Siktirgit, aneb alko-tour v Turecku

Co vás vedlo k rozhodnutí, že se vydáte na studium do zahraničí?

Určitě jsme se k tomuto kroku neodvážili sami od sebe. K tomu, abyste vyjeli do zahraničí, vás nejlépe musí někdo přesvědčit. U nás tuto úlohu splnila legenda ČZU Karel Kršek (El Prezidento), který již dříve díky Erasmu na studium do zahraničí vyjel. Ve třetím ročníku jsme se tedy rozhodli, že někam vyrazíme. Jednoho dne jsme zašli, lehce podnapilí, na výběrové řízení, kde nás s radostí přijali. Nabídli nám studium ve Finsku, Slovinsku a Turecku. My si díky zaměření našeho oboru vybrali Turecko, kde je místní univerzita podobná té naší. Směle se nás zeptali, zda tam chceme jet na jeden, nebo na dva semestry. Neváhali jsme a řekli, že na dva.

Jak jste se na tuto cestu připravili? Zjišťovali jste si nějaké info od studentů, kteří tam dříve byli? Nebo jste si nějaké informace o Turecku vygůglili?

Upřímně jsme se na to pěkně vybodli. Měli jsme starosti s úspěšným zakončením třetího ročníku, po kterém jsme patřičně dlouho slavili naše „tvrdě“ vydřené tituly. Do Turecka jsme další školní rok jeli zcela naslepo. Maximálně jsme si pořídili mapu země.

Jak ta vaše dlouhodobější exkurze do Turecka vůbec začala?

Začala tím, že jsme absolvovali v Istanbulu jedno - měsíční kurz turečtiny, který byl sice dobrovolný, ale vzhledem k tomu, že nám ho financovali, neváhali jsme a započali naše dobrodružství již tímto. Na měsíční pobyt zde určitě nezapomene. Mimo mnoha nehorázných alkoholických opojení zde, s potěšením vzpomínáme na návštěvu fotbalového zápasu Galatasaray Istanbul. Atmosféra na stadionu byla neuvěřitelná. Úmyslně jsme se snažili si sednout mimo kotel, abychom případně nedostali přes pusu. Během chvíle jsme však poznali, že „kotel“ je všude. Byl to opravdu neuvěřitelný zážitek, který zpestřil Milan Baroš svými dvěma góly. Nejen díky tomu nás okolní fandové začali mít o dost radši a mnozí z okolních dokonce slibovali, že své děti Po Milanovi pojmenují.

Stadion Galatasary Istanbul

Co následovalo po tomto měsíčním „kurzu turečtiny“?

Po absolvování kurzu jsme se přemístili do Izmiru, města, ve kterém jsme měli strávit zbytek školního roku. Toto město je u moře, takže si jistě dovedete představit neustálé chlastačky a povalování se u něj. Byli jsme ubytováni na místních kolejích. Komfort kolejí nebyl nic moc extra, ale pohyboval se kolem průměru u nás v Čechách. Hlavní neštěstí koleje však bylo to, že na ni nebydlely holky. Dívčí kolej byla v sousední budově. Brzy po zabydlení a několika akcích plných různých akciček jsme na koleji dostali podmínečné vyloučení. Proto jsme se raději začali poohlížet po nějakém privátě.

Bylo vaše podmínečné vyloučení jediným důvodem, proč jste si hledali nějaký privát?

No dalším samozřejmě bylo to, že na koleji s námi nebydlely studentky dívčího pohlaví, ani jsme neměli možnost si je na kolej přivést. Také bydlení v privátě bylo o něco levnější než na koleji. Proto jsme neváhali a začali se poohlížet po nějakém bydlení. Na jedné pařbě jsme potkali Nerijuse Lepiuse a Darijuse Pepkuse z Litvy a Davide di Pinta z Itálie, kteří zrovna nějaké spolubydlící sháněli.

Pláže nedaleko kolejí v Izmiru, Klídek, pohodička, pívečko. . .

Co nějaké akce pořádané Erasmem? Byli nějaké? Jak probíhali?

Akcí samozřejmě bylo mnoho. U nás to probíhalo tak, že náš mentor, turecký student, který nás měl na starost, pořádal vždy párty u něj doma a poté jsme se hromadně přesunuli pokračovat do města. Tyto akce probíhali asi dvakrát do měsíce. My si však dělali akce neustále.

Co jste tam nejčastěji pili? Existuje nějaký tradiční alkohol Turecka?

 My jsme pivaři, proto jsme zde pili nejčastěji pivo. Přímo zde v Izmiru je pivovar produkující pivo EFES PILSEN, které nám velice chutnalo, stálo v přepočtu kolem 45,- Kč. U nás by se toto pivo dalo považovat za 12-ku. Musíme, ale upozornit na to, že po něm byla dost velká kocovina, které jsme se pokoušeli zbavit dalším pitím tohoto zlatavého moku. Jako tradiční alkhol zde mají Raki - pálenku z vína. Tu si zde mnozí ředili vodou, po zředění tento nápoj vypadal jako mléko. My raději zůstali u piva a k němu jsme popíjeli Tequilu, která byla celkem levná. Mnoho putik jsme opouštěli po sedmi pivech a sedmi tequilkách, což byl takový klasický základ na večer.

Vodnice patřila k základnímu vybavení každé putiky

A co byste nám řekli o tureckých holkách? Byli přítulné?

Ve srovnání s českými holkami byly přítulné tak nějak stejně. Na sbalení turecké dívky mnohdy stačilo pár drinků a milý úsměv. Já osobně, jak říká Lukáš, jsem jich blíže po dobu mého ročního pobytu zde poznal několik a zjistil jsem, co znamená slovo „siktirgit“. Petr říká, že turecké dívky o sebe daleko více pečují, chodí pravidelně do kadeřnictví, umějí se oblékat, ale i povahově jsou kamarádštější než tady u nás. Možná díky tomu jsem se zde do jedné dívky, jménem Oya Balcoglu zamiloval.

A co ve škole? Chodili jste tam vůbec? Byly zkoušky těžké?

Hned na začátku nám řekli, že to vždy každý dal. To nás značně uspokojilo, protože toho na nás ze začátku chrlili opravdu hodně. Některé předměty jsme absolvovali v angličtině, jiné v turečtině. Zkoušky byly v pohodě, občas klasicky pomohl taháček.

Říkali jste, že jste pořádali párty skoro denně. Kde jste na to brali peníze?

Většinu našich finančních výdajů, zejména na alkohol, jsme pokryli z peněz od Erasmu. Dostávali jsme 324 EU/měsíc, na ubytování padlo měsíčně tak 130 EU. Peníze jsme opravdu do posledního eura rozfofrovali, ať již za zmiňovaný chlast nebo výlety po Turecku. Občas jsme museli sáhnout i do vlastní kapsy, ale většinou jsme si s penězi od Erasmu vystačili.

Jeden z mnoha výletů, tentokrát do Kapadokya

Řekli byste nám co je v Turecku lepší a horší než u nás?

V Turecku jsou lidé určitě mnohem přátelštější než u nás, kde si každý všímá svého. Dále si zde lidé dokážou více užívat život. I když mají sotva na pár piv, tak denně vyráží do města posedět s přáteli a ten večer si dokážou užít opravdu naplno i s kapkou. Ne jako u nás, kde jako základ dobře vydařené akce všichni považují ožíračku. Mnohdy se stávalo, že lidé od stolu jen tak vstali a začali kolem tančit. Další výhodou podle nás je to, že v Turecku se na vysokou dostane jen někdo. Mohou tam jen ti, co studují gymnázium, ne jako u nás, kde na vysokou může i kuchař s nástavbou. Jednoznačný rozdíl oproti ČR je to, že Turecko je chudší země. Také jsme si prvních pár dnů těžce zvykali na jejich WC.

Turecké WC, právě použité

Co vám roční pobyt v Turecku dal?

Určitě jsme se perfektně zdokonalili v angličtině a to zejména v komunikaci. Dále si také myslíme, že jsme schopni slušně komunikovat v turečtině. Také nám to dalo dobrou zkušenost do života. Dokázali jsme se osamostatnit, prali jsme si, vařili atd. Získali jsme nový pohled na zemědělství, které jsme zde studovali. Od našich praktik se značně liší. No prostě nám to dalo mnoho. Vůbec se nám nechtělo domů.

Co byste vzkázali našim čtenářům?

Jen jednu větu. Žijte okamžikem, nikdy ho nebudete moci vrátit.

Nu co k tomu dodat…. Jen snad to, že kluci během jejich vyprávění nás dokázali zaujmout a vážně začneme přemýšlet o nějaké alkotour s Erasmem do světa. Asi bychom se všichni měli opravdu zamyslet nad tím, zda ten náš život nežijeme až příliš stereotypně. Jedním ze způsobů jak ho změnit, je zajisté Erasmus.

JZ