodržovat drahou, diabetickou dietu.

Sama je však skromná a značně optimistická a během našeho rozhovoru nezazněla z jejích úst jediná stížnost. Na mou otázku, zda-li má i záporné zkušenosti s prodejem však posmutněle odpovídá, že mnoho lidí si neodpustí značně zraňující slovní narážku či jinou formu výsměchu. Nadávky, kterých se před několika lety dočkala od skupinky mladých středoškoláků typu „Hnusná bezdomovkyně“ či „Koukni, jak z tebe kape špína, ty kryso,“ si vybraly krutou daň na její psychice. Nebyla to však jediná její negativní zkušenost. Na obhajobu mladých lidí vzápětí dodává, že většina jejích pravidelných odběratelů tvoří vysokoškoláci a k mému potěšení velkou část i profesoři z ČZU. Velmi si také chválila lékaře či vojáky mající základnu na Dejvicích, kteří také pravidelně přispívají.

16 října, 2013 - 17:32 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Skvělý článek! Určitě se za paní Irenou v týdnu stavím. Dík za inspiraci a prosím o více podobných článků.

Nutno také dodat, jak celý tento systém funguje. Nový Prostor je nezisková organizace pomáhající osobám bez přístřeší a v krizových životních situacích prodejem pouličního časopisu. Paní Irena mi prozradila, že prodejcem časopisu se můžou stát pouze osoby, které neužívají drogy ani jiné omamné látky či alkohol, a všichni jsou také často kontrolováni sociálními pracovníky. Pokud by byl nějaký prodejce přichycen pod vlivem alkoholu či jiné látky, bude okamžitě vyloučen z programu.

Paní Irena hned dodává, že sama nepije ani nekouří, což mě donutilo se zamyslet, že jsem ji skutečně nikdy nespatřila před vchodem do metra s cigaretou. Celé je to pak založené na tom, že prodejci si odkoupí několik výtisků časopisu a poté je na předem přidělených místech prodávají za 40 Kč. Jeden časopis je pak samotné přijde na 25 Kč. Rovnou „do kapsy“ jim jde 15 Kč a zbylých 5 Kč jim je vypláceno zpětně šéfredaktorem časopisu po udání počtu prodaných kusů. Tento systém výplat byl zaveden proto, aby se nemohlo stát, že pokud by prodejce například utratil veškeré peníze, neměl by ani korunu na nové časopisy. Vychází každých 14 dní, o prázdninách každé tři týdny a vánoční číslo je měsíčník.

Pokud budete obvyklým způsobem pospíchat ze školy na metro domů, zastavte se chvilinku u této příjemné ženy a její psí společnice. Pokud neznáte časopis Nový Prostor, můžete si ho u ní zakoupit a najít zde spoustu kvalitního čtení, či se jen zdržet na kus řeči a zkrátit jí již dlouhé každodenní čekání, protože jak sama paní Irena říká, mnohokrát i milé jednání, je přínosnější než všechny peníze. A uvidíte sami, třeba si vás po své konverzaci získá na svou stranu jako mě.

Nejen na chod redakce jsme se zeptali šéfredaktora Nového Prostoru, Tomáše Havlína.

iZUN: Jak jste se dostal do kolektivu vydávající Nový Prostor? Změnila práce v tomto médiu nějak váš pohled na svět?

Do redakce NP jsem se dostal tak, jak to u novinářů někdy bývá. Pracoval jsem pro mainstreamové internetové médium, které mě začalo časem paralyzovat, takže jsem z něj radši odešel. Můj známý a kamarád mě pak oslovil s nabídkou, jestli bych se nechtěl podílet na vydávání časopisu Nový Prostor. Příliš dlouho jsem neváhal a kývl na to. Na druhou část otázky se dá říct, že i můj pohled na svět se změnil. Člověk z openspacu nemusí příliš řešit problémy, jako jsou například diskriminace, sociální vyloučení nebo bezdomovectví. V horším případě pro něj neexistují, v tom lepším se snadno stanou slovy bez obsahu. Díky NP mám možnost setkávat se s lidmi, kterých se přímo dotýkají, a tak i větší prostor přemýšlet o systémech, ve kterých a podle kterých žijeme. Vnímám to jako velké obohacení.

iZUN: Jsou externí spolupracovníci placeni nějakými honoráři?

Ano, externí spolupracovníci jsou honorováni.

iZUN: Kolik je stálých členů redakce NP a z čeho jsou placeni? Protože inzerce je u vás velice málo. A většinou je tématická.

Redakce NP má v tuto chvíli pět členů a placení jsou z prodeje časopisu. Inzerce máme 2,5 strany na 32 stran, což čtenáři vesměs kvitují. Je taky fakt, že v inzerci se snažíme zachovat určité dekorum. Inzerce má být „tématická“, ale ne tak, aby s obsahem časopisu ladila, ale aby mu aspoň neodporovala.

iZUN: Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Jsem vegan, pohlížet na živého tvora jako na pouhý zdroj maximalizace profitu se mi příčí. Ostatně to byl myslím Francis Bacon, podle kterého si lidé navzájem dělají to, co si nejprve vyzkoušeli na zvířatech.