Rozhovory z Majálesu: Skyline, 100 zvířat a Vypsaná Fixa

Jak jsme vám slíbili v nedělním článku, série rozhovorů z desátého pražského Majálesu dnes pokračuje. Tak buďte srdečně vítáni, protože toulky prostory za hudebními pódii ještě neskončily.

Na konci první části rozhovorů z Majálesu jsme zmínili, že z kapely Divokej Bill jsme mluvili ještě s houslistou, Adamem Karlíkem. Protože plníme sliby, slíbený rozhovor je tu přímo pro vás.

Adame, jak Ti to šlo ve škole, jaký jsi byl student?

Odmaturoval jsem s vyznamenáním. Pak jsem byl v Pradubicích dva roky na Ekonomicko-správní fakultě, kterou jsem bohužel nedodělal především proto, že jsem se chtěl naplno věnovat naší kapele. Ačkoliv jsem nedostudoval, tak bych chtěl lidem říct, ať to nevzdávají, protože já to vzdělání považuju za ohromně důležitý. Nehledě na to, že za doba mého studia se mi strašně líbila parta spolužáků, perfektní večírky a prostě všechny ty věci okolo.

iZUN: Neplánuješ studium nějak dokončit nebo obnovit?

Často jsem o tom přemýšlel, ale dělám teď s naším kytaristou Romanem Procházkou a vlastně ještě frontmanem Vaškem Bláhou managment Divokej Bill, takže by se mi na to nedostávalo času.

iZUN: Drtivá většina Divokýho Billa teď nasadila pekelnou image, proč se to Tebe nedotklo?

Já jsem nějak zrovna neměl fousy (úsměv). Celej ten nápad pekelnýho turné byl od fanoušků, kteří nám vyčítali, že nehrajeme písničku Pekelník. My jsme si pak uvědomili, že i ve spoustě dalších songů máme tématiku pekla, kluci se pak nějak přestali holit, přišlo barvení vlasů a už to bylo.

iZUN: Co kromě festivalů chystají „Billové“ v nejbližší budoucnosti?

Kromě koncertů nám na podzim vyjde nové DVD, který se točilo minulej rok, a na zimu můžu slíbit nějaký netradiční vánoční koncerty.

iZUN: Co Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Ačkoliv v téhle problematice nejsem vůbec zběhlej, tak samozřejmě nesouhlasím.

Několik málo sekund po skončení vystoupení kapely Skyline, které všechny fanoušky — studenty — muselo nabít energií na celé zkouškové a minimálně půlku prázdnin, jsme si na pár slov vypůjčili jedinou dámu z celé formace, zpocenou, ale i tak nesmírně elegantní Marku Rybin.

iZUN: Jak vzpomínáš na dobu, kdy jsi chodila do školy?

Byla jsem průměrná studentka, moc jsem se neučila a chodila jsem docela pít (úsměv).

iZUN: Vzpomeneš si, na jakém koncertu jsi byla naposledy jako divák?

Myslím, že jsem byla na Example. A když jezdíme nějaké větší festivaly, tak se jdu občas podívat na zahraniční kapely. Teď třeba strašně toužím po Johnu Newmanovi na Colours of Ostrava, protože to miluje můj syn. Tak doufám, že se tam nějak dostaneme.

iZUN: Co můžeme od Skyline čekat v brzké budoucnosti?

Minulý rok jsme vydali novou desku, která už je fakt zajetá a cítím se v ní dobře. Takže teď především spousta festivalů.

iZUN: Při vystoupení bylo vidět, že si to pořádně užíváš...

Pro mě je tohle dovolená. Mám malýho, práci, školu...

iZUN: Co studuješ?

Managment ve zdravotnictví v Praze.

iZUN: Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Rozhodně se v obchodech snažím vyhledávat vejce z podestýlky. Jakmile je vidím, jdu po nich.

iZUN: Nebudeme Tě zdržovat, musíš být unavená a určitě potřebuješ doplnit tekutiny.

A to jdeme ještě dneska s manželem na večeři.

iZUN: Žehlí nějaký průšvih?

Ne–ne, ale máme výročí deset let.

Ne všechny interprety je ale tak jednoduché oslovit. Při čekání na někoho z kapely 100 zvířat jsme oslovili osobu s jejich tričkem s otázkou a prosbou, zda je dotyčný manažer skupiny a nemohl by nám zavolat někoho z téhle ska bandy. Pouze se usmál s tím, že by to asi špatné nebylo a zmizel nám z dohledu na záchodě. O to větší je náš údiv, když se asi za deset minut objevuje sám zpěvák Honza Kalina a ptá se, kam si sedneme. Zapínám diktafon a míříme k baru.

iZUN: Honzo, jedním z velkých hitů kapely 100 zvířat je písnička Škola. Jak moc je založená na realitě?

Na střední výtvarný škole jsem byl luxusní student, protože jsem docela dobře kreslil. Zní to trapně, ale patřil jsem k nejlepším. Narozdíl od pedagogické fakulty, kde jsem byl nejhorší, protože jsem vůbec neuměl češtinu. Když to zprůměrujeme, je to taková pěkná trojka.

iZUN: Když narazím na název vaší kapely 100 zvířat, co Tvoje oblíbené zvíře?

Pro mě je nejvíc slon. Ale poslední dobou, jak stárnu, tak mám v oblibě třeba i tučňáky a surikaty. Slon je pro mě ale nejgeniálnější zvíře na světě, protože nám trošku připomíná ty velký zvířata, jak tady byly minule, a na to se trošku zapomíná. A pytláky z Keni, který je zabíjejí kvůli klům, bych pověsil za koule.

iZUN: Vzpomeneš si, na jakém koncertu, jsi byl naposledy jako návštěvník?

Ty vole, to jsi mě dostal, to je fakt dobrá otázka. Já se přiznám, že mám trošku fóbii z lidí. A protože hrajeme za rok asi 115 koncertů, tak se trochu bojím chodit mezi lidi. Takže když už jdu, tak musím jít na něco fakt dobrýho a to jsem byl už před pár lety třeba na koncertu Joe Cockera. To bylo famózní.

iZUN: Co se týče fóbie z lidí, jak to zvládáš na pódiu?

Tam je to v pohodě, já mám spíš na mysli ty dny poté. To by Ti mohla říct moje žena. Já třeba v neděli nejsem prostě schopnej vyjít ven. Tím se nechci situovat do role Petra Muka nebo Miloše Kopeckého, tak vostrý to zase není. Já totiž ještě uvádím, takže to není asi o zpěvu, ale spíš o tom uvádění. Takže mám spousty milých pozvánek na různé akce, na něž se kvůli téhle mojí blbé vlastnosti často nemůžu dostavit.

iZUN: Já jsem v poslední době zaregistroval  na Vašem turné Nekrosongy specialitku spočívajicí v tom, že fanoušci z patnácti starých písní můžou vybrat pět, které zahrajete. Překvapili Vás nějakou volbou Vaši příznivci?

Ne, nezaskočili, jenom nám potvrdili, že jsou úplně stejní jako my. Protože naše kapela nabídla patnáct starých písniček, ze kterých si oni mají pět vybrat. Hráli jsme kolem třiceti představení a z 99 % jsme hráli pořád stejných pět písniček, což je strašně zvláštní.

iZUN: Čí to byl nápad? Vzešlo to od Vašich posluchačů?

Ne, to byl asi náš nápad. My jsme velká kapela a některý kluci u nás hrajou poměrně krátce, a tak někteří členové nikdy nehráli určité kousky naživo. Takže jsme my staří páprdové vyvolali tuhle situaci a mě to hrozně těší, protože jsme to museli celé přearanžovat a znovu nacvičit.

iZUN: Přichází k nám mladá slečna s tím, že hledá tátu. Nechápavě se na ni dívám a až pak mi dochází, že právě Honza, kterého právě zpovídám, je tím míněným otcem. Honzo, kdybys mohl vzkázat něco dnešním studentům, co by to bylo?

Nic bych jim nevzkázal, protože ať si dělají, co chtěj. Oni mají mnohem větší svobodu, než jsme my měli tenkrát, a tím ani nemyslím toho bolševika, ale spíš to, že můžou chodit na spoustu akcí, a to my jsme nemohli. Teď tu mají Majálesy, Back to school a tak dále. Neměnil bych s nima, protože já jsem měl krásný mládí, ale strašně jim závidím. A když už tedy nějaký vzkaz, tak, ať si váží toho, co mají, a věřte, že v pravici je dobře. Možná to zní blbě, ale kdyby mi tehdy, když jsem studoval pedagogickou fakultu a chodil na hodiny komunistický výchovy, někdo vyprávěl, že tady dneska budu sedět se svobodným mladým klukem a dělat rozhovor, tak bych nevěřil. A to je prostě super. A já jen můžu doufat, že i my starší umřeme ve svobodě.

iZUN: Na závěr naše tradiční otázka, jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

No, jakej může bejt můj názor. Moje žena je z Tisový, to je malá vesnička u Litomyšle, a můj tchán, který je povoláním kovář, má asi tři metry a sto padesát kilo svalů, pěstuje slepice, které mu tam prostě běhají volně. A svěřil se mi, že slepice už jsou tak zblblý, že už ani nepotřebují kohouta. Nekecám. Takže když z nich chceš vajíčko, přišlápneš jim jen pohorkou zadek, ony mají orgasmus a udělají vajíčko. Ne kuře, ale vajíčko udělají. Teď jsme se o tom bavili o Velikonocích. Já bych teda byl mnohem radši, aby všechny slepice měly tenhle zážitek s botou mýho tchána, než aby žily v nějakejch za*ranejch klíckách. Co bys taky jiného chtěl od kapely s názvem Sto zvířat.

Na areál v Letňanech postupem času padla tma. Ani to nám ale nezabránilo v tom, abychom pro vás získali ještě jeden rozhovor. Ptáte se, s kým že jsme to mluvili? Zpovídaným nebyl nikdo jiný než Márdi, hlavní postava kapely Vypsaná Fixa. 

iZUN: Vypsaná Fixa je v současné době bez baskytaristy. Kdo dnes hrál?

Desátýho května zveřejníme jméno novýho basáka, dneska to byl jenom záskok. Myslím, že z nově oznámenýho jména budou mít fanoušci radost.

iZUN: Vaše vystoupení na Majálesu je minulostí. Kde „Fixu“ ještě ale můžeme přes léto vidět?

Budeme na Rock for People, vzali nás na Colours of Ostrava, Český hrady, a hlavně plánujeme náš vlastní fesťák On the road v srpnu.

iZUN: Co čeká kapelu v nejbližších měsících?

Zcela nečekaně jsme se dožili dvaceti let, takže se plánuje dvacet velkých koncertů a samozřejmě oslavy. :-)

iZUN: Výběr nejlepších hitů na obzoru není?

Ne–ne, to dělají kapely, co už neumí skládat nový písničky.

iZUN: Co osobně bereš jako svůj největší životní úspěch? Nebo na co jsi pyšný s kapelou, co jste dokázali...

Hráli jsme pět koncertů v Japonsku, a i když nám ty lidi vůbec nerozuměj, tak jsme se jim líbili a dostali uznání. To samé v Anglii. Takže to mě třeba těší.

iZUN: Co říkáš na klecový chov drůbeže?

Těžko říct, tenhle svět je krutej, no. Přijde mi to furt stejný, dřív jsi zastřelil zvíře šípem, dneska ho sežereš z klece, takový už jsme my lidi. Díky masu jsme se dostali tam, kde jsme.

Tolik naše zpravodajství z jubilejního desátého pražského Majálesu. Věříme, že se vám rozhovory líbily. Společně se již teď můžeme těšit na letní festivaly, na nichž redaktoři a fotografové iZUNu jako každoročně nebudou chybět. Tak zůstaňte naladěni.