Pokračující příběh studentů ČZU v džungli

Jsou to již dva roky od začátku realizace myšlenky na vznik záchranného centra. Mezi první obyvatele patřil endemický druh ohroženého ptáka sojkovce dvoubarvého. Jak již bylo řečeno v prvním článku, ohrožení sojkovci jsou chováni v malých klecích jako domácí mazlíčci na což nejsou přizpůsobeni a často hynou. Oproti tomu kanár je chován v klecích po několik desetiletí a je tomuto životu plně přizpůsoben. Cesta, jak jedince získat je tedy výměna sojkovců s místními lidmi za kanáry. Několik jedinců již bylo zdárně vyměněno a dochází k jejich rehabilitaci právě v centru. 

Nezůstalo ale pouze u sojkovce. Daším unikátním projektem v rámci ISCP (Indonesian Species Conservation Program) je ochrana niaské majny (loskutáka velkého – Gracula robusta). Tento druh majny, žijící pouze na ostrově Nias, je v přírodě nejspíš vyhubený. Cílem projektu je nalezení jedinců tohoto obtížně rozeznatelného druhu chovaných v lidské péči a jejich přemístění do centra ISCP. Zde by mělo dojít k jejich rehabilitaci, odchovu a vytvoření reintrodukčního plánu pro ostrov Nias. 

O tomto projektu Míšo Gálik natočil dokument „Saving the Symbol of Nias“.

V centru však nejsou chováni pouze ptáci, ale i spousta hmyzu. Tím nyní nemyslím všude přítomné „breberky“, ale cílený chov hmyzu na produkci hmyzí moučky. S tímto projektem, nesoucí název „SERANGGA TEPUNG“, což v indonéštině znamená hmyzí moučka, začal student doktorského studia ČZU Tomáš Bušina. Hmyz se v těchto oblastech jedl odjakživa a hmyzí moučka může být využita jako hodnotná potravina pro obyvatele, především jako humanitární pomoc při přírodních a jiných katastrofách.

Ochrana zvířat v dané oblasti by ale neměla úspěch bez spolupráce s místními lidmi. Efektivní cesta, jak naučit místní komunitu chránit své cenné dědictví, je začít již od útlého věku. Proto v centru probíhá pravidelná výuka angličtiny dětí se zaměřením na ochranu přírody. Členové ISCP se také snaží vybírat zaměstnance z řad Indonésanů, kteří se kromě obdržené mzdy naučí jak chránit a pečovat o zvířata.

Největší novinkou je projekt na ochranu outloně váhavého, který se v indonéštině řekne kukang, a tak nový projekt nese stejný název. Koordinátorem projektu „KUKANG“ je student již zmiňovaný v prvním článku, dnes již inženýr, František Příbrský. V prvním článku jsem ho popsala jako studenta vytvářejícího projekt ve spolupráci s ISCP na vybudování záchranného centra pro zabavená zvířata v této oblasti s možností vyzkoušet si, co všechno to obnáší. A tak jsme se dočkali a projekt je nyní na světě.

Celý projekt byl detailně popsán a naplánován ve Františkově diplomové práci a nyní je potřeba vyrazit na cestu a začít konat. Začátek realizace na Sumatře je naplánován na měsíc říjen. Prvním krokem ke vzniku záchranného centra, kam budou umisťováni outloni z černých trhů, je stavba kliniky, kde bude zvířatům poskytnuta důležitá zdravotní péče. I přes podporu Zoo Liberec a Zoo Ostrava bude nutná finanční podpora dalších nadšenců do ochrany přírody. Něco můžete udělat i vy spolužáci z ČZU, profesoři, zapálení milovníci přírody, podpořte tento jedinečný projekt, společná pomoc je důležitá. Odměnou bude tato krásná klinika a spousta spokojených outloňů.

Stačí zabrousit na tyto webové stránky, kde se dozvíte podrobnější informace o projektu a můžete zde pomoci k postavení kliniky. Členové týmu a outloni vám mnohokrát děkují.

Bližší informace najdete také na webových stránkách kukang.org a nebo na Facebooku