Rasistický krtek a rudá karta

To si tak jedete krtkem a najednou mužík v temně modré…

„Dobrý den, přepravní kontrola, prosím, ukažte mi váš cestovní průkaz.” Sotva jsem si vyslechl tuhle milou větu, kterou já slýchám často (asi jsem velmi podezřelá osoba nebo ten typ člověka, se kterým se chcete bavit… mé ego mě nutí přiklonit se k druhé variantě), začal jsem si oplácávat kapsy. Ne, nepatřím mezi lidi, kteří mají vše na svém místě a včas jsou schopni předložit průkaz. Jsem roztržitý, s hlavou v oblacích, nohama na zemi, ale duchem mimo - to sice vím, ale v diáři změnu napsanou nemám, takže nejspíš nebudu podnikat kroky proti tomuto stavu. Navíc jsem tradičně pospíchal z bodu A do bodu B, revizor mě zrovna odchytl v běhu na Florenci.

„Už jste dnes můj druhý,“ hájím svou čistotu a pokouším se o prominutí prohlídky.

„Tak to máte šťastný den, viďte?“

„No, to teda,“ odseknu v zběsilém hledání mé drahé červené karty, kterou jsem se ráno prokázal ve vlaku a později při první kontrole v metru na náměstí Republiky. Jenže - ou ha! Nemůžu kartu najít… Vždyť jsem si ji sem dával! Kapsy bundy nejeví známky plnosti mou kartou. Takže taška… Přehrabuju se bloky, dotykem nacházím kružítko, tužky na straně hrotu, jak jinak, tisíce papírků, notebook, ale karta nikde.

Revizor s pláčem pozoruje kolemjdoucí prchající, potenciálně další neplatiče, mezitím co tráví minuty s nepřipraveným.

„Achjo, ještě před chvilkou jsem ji měl.“

„Tak se podívejte ještě jednou.“

Hurá do hlubin batohu! Ale nic, druhý pokus jako první pokus = error.

„A to jako budu platit pokutu, jo? ... A to se nemůžete podívat na svém přístroji, že jsem byl kontrolovaný před chvilkou?“

Ten blažený výraz, kdy se hlava kroutí v náznaku ne, ještě dlouho nevypudím.

„Tak nic, budu muset zaplatit pokutu,“ říkám s vážností a ve vážnosti pokračujeme, přichází byrokracie s růžovým plátkem.

Lidé kolem nás míjejí, myslí se: „Ukažme si na něj!. …. Hele, neplatič! …. Jen ho zkásni! …. No jo, student…. No jo, ta dnešní mládež.“ A maminky raději chytnou své dítko za ruku… Přeci jen, bandita se nesmí podcenit, neblahý vliv na potomka pouze ve vizuální konfrontaci by mohl mít následky na jeho vývoj...

Naštěstí občanku mám, našel jsem ji rychle. Revizor, o nic starší než já, je při vyplňování trochu nervózní, nicméně určitě šťastný, že vytipovaná osoba byla správná. Šťastný den. Večer se bude doma moct pochlubit, jak těžkou a bohulibou odvádí práci. Během jeho soustředění na úkon s tužkou, rozptyluju atmosféru a ptám se: „Ale když už jsem dneska kontrolovaný byl? … Mám platný kupon ještě aspoň měsíc…. Nemůžete se tam na to podívat?..... Nemůžete, aha... To je teda pěkný, já platím kupon a platím i pokutu, to je teda švanda, co? “

„Zkontrolujte údaje a tady dole podepište.“ „Má první pokuta v životě, už mám záznam,“ myslím si.

„A co teď se mnou bude?“ ptám se.

„No teď zaplatíte pokutu v doplatkové pokladně.“

„A kde to je?“

„Na Bojišti.“

„Cože?“

„Na Bojišti.“

No jelikož nejsem Pražák, fakt mi nevytonula trasa z Florence na nějaké Bojiště. Naštěstí tohle revizor věděl a i byl schopný to předat: „Doplatková pokladna Na Bojišti. To musíte na I. P. Pavlova a pak doleva“

„Hmmm, tak vám děkuju, mějte se, na shledanou.“

„Na shledanou …. Dobrý den, přepravní kontrola…“ slyším za zády, jak další šťastlivec chycen je.

Vrhám se zpět přes uzel křížení tras metra - rád, vůbec nepospíchám do původního bodu B - jedu na Bojiště se statusem černého jezdce. Má první oficiálně černá jízda, od té nabílo se liší.

Na I. P. Pavlova další revizorský klan, asi mají dnes pré. Sotva se má hlava objeví na horizontu eskalátoru, vidím v očích revizora stojícího u konce pojízdných schodů „Ha! Tak ten je můj!“

Už se ke mně natáčí a naznačuje, abych zpomalil. Ignoruju, jako James Bond pražského podzemí vytahuju růžové lejstro a s ironickým úsměvem bez řečí dávám najevo, že teda fakt nezastavím a počtvrté za den nebudu kontrolován.

Po víceméně úspěšném bloudění nacházím Bojiště a jeho pokladnu.

Vystojím si frontu a chci platit pokutu, jejíž výši očekávám…

Paní za neprůstřelným sklem ani neodpoví a čapne mnou nabízený papír. Chvilku ho studuje a pak říká: „Ale to musíte zaplatit až zítra, dnes je brzy.“ Chvilku čekám, jestli si to nerozmyslí. No, nerozmyslí.

„Nechápu, dostal jsem pokutu, chci ji zaplatit ihned. Nemůžu?“

„Ne, to můžete až mi revizor, co vás kontroloval, zapíše své údaje do systému.“

V dnešní době internetového bankovnictví budu čekat, až to jeden donese druhému… Hm, tak fajn. Ale s tím, že je odmítnut výtečník s proplacením, se nesmířím ještě nějakou dobu.

„A kolik budu platit?“

„50 korun.“

„Jen? Tak paráda. A nemůžu vám to tu nechat? Já mám teď zkouškové období, do Prahy dojíždím a musel bych jet dálku jen, abych zaplatit 50 korun…“

„Je mi to líto.“

„No, to mně taky,“ říkám a s rozloučením jedu na magistrát hl. města Prahy, abych zablokoval a nechal si vystavit novou opencard… Takovou turistiku, která mě čekala, jsem opravdu neplánoval a zabrala mi více než dvě hodiny.

Dojel jsem do Jungmannovy ulice, došel k okénku s mladými usměvavými slečnami, které se nade mnou slétly. „Dobrý den…“ spustil jsem spolu s prosbou o deaktivaci a vystavení nové karty. Zároveň jsem zkusil zaplatit pokutu zde - ne, tady se prý pokuty neplatí… Aspoň jsem to zkusil. A jestli si myslíte, že zde můžete platit kartou, tak také ne, takové novoty k nim také ještě nedošly. Takže hezky jako za kamene, penízky z ručky do ručky.

Vystavení šlo rychle, i jsem si popovídal. Nálada se zlepšila.

S novou rudou kartou a stále trvající pokutou věc odhazuji na neurčito. Paní na Bojišti mi přeci řekla, abych zaplatil, až budu mít čas… Až JÁ budu mít čas… No tak OK.

Po uplynutí víc jak dvou týdnů jsem si při úklidu batohu vzpomněl na nezaplacenou pokutu. Pokoušel se o mě infarkt, když jsem si představil, jak platím penále, otevírám dveře exekutorům, v cele se ohýbám pro mýdlo. Vždyť já jsem jen ztratil kartu! Skoro s pláčem jsem začal googlit: „pokuta, opencard, doba splacení.”

Nic. Samozřejmě nic nenaleznete, nikde nic není. Všude jsou vypsané příklady, když jedete načerno - ale to já nejel, kupon jsem zaplacený měl. A že do 15 kalendářní dnů musíte zaplatit, jinak to bude nemilé. Šok. Frustrace. Agonie. Takže jsem ihned psal maily dotčeným orgánům a na druhý den plánoval cestu do Prahy, která mě stála trojnásobně víc než zaplacená pokuta.

S bušícím srdcem jsem si ve vlaku četl růžový leták. Byly zde zaškrtaná okénka, a to i podivně, například byla zatržena možnost, že jsem nezaplatil pokutu na místě. A to i přesto, že jsem zaplatit chtěl, ale revizor řekl, že to na doplatkové pokladně.

Na Bojiště jsem dojel s opencard novou, vystál frontu. Ještě přede mnou stál tatínek se zhruba desetiletým synem. Poslouchal jsem, jak se věci mají. Připravoval jsem si obhajovací řeč. Tatínek musel zaplatit snad přes 1 500 Kč jen za to, že kupon syn nezvalidoval fyzicky, ale využil služby přes internet. Nebo něco v takovém smyslu, celý příběh jsem nezachytil a validaci? jsem ještě nezkoušel. No… Byrokracie level up.

Došel jsem k okénku.

Po přečtení den předem různých rad právníků s tím, že mám nárok na vysvětlení a je lepší, když je u celého procesu svědek, jsem položil růžový papír s pokutou na kovový žlab pod kukaní a čekal.

Paní ho vzala spolu s mou novou opencard, oskenovala, poprosila o 50 korun, rychle jsem jí je dal, pozdravil a odešel. Ani jsem se neptal na doplňující info, co kdyby zjistila, že 15 kalendářních dnů uplynulo. Zvláštní. Vyvázl jsem nad očekávání dobře.

Z toho plynoucí ponaučení? Neztrácet karty!

A když se tak stane, situaci nepodceňte. Na internetu se rady shánějí těžce. Právníci radí, abyste si papír s pokutou přečetli důkladně a ještě, než podepíšete, připsali případné komentáře. Pokud podepíšete, nic nedoplníte = se vším souhlasíte a pak se nedá bránit.

Od té doby jsem byl odchycen opět a to hned několikrát. Proto, jestli jste revizory oblíbení jako já, neztrácejte raději nic.

Třeba se tímto článkem něco změní. Třeba budou na internetu informace se všemi případy, které se vám mohou přihodit. Například, že kartu ztratíte, kupon budete mít platný a tohle všechno se vám stane v jeden den, v den, kdy vás chytí revizor a dá pokutu, jako se to stalo mně.

Po zhruba měsíci, kdy jsem obmailovával dotčené osoby kvůli této problematice, mi přišel mail.

„...dle Smluvních přepravních podmínek PID (metro, tramvaje, lanová dráha, autobusy, plavidla) cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1500 Kč; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, popřípadě v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu (dále jen doplatková pokladna), nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na 800 Kč. Pokud je cestující držitelem časové jízdenky s poskytnutým datem narození a s měsíční nebo delší dobou platnosti nebo osobní karty s evidencí osobních údajů v databázi vydavatele karty s nahranou jízdenkou nebo s nahranou aplikací dokládající nárok na zvláštní ceny jízdného, která byla platná v době a místě kontroly, a tuto skutečnost prokáže v doplatkové pokladně DP nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, zaplatí přirážku 50 Kč; pokud je cestující držitelem průkazu opravňujícího k bezplatné přepravě, který byl platný v době a místě kontroly, a tuto skutečnost prokáže v doplatkové pokladně DP nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, zaplatí přirážku 50 Kč. Prokáže-li se cestující padělaným jízdním dokladem (napodobeninou jízdního dokladu), jízdním dokladem pozměněným či upravovaným, snížení přirážky se neposkytuje. Přirážka se nesnižuje též v případech předložení jízdního dokladu použitého jinou osobou. V těchto případech přirážku nelze zaplatit na místě, platba je možná jen v doplatkové pokladně. V případě použití vlaku zapojeného do systému PID bez platného jízdního dokladu PID nelze provést dodatečné předložení jízdního dokladu PID ve smyslu tohoto odstavce….” zpracoval Jindřich Stuna, DiS a sdělil spolu s omluvou Ing. Filip Drápal, tiskový mluvčí DPP.