Plameny znovu olízly vysoké pece

Po deštivém večeru přišlo zatažené ráno a po něm zatažené pravé poledne, kdy začal několikahodinový koncert účinkujících na Ostravě v plamenech. Třetí ročník této akce byl uspořádán v již nepoužívané části areálu vítkovických železáren. Atmosféra industrialu je pro hudební návštěvníky velice originální, zejména pro ty, kteří jsou zde poprvé. Také někteří účinkující si neodpustili obdivný a potěšený komentář nad duchem místa a poděkování pořadateli za pozvání k účasti v takovém jedinečném prostředí. Areál se za posledních několik let proměnil směrem k návštěvníkům, všudypřítomnou strusku proťaly betonové chodníčky, jedna z vysokých pecí se proměnila díky nástavbě ve vyhlídkovou věž s kavárnou. Její pojmenování Bolt Tower je spojeno s atletickou hvězdou, která Ostravu-Vítkovice několikrát navštívila kvůli mítinku, konajícím se každoročně již od roku 1961 a zařazenému nyní mezi IAAF Super Grand Prix. Festival se konal přímo pod touto pecí.

Návštěvníci festivalu, kteří dorazili auty, se s menšími či většími problémy vešli na parkoviště přímo v areálu Dolních Vítkovic, počasí asi nepřispělo k největší účasti v historii festivalu, kterou tedy letos festival patrně nezaznamenal. Platidlem v areálu byly papírové žetony, jeden za 35 Kč. Jeden žeton se hodil na nákup piva desítky nebo nealko lima o objemu 0,33 l. Cena piva většinu návštěvníku nepotěšila, přecejen Ostrava není Praha! Asi by festivalu slušelo vyhandlovat partnera se slušnější cenou. Na druhou stranu i ve večerních hodinách byli všichni návštěvníci spořádaní a milí, možná je cena odradila od prolívání hrdla hektolitry zlatavého moku. Nunto poznamenat, že počet píp a také toalet zajišťoval komfort návštěvníků bez jakýchkoli front. Co do stravy byl k nalezení široký výběr. Areál doplnil ukázkový ring thajského boxu, stánky s černými hadry (trička apod.), upomínkovými předměty festivalu, stánek s propagačními předměty a hudbou vystupujících kapel a asi nejočekávanější stánek s autogramiádami. Osobní setkání se svými hvězdami si nenechalo ujít velké množství návštěvníků – vyfotit se s legendou, potřást si rukou, slovně podpořit v další produkci nebo si nechat legendu podepsat na břicho, to je něco, pro co žijí jak fanoušci, tak i legendy. Kromě hudby samotné, peněz od pořadatelů a ovací kotle pod pódiem je upřímné ocenění od jednotlivců právě to největší ocenění předávané legendám.Kapely vystoupily v pořadí a času přesně dle programu uvedeném v našem minulém článku, malé čekání na začátek vystoupení si dovolili akorát Within Temptation. První hard coreoví Forrest Jump se pochlubili texty o životě. Karvinská Doga přinesla hospodskou poetiku a zakončila již ne nevinná a poletující. Kapela nezklamala a udělala velkou show, nechyběly létající hajzlpapíry. Publikum kapely také nezklamalo a při poletování vypustilo do davu balónky. Frontman se nezapomněl během show občerstvit zelenou a pochlubit se pomalovaným tělem. Jinou show předvedli hned následující Oberschlesien. Nástup kapely na scénu se rovnal nástupu horníků na šichtu. Bubeník předváděl impresivní sóla a bavil publikum, basák zaujal hrou na bezpražcovou kytáru, zpěvák pochodoval po pódiu s mikrofonem napojeným na svítí imitaci malé lidské lebky. Texty o bezvýchodném životě nejen horníků umocnily atmosféru a, přesně jak lákal pořadatel, se skvěle hodily k místu akce.Následovali němečtí hrdinové Axxis, Bernhard Weiß ukázal, že z taháku umí hezky mluvit česky a že má rád ženy, pozval si na pódium na výpomoc kapele fanynku, jež ho v publiku nejvíce zaujala. Hard rockový Citron si také vypomohl ženským hlasem a Pavlu Hanusovi bylo zase při hraní příliš teplo. Po Citronu následující power metalové Firewind vedl neuvěřitelně rychlý bubeník. Gus G. provázel vystoupení slovem a podělil se i o zážitek z letu, při němž kapele ztatili cestou do Ostravy dvě kytary, takže hoši nehráli úplně v komfortu na nástroje, na něž jsou zvyklí. Po nich přišli Within Temptation. Přijeli do Ostravy s kamionem nacpaným kulisami značícím, že teď frčí a na vyprodaných stadionech je třeba, aby byli vidět i z dálky. Při autogramiádě kapela působila asi nejméně sympaticky, Sharon den Adel nesundala sluneční brýle, které v sobotu nikdo moc nepotřeboval, a neukázala, zda se již stihla vypěknit na následující představení. Při představení ale pobíhala po pódiu s nasazením, při výpadku aparatury skvěle improvizovala a publikum bylo nadšeno. Noc vyvrcholila s polskými death metalovými legendami Vader.Celková atmosféra na festivalu byla rodinná a ostravská, rozhodně stálo za to přijít. Jeden z návštěvníků nemohl uvěřit tomu, že na festivalu je „tolik krásných holek”. Co bude za rok? Bude pivo levnější, nebo ještě dražší? Které kapely přijedou? Jak budou hrát?