Petr Havlíček pro iZUN: Životní styl je o jídle, pohybu, odpočinku a psychice

V současné době asi nejznámější výživový poradce Petr Havlíček, kterému se také přezdívá Novodobý Rajko Doleček (dle slavného p. profesora Rajka Dolečka), odpovídá na otázky ohledně výživy, kvality potravin, veganství a vegetariánství. Jakou ženu považuje za krásnou? Jak bychom se měli stravovat o zkouškovém? A konečně, jaký má názor na klecový chov drůbeže?

iZUN: Vy jste studoval Zemědělskou univerzitu v Brně. Věděl jste už tehdy, že chcete být výživovým poradcem?  

iZUN: Nejprve jste dělal výživového poradce sportovcům. Poté přišel pořad Jste to, co jíte. Byl to Váš nápad, udělat takový seriál, nebo se to k Vám dostalo jako pracovní nabídka? 

Nene. Pořad Jste to, co jíte, je licenční verze anglického pořadu You are, what you eat, která byla modifikována na české podmínky. Akorát naším českým specifikem v rámci všech zemí, ve kterých se tento pořad vysílá nebo vysílal, je, že to dělali odborníci. Všude jinde to byli moderátoři a opravdu to byla jenom reality show, která neměla odborný podklad. Když přijel anglický licensor, tak vyjádřil podiv nad tím, jak je možné, že tohle se v Česku povedlo a nikde jinde ne.

 Byl to velký skok? Od sportovců do televizní show?  

On to takový skok zase nebyl, protože s televizemi už jsem měl poměrně dost zkušeností. Byl jsem dost často hostem v pořadech typu Sama doma, Prima jízda, Dobré ráno, Snídaně s Novou, atd. Pamatuji si dodnes na svoje úplně poprvé. Bylo to v pořadu Dobré bydlo, což byl přímý přenos „nové“ televize Nova v novém sídle. Už den předem jsem začal zažívat peklo. Měl jsem strašlivě zrychlená střeva nejen den předtím, ale i těsně před samotným vysíláním. Ale pak to ze mě všechno úplně spadlo a od té doby s kamerami problém nemám.

Baví Vás stále práce? Nepřecházíte do stereotypu?  

Baví, jinak bych to nedělal. (smích) Samozřejmě, že se objeví momenty, kdy mám pocit, že žiji stereotypně až moc a mám toho plný zuby. To je většinou v době, kdy se práce hodně kupí a je to stále kolem dokola. Ale to se naštěstí nestává moc často. Pro to, aby mě práce stále bavila, potřebuji stále nové a nové podněty. To znamená objevovat a dělat stále nové a nové věci. Například před rokem jsme rozjeli vlastní testování potravinových intolerancí a tento rok jsme navázali spolupráci s vědecko-výzkumným ústavem genetiky. Dělají sérii lifestylových genetických testů, které mají krásnou výpovědní hodnotu. A jsou nachystané i další projekty.

iZUN: Přichází za Vámi také lidé, kteří naopak potřebují váhu nabrat? 

Taky. Chodí za námi i klienti – spíš dívky a ženy - s poruchami příjmu potravy. Tomuto my se trošku bráníme, protože v těchto velmi komplikovaných případech musí být na prvním místě psycholog nebo psychiatr. Jedná se totiž o závažné duševní onemocnění, které žádný výživový ani lifestylový poradce nevyřeší. My vstupujeme do hry až poté, kdy ošetřující psychoterapeut dá štempl na to, že dotyčný/(á) je zralý na to, aby se s ní/(m) začalo pracovat i v oblasti výživy a nehrozí recidiva. Několikrát jsme si vyzkoušeli, že řada takto postižených dívek se snaží vzít si nás jako alibi pro to, že ony se přeci stravují správně pod dozorem odborníků, takže jejich problémem je určitě nějaké závažné onemocnění, kterým ale v jejich podání rozhodně není porucha příjmu potravy. Vím, že jsme v podvědomí jako pracoviště, které jenom řeší obezitu, což dávno nejsme a nechceme být takhle klasifikováni. V podstatě chceme pracovat s lidmi, kteří si chtějí změnit život a chtějí se o sebe starat. Takže se to netýká jen výživy, ale také psychiky, pohybu, odpočinku, atd.

Já se obávám, že jsem už postižený úplně. Že vidím nejen tohle, ale i vadné držení těla a další problémy, které ten člověk má. Už odhaduji i nemoci, kterými může trpět. Sleduji, co lidé nakupují… Samozřejmě, nechávám si to pro sebe, nejsem ten typ, který by za někým přišel a řekl: „Hele, měl byste se sebou něco dělat...“, ale vnitřně hrozně trpím, když vidím takovou tu typickou obézní rodinku, jak si tlačí narvaný vozík zcela nevhodným jídlem, kolem se batolí obézní děti. A je fakt „bezvadné“ poslouchat, jak jim podobní rodiče často nadávají na školní jídelny, na to, jak špatně jejich dětem vaří, a že by s tím škola měla něco dělat. Ano, chápu, že mnohdy je školní jídelna kritizována oprávněně, ale stejně základ stravování svých dětí tvoří jejich rodiče…

iZUN:

iZUN: Jak podle Vás vypadá krásná žena? 

Krásná žena? To je složité vyjádřit. Všichni říkají, že mám jeden a ten samý vkus, že všechny moje předchozí partnerky jsou jeden a ten samý typ… i ta současná. (smích)Musí něčím upoutat, musí mít charisma, osobnost, vtip, nezávislost a nesmí být úplně pokorná vůči partnerovi. Musí mít drive. Jinými slovy, musí být osobnost. A potom je úplně jedno, jestli je tmavovlasá, světlovlasá, má malá nebo velká prsa, nebo jaký tvar zadku zrovna má.Vím, že je to taková Šalamounská odpověď, abych se z toho vylhal, že jsem měl říci nějaké míry a vlasy a oči,… atd., ale já si myslím, že to tak není, když to sleduji i v rámci toho, kdo se mi líbí. Když jdu po ulici, tak je to vždycky o tom, že buď z člověka něco vyzařuje, co se setkává s tím pozitivním u mě, anebo nevyzařuje vůbec nic. Prostě vás buď přitahuje a otočíte se, anebo si ho ani nevšimnete. Ale to máme každý stejně. A o tom to je. O tom je život.

iZUN: Měl jste někdy problémy s váhou? 

Tak teď nejsem úplně spokojený. Trošku se mi to vymklo. (smích) Do nějakých osmnácti, devatenácti let jsem měl trošku pupíček a k tomu hubené ruce, hubené nohy... prostě typický pavouk. Moc jsem se nehýbal a ani jídlu jsem moc nedal. Až mě jednou těžce sejmul spolubydlící na kolejích na VŠ a to pro mě byla taková facka, že nastal v mojí hlavě obrat. Začal jsem napřed sportovat. Po krátké době jsem pochopil, že ke sportu patří výživa. Jednoduše řečeno, začalo mi to dávat jasnou souvislost s tím, co jsme se učili o výživě zvířat. A takhle jsem se vlastně potom dostal k výživě lidí.

iZUN: Jaký sport máte nejradši? 

Asi bych měl říci fotbal a tenis, protože tenis hraje moje dcera a fotbal moje současná přítelkyně, ale neřeknu. Tenis mám rád, fotbal se mi také líbí, ale já jsem kluk, takže mám radši bojové sporty. Jestli jednou budu mít v životě ještě syna, tak bude dělat bojový sport.

A Vy děláte nějaký bojový sport?  

Já se teď asi rok nehýbu, ale boxoval jsem.

Dodržujete sám to, co radíte svým klientům? 

Snažím se o to, ale protože sám vím, že ne vždycky to jde tak, jak bychom chtěli, tak mám pro klienty pochopení. Nejsem dogmatik a vím, že život je o spoustě jiných věcí, než je jenom jídlo. A že jídlo rozhodně neovlivňuje všechno. Snažíme se, aby tohle pochopili i naši klienti.V rámci toho, co stíhám a zvládám, se snažím pochopitelně o to, abych se co nejméně zpronevěřoval tomu, co říkám. Ale není to o tom, že bych si nedal cigáro nebo neukrojil uherák, to fakt vážně ne.

iZUN: Takže jste kuřák? 

Jsem. A netajím to.

Jak vypadá u vás takové vyšetření?

My se snažíme dovědět o každém klientovi co nejvíce. Kdybych vzal náš full servis, tak je to: zjištění tělesné skladby, klasický biochemický rozbor krve, vyšetření kapky živé krve, vyšetření potravinových intolerancí, genetické dispozice, odměření hodnoty klidového metabolismu, test autonomního nervového systému, vyšetření fyzioterapeutem, dva zátěžové testy, tzn. zjištění momentální fyzické kondice, plus zjištění výkonnostních pásem, kde by se měl hýbat, pokud chce hubnout, nebo zvyšovat kondici či maximální výkonnost, psychologický pohovor a test na neurofeedbacku. Následuje osobní pohovor s odborným terapeutem o stávajících problémech a životním stylu. Takže klient u nás na vstupních testech a pohovorech stráví zhruba 6 hodin. Ale mnoho našich klientů už při těchto vstupních testech začíná chápat, kde je zakopaný pes jejich problémů a že jen úprava stravy to mnohdy nemůže vyřešit.

iZUN: Je velká souvislost psychiky a stravy?

 

Obrovská a obráceně také. Naše psychika ovlivňuje to, jak jíme, co jíme a kdy jíme. A to, co sníme, následně ovlivňuje naši psychiku. Životní styl je o tom, mít v rovnováze jídlo, pohyb, odpočinek a psychiku.Největším problémem naší současné západní civilizace je, kromě neustálého tlaku na výkon a změn hodnotového systému, také to, že máme přemíru informací, které naše hlava, logicky, nedokáže všechny efektivně přijmout, roztřídit, zpracovat a uložit. Neustále proto naplno šrotojujeme, náš mozek a nervový systém neustále pracuje, takže stále méně a méně odpočíváme, i když sedíme, anebo se válíme u televize. Díky tomu všemu jsme vyčerpaní a unavení, byť bychom měli být v dnešní éře naprostého blahobytu v naprosté pohodě. A proto se nám mění chutě k jídlu, chybí energie na pohyb a klesá výkonnost, naopak narůstá podráždění, nevraživost a agrese. Mám pocit, že musíme stále něco řešit, něčím se zabývat, i když se nás to vůbec, ale vůbec netýká, a nejsme schopni řadu věcí vůbec ovlivnit. A jsme stále méně a méně psychicky odolní. V podstatě se to všechno sype.

iZUN: Domníváte se, že se kvalita potravin v současné době zhoršila? 

Já si myslím, že kvalita potravin se výrazně zhoršila už po roce 89 a zdárně v tomto trendu pokračujeme. A rozhodně my Češi nepatříme mezi prémiové zákazníky, proto řada potravinářských výrobků má jiné - horší složení, než například obdobný výrobek v Německu či Anglii. Český zákazník chce levné jídlo a chce ho hodně. A kvalita se odvíjí dost často od ceny.My jsme národem remcalů, kteří navíc neradi berou zodpovědnost za svoje vlastní činy. Takže nadáváme na potravinářské řetězce a výrobce, že nám dodávají nekvalitní jídlo plné „éček“. Ale nechceme si přiznat, že je to jen o nás. My chceme levné jídlo a chceme ho hodně. Chceme jídlo, které má výraznou chuť, které dlouho vydrží, abychom nemuseli neustále nakupovat a vařit. Takže to máme. O čem to tedy je? Až budeme chtít kvalitu, budeme si za ni ochotni připlatit, budeme mít více času sami na sebe, výrobci a prodejci se pochopitelně tomuto trendu opět přizpůsobí. Takže pokud chceme někomu nadávat, tak jen sami sobě…

iZUN:

iZUN: A jak je to dnes s pšenicí? V mediích se stále propírá, že je škodlivá a může zvyšovat hladinu cholesterolu.

Pokud člověk bude snídat chleba, obědvat pizzu nebo těstoviny, večeřet chleba a na svačinu si dá sušenky…, tak ho to samozřejmě může negativně zdravotně i váhově ovlivnit. Já nejsem úplně zastánce toho, co píše p. doktor Davis ve své knížce Život bez pšenice, protože z mého pohledu argumentuje dost tendenčně. Říká A, ale často nepíše B, protože by nastal rozpor. Prostě typicky americká knížka, která má v člověku vzbudit euforii a falešnou naději, že označením a následným zavržením „viníka“, tedy v tomto případě pšenice, se změní celý jeho život k lepšímu. Pokud by to bylo takto jednoduché, pak bychom byli všichni na této planetě zdraví, štíhlí a šťastní. A možná i bohatí... (smích) Neoddiskutovatelným faktem je ale to, že pšenice konzumujeme v různých výrobcích neúměrně velké množství. A čeho je neúměrný nadbytek, často bývá pro tělo neúměrnou zátěží. I proto jsme se rozhodli s Petrou Lamschovou, že napíšeme další knížku, která se bude věnovat receptům ne bezlepkovým, ale čistě jen bez pšenice, a ukážeme, že existují i jiné obiloviny pro naše končiny tradiční, které se dají používat.

iZUN: Jak jste reagoval na sdělení, že polské potraviny jsou extrémně škodlivé?  

Nevěřím tomu. Já si myslím, že Poláci mají velmi vyspělý potravinářský průmysl i velmi vyspělé zemědělství a pokud bylo něco špatně, tak to bylo spíš proto, že si to někdo takhle objednal, za účelem mít co nejlevnější potraviny. Nechci nikomu sahat do svědomí, nicméně si myslím, že každý výrobce je schopen vyrábět vysoce kvalitní potraviny i velmi nekvalitní. Záleží na tom, kam sahá jeho morálka. Navíc těmto zprávám nevěřím, protože samozřejmě lobbying existuje úplně všude a je otázka, čí to bylo přání, aby se něco takového tady objevilo. 

iZUN: Ptali se Vás na polské potraviny klienti? 

Občas to někdo řeší. Zvláště, když se bavíme o složení potravin, jestli čtou etikety, tak občas zazní to, že sledují zemi původu, jestli to náhodou není z Polska. Jsou krásně ovlivnění mediálními kauzami…

Stravování se dle krevních skupin je… 

Z mého pohledu jde o blbost. Vzhledem k tomu, že spolupracujeme s vědecko-výzkumným pracovištěm v oblasti genetiky, tak víme, že tohle se nikdy neprokázalo, nikdy to nebylo podložené. Samozřejmě, jsou určitě genetické ukazatele, které nějakým způsobem determinují člověka k tomu, jaké stravování je pro něj vhodné, ale rozhodně neřeknou, že pro tuto skupinu jsou vhodné tyto potraviny a pro jinou tyto. Na to, aby si člověk vychytal, co mu skutečně sedí, nebo nesedí v rámci reakce imunitního systému, jsou alergologické nebo intoleranční testy, které řeknou: ano, tyhle potraviny organismus toleruje a tyto mu dělají menší problém, ale tyhle už mu způsobují velké problémy – alergické reakce či nespecifické zánětlivé procesy.

iZUN: Jste příznivcem veganství a vegetariánství?  

Proti vegetariánství nic nemám. Zvláště, jde-li o takové to „přiměřené vegetariánství“, kdy se kromě rostlinných potravin konzumují produkty z mléka, z vajec a ryby. To dokonce považuji za jedno z nejzdravějších stravování, zvláště pro ženy. Na druhou stranu se o mně ví, že jsem kritikem a bojovníkem proti veganství a proti té poslední, nejnovější odnoži – raw stravě. Zvlášť, pokud jde o výživu dětí, dospívajících, těhotných a kojících žen nebo stárnoucích lidí a lidí nemocných. Už jsem se několikrát setkal s konzumenty veganské stravy, kteří byli po několikaleté aplikaci tohoto typu stravování výrazně fyzicky i psychicky „na kaši“. Co mi na tom ale vadí nejvíce, že se zastánci jakéhokoli dogmatického stravování (a nejde jen o zastánce veganství) po nějakém čase stávají velmi agresivními v prezentaci vlastních názorů. Dost často mi připomínají přívržence některých prazvláštních církví, kteří jsou zaslepeni svojí subjektivní „pravdou“ a masivně vnucují svůj názor širokému okolí a neuznávají jiný.