Prof. Keller pro iZUN: Také Angličané mívali nízké školné

  Už sama tato dvě tvrzení jsou podezřelá. Našlo se prý vysoce účinné řešení, které zaručeně pomůže tam, kde jiná řešení selhávají. Přitom to nebude dohromady nikoho nic stát. Kdo chce, může na zázraky věřit. 

   Ve Velké Británii zavedli relativně nízké školné už před dosti dlouhou dobou na to, aby se dalo zjistit, jak účinně problémy vysokých škol vyřešilo. S údivem vidíme, že britské školství je i přes placení školného na pokraji kolapsu, řada univerzit je v hluboké krizi, propouštějí se učitelé, celé studijní odbory jsou ohroženy. Jen hodně naivní člověk by mohl uvěřit tomu, že problémy, které se prohlubují i přes placení školného, lze vyřešit astronomickým zvýšením školného. Britský parlament těsnou většinou odsouhlasil zvýšení ročního školného na částku přesahující v přepočtu čtvrt milionů korun.

V okamžiku, kdy naběhne placení školného, odebere stát vysokým školám ekvivalentní částku svých dotací. Školám nepřibude ani koruna

  Ani u nás zavedení školného problémy vysokých škol nevyřeší. Pouze dále prohloubí nerovnost v přístupu ke studiu, a to dokonce i v případě odloženého školného. Školné představuje další ze studijních rizik a sociologové vědí, že studenti z chudšího prostředí přičítají ve svém rozhodování rizikům vyšší váhu (a případným ziskům váhu nižší) než studenti z rodin zámožných.

   Stoupenci školného tvrdí, že jeho zavedení zvýší píli studentů. Pokud by tomu tak bylo, jistě by už dávno měli v rukou čísla, která by dokazovala, že studenti soukromých středních a vysokých škol jsou pilnější, než studenti škol veřejných. Žádné takové důkazy neexistují. Právě naopak. Generálka na společné maturity ukázala, že studenti soukromých středních škol mají ve své většině horší výsledky, než studenti škol veřejných. Proč bychom si měli myslet, že školné na středních školách píli nepodporuje, ale na vysokých ji podporovat bude? Možná, že studenti soukromých středních škol dopadli u maturitního testu v průměru hůře nikoli proto, že by nebyli pilní, ale proto, že jsou v průměru hloupější, než studenti veřejných středních škol. Ani to by však nebyl přesvědčivý argument pro zavedení školného.

  Neexistuje důvod, proč by mělo školné studenty více motivovat ke studiu. Už dnes představuje u nás vysokoškolské studium  kromě ušlého zisku  také poměrně citelné náklady pro studenta a pro celou jeho rodinu. Za posledních 5 let stouply tyto náklady i bez školného 2,3krát, na více než 8.000 Kč měsíčně. Lze si jen obtížně představit, že ty studenty, které náklady v této výši nechávají v klidu, bude účinně motivovat nějakých deset tisíc za půl roku navíc. Studenti z chudých rodin jsou existujícími náklady motivováni i bez školného,  studenty z rodin zámožnějších bude jen stěží motivovat částka, která je schopná ty chudší zruinovat.

   Ještě nedávno se u nás tvrdilo, že zavedení školného prý umožní přijímat více studentů. Tento argument byl potichu opuštěn. Počty studentů přijímaných na vysoké školy budou v příštích letech klesat a zavedení školného na tom nic nezmění.

   Zavedení školného mělo údajně vylepšit finanční bilanci veřejných vysokých škol. Také tento argument je vyloženě nepravdivý. Už dávno se ví, že v okamžiku, kdy naběhne placení školného, odebere stát vysokým školám ekvivalentní částku svých dotací. Školám nepřibude ani koruna, dále budou živořit a platící studenti s nimi.

  Dalo by se dlouho pokračovat a argumenty pro zavedení školného jeden po druhém vyvracet. To, co se právě nyní děje ve Velké Británii, je však argumentem nejpádnějším. Žádný britský politik by si dnes nedovolil žertovat ve stylu politiků českých, kteří tvrdí, že

poplatek za studium je zanedbatelně nízký, a že bude stačit, když si studenti odřeknou pár večírků.  

   Ve skutečnosti ani „pakatel“ 20.000 Kč za rok nemusí být pro řadu studentů zanedbatelný. Bude však zanedbatelný pro školy, a jelikož stát přestane dávat školám to, co zaplatí studenti, bude důvod pro další a další zvyšování školného. Technicky i politicky je totiž jednodušší školné zvyšovat, než ho zavést. Velká Británie je toho smutným dokladem.

prof. PhDr. Jan Keller, CSc.