Slavný absolvent ČZU, Ing. Petr Cihelník

V dnešním článku se seznámíte s Ing. Petrem Cihelníkem, který studoval naši univerzitu a nyní působí jako ředitel Poštovní spořitelny. Od studií ušel dlouhou cestu a vystřídal pěknou řádku zaměstnání a dokonce měl touhu otevřít si vlastní samoobsluhu. Jak se mu na ČZU studovalo a na co vzpomíná?

Hned jak jsme spolu s naším fotografem vešli do pobočky Poštovní spořitelny a zeptali se na pana ředitele Petra Cihelníka, byli jsme velmi laskavě odvedeni do jeho kanceláře, kde už na nás čekal usměvaný a připravený. Celý rozhovor panovala velmi uvolněná a přátelská atmosféra, dozvěděli jsme se pěknou řádku informací a opět se utvrdili v tom, že když se člověk snaží a pracuje na sobě, může se vypracovat do velkým výšin.

iZUN: Nejprve se zeptám, co přesně jste studoval na ČZU?

Když jsem studoval na Suchdole, byla to ještě Vysoká škola zemědělská. Studoval jsem na Provozně ekonomické fakultě obor ASŘ – Automatizované systémy řízení. Jednalo se o poměrně nový obor, byl otevřen teprve čtvrtým rokem.

iZUN: Co byl ten impuls, který Vás přiměl podat přihlášku zrovna na ČZU?

No, tak nebyl to jen jeden impuls, byly to impulsy dva. Za prvé jsem ze zemědělské rodiny, moji rodiče pracovali v místním JZD, takže jeden impuls byl rodinná tradice. Druhý impuls byl ten, že jsem si už na gymnáziu oblíbil výpočetní techniku a programování, ze kterého jsem i maturoval. Propojením rodinné tradice a zájmu o výpočetní techniku vzniklo studium ASŘ na tehdejší VŠZ.

iZUN: Zkusil byste zhodnotit, co Vám dalo studium na ČZU?

Jedním slovem všestrannost. Encyklopedické znalosti jsem získal už na gymnáziu. Suchdol pro mě byl tak trochu nový svět, přestěhoval jsem se do velkého města. Skvěle jsem díky tomu poznal Prahu a z těchto znalostí čerpám doposud. Také mě napadá jeden příměr, který koloval v ročníku těsně před koncem studia, a tím, že trochu souvisí s tématem mé diplomky, mi asi utkvěl v hlavě. Správný absolvent oboru ASŘ na PEF by měl být schopen spočítat prostřednictvím systémové analýzy optimální ekonomický model kravína, naprogramovat ho v jednom z několika programovacích jazyků, které ovládá. Protože ví, co kráva žere, není pro něj problém vytvořit optimální krmnou dávku v závislosti na ročním období. Tím, že zná konstrukci a dispoziční uspořádání kravína, je schopen posoudit nákladovost obslužných procesů objektu. Protože má řidičák na traktor, může dojet pro krmení a spočítanou krmnou dávku si sám namíchat. Pokud je odvážný, krávy podojí, odklidí hnůj, nastele slámu a přitom zběžně zkontroluje zdravotní stav a fyzickou kondici zvířat. Dohlédne na patřičné zchlazení mléka v mléčnici a vystaví fakturu mlékárně. Dodnes si vlastně téma mojí diplomové práce přesně pamatuji, bylo to – Možnosti algoritmizace rozhodovacích procesů pro operativní řízení živočišné výroby.

iZUN: Měl jste nějaké oblíbené vyučující?

V 1. a ve 2. ročníku mě bavily předměty z tehdejší Katedry účetnictví a informačních systémů, Výpočetní technika, Programování a ve třetím ročníku Operační systémy. Všechny tyto předměty jsou spojeny s osobou  Ing. Jana Dohnala, který pak byl v devadesátých letech dokonce generálním ředitelem IBM v Čechách. Naučil mě zjednodušovat složité věci, kterých je v oboru IT nespočet. Dále si vybavuji docenta Jaroslava Havlíčka z katedry Systémové analýzy s jeho nezapomenutelným citátem z první přednášky na téma, co by si měl student odnést z vysoké školy: řidičák, zvládnout psaní na stroji (počítači) a znalost minimálně jednoho cizího jazyka.

iZUN: A co nejhorší předměty?

Ač jsem z toho byl překvapen, největší problémy jsem měl s Vojenskou přípravou. Chtěl jsem být původně vojenský pilot, ale přesto jsem Vojenskou přípravu dělal až na děkanský termín. Stalo se to vlastně spíše náhodou, protože první termín se nevyvedl, druhý a třetí termín byl vypsán na srpen, což nikdo z nás netušil, a tak nám zbylo jen zažádat o děkanský termín. A ten jsme se spolužáky stihli vyřídit až na poslední chvíli.

iZUN: Nějaké zážitky ze studií?

Zážitků mám spoustu, některé ale bohužel nejsou příliš publikovatelné. Bylo i pár špatných, třeba když jsme ve druhém ročníku zaregistrovali bdělý dohled Státní bezpečnosti nad veselým životem studentským. Ale pro odlehčení jedna historka, kterou znám z vyprávění. Dřív se ještě i na vysoké škole dělaly akce podobné poslednímu zvonění. A partička studentů si vypůjčila krávu ze školní stáje. Vyvedli ji na sluneční hodiny před Agrem, kde jí dali do kbelíku pivo, kterým se tak opila, že nebyl nikdo schopný jí ze slunečních hodin dostat dolů. Museli jí proto nechat na hodinách do druhého dne, dokud nevystřízlivěla, a pak sešla sama dolů. Naštěstí všechno dopadlo dobře a krávě se nic nestalo.

iZUN:  

iZUN: Jak byste nám popsal svojí cestu od promoce do nynějška?

Už ve čtvrtém ročníku jsem měl absolventskou smlouvu s JZD poblíž mého bydliště, kde měli laboratoř a uvažovali o výpočetním středisku. Ihned po studiu jsem odešel na vojnu. Po návratu z vojny jsem zjistil, že záměr vybudovat výpočetní středisko se posunul někam do budoucnosti. Tak jsem zde nastoupil jako vedoucí účtárny. Vedl jsem tým 11 kolegyň, které byly o 10 až 20 let starší než já, a dokonce mezi nimi byla i spolužačka mého otce. Nakonec tam vznikla jakási forma koexistence, kdy já jsem se nesnažil hrát na šéfa a kolegyně hrály roli uvědomělých podřízených. Přestože práce v účtárně nebyla úplně to, co jsem si představoval, snažil jsem se využívat faktu, že bylo pořád co zlepšovat a kráčet dopředu. Protože v názvu JZD bylo slovní spojení "československo – bulharské přátelství", jezdila tam řada bulharských delegací a na mne jako služebně nejmladšího člena vedení JZD padla povinnost delegace doprovázet a tlumočit. Ruština se tak stala jazykem skoro nezbytným pro výkon mé práce. V roce 1987 se nečekaně objevil 8bitový mikropočítač Robotron a další rok si JZD opatřilo administrativně náročnou cestou licencovaný 16bitový PC od IBM. Podařilo se mi vylepšit a doprogramovat software pro fakturaci a pro sledování hnojení pro agronomy, který pak formou služby využívalo ještě dalších 8 zemědělských podniků v okolí. Můj nápad byl přihlášen do soutěže mladých zlepšovatelů. Z toho vyplynula možnost účastnit se spolu s dalšími nejlepšími z celé republiky veletrhu v Dánsku v lednu 1989. Tam došlo také k vtipné příhodě, kdy jsme při dlouhém čekání na autobus před odjezdem v hluboké depresi dumali nad možnosti emigrace, ale všichni jsme měli doma přítelkyně, takže jsme se samozřejmě vrátili.

Po transformaci JZD v roce 1991 jsem začal přemýšlet, jak využít možností, které nabízí nová doba. Napadlo mne, že bych mohl provozovat vlastní samoobsluhu, která byla nabídnuta v privatizaci ve střediskové obci. Nutný byl úvěr na úhradu vybavení. Neúspěšně jsem obcházel banky v okresním městě a v poslední jsem potkal spolužáka z gymnázia, který tam pracoval jako úvěrář. Jen tak téměř z legrace jsem se zeptal, jestli náhodou nemají v bance volné místo, a dopadlo to tak, že za měsíc jsem nastoupil do odboru depozit.

Brzy na to banka hledala mezi zaměstnanci zájemce o nově vzniklou profesi obchodníka s cennými papíry. Absolvoval jsem makléřský kurz, dostal jsem licenci pro obchodování na burze a další roky jsem se věnoval na ústředí banky mezibankovním obchodům s českými korunami a krátkodobými státními dluhopisy.

Zajímavou zkušeností, kterou jsem v budoucnu pak mnohonásobně využil, bylo založení leasingové společnosti na zakázku pro jeden významný velkoobchod. Celý proces vypadal jako příklad z učebnice managementu. Byl jsem ředitel a zároveň jediný zaměstnanec firmy. Z interních důvodů nová firma sídlila jinde než vedení velkoobchodu, takže jsem měl téměř absolutní nezávislost. Během devíti měsíců po řadě pokusů a úmorné práci se podařilo sestavit obchodní strategii firmy, s externími právníky připravit obchodní podmínky a smlouvy, najmout personál, zakoupit vybavení včetně počítačové sítě, vybrat vhodný obchodní a účetní software, rozjet obchodní činnost na třetině území ČR. Pak jsem nastartovanou firmu předal majitelům k dalšímu rozvoji.

V roce 1997 jsem nastoupil do ČSOB v Mladé Boleslavi do oddělení firemního úvěrování. Zrovna v této době začal boom výstavby poboček zejména zahraničních firem - dodavatelů a subdodavatelů pro automobilový průmysl. Další čtyři roky v Mladé Boleslavi a následně v ČSOB v Praze jsem měl na starosti financování výstavby těchto továren ve středních a severních Čechách a dokonce dvou závodů v Bratislavě. Celá tato etapa pro mě byla vlastně takový kvalifikační raketový start nahoru, došlo k otevření spousty obzorů. Jenže tohle všechno si vybralo samozřejmě svou daň. Pracoval jsem 6 dní v týdnu i 12 až 16 hodin denně, z čehož časem vyplynuly i zdravotní komplikace. Proto jsem si řekl, že je čas na změnu a vezmu první zaměstnání, které se mi naskytne.

Osud mi přihrál nečekaně Českou spořitelnu v Liberci, kde jsem dalších 5 let řídil pobočkovou síť a získal neocenitelné zkušenosti z pro mne tehdy neznámého retailového bankovnictví. Když jsem v roce 2007 dělal poměrně náročné výběrové řízení na stávající pozici v Poštovní spořitelně, byly liberecké retailové zkušenosti velkou výhodou.

Kdybych své dosavadní působení měl shrnout, asi nejlepší, co se událo, bylo, že mi nevyšel ten úvěr na samoobsluhu.

iZUN: Ke škole také jistě patří zábava, takže se zeptám, jak jste se bavil na ČZU?

Když jsem studoval na Suchdole, nebyla v areálu žádná hospoda. Fungoval jen bufet na Céčku, kde prodávali teplou sekanou a lahvové pivo dokonce i o sobotách a o nedělích. Časem to dopadlo tak, že už nám tam zbyla jen ta teplá sekaná. Samozřejmě jsme si to vynahrazovali decentními mejdany na kolejích. Dost často se také pořádaly párty u jezírka za aulou, což bylo ale také zakázané, takže jsme museli být bystří, aby nás nikdo nenačapal. Jedním z míst s kulturním vyžitím byl i klub F, kde bývaly docela slušné programy a mnohokrát tam zavítali i zajímaví umělci tehdejší doby.

iZUN: Vracíte se ještě někdy na ČZU?

Pořádáme na Suchdole občas srazy se spolužáky. Třeba teď v listopadu jsme se sešli po 26 letech na Céčku. Při posledním srazu jsme si probírali různé  historky ze studií a povinných praxí v zemědělské prvovýrobě. Mezi top 5 i po letech patří historka o sudu s pivem. Alkohol na kolejích byl samozřejmě zakázaný a vrátní na to poměrně dost dbali. Jednou se klukům podařilo na kolej propašovat 25 l sud piva, který celý den sprchovali na pokoji ve sprše, aby byl řádně vychlazený na večer. Když se pak konečně večer sešli, dělali však takový bugr, že za nimi přiběhl vrátný a bušil na dveře, které mu nechtěli otevřít. Všechny pobavil hlavně hláškou: „Tady vrátný, otevřete!“ Po chvíli se jeden šel podívat druhými dveřmi ze sousedního propojeného pokoje na chodbu a vrátný toho využil. Nastal tam poměrně zajímavý boj o dveře, který skončil stem brigádnických hodin na údržbu areálu pro každého účastníka pivní seance.

iZUN: Co se Vám vybavuje, když se procházíte areálem?

Musím říct, že areál od dob mých studií opravdu prokouknul. Ať už Kruhová hala nebo nové studijní centrum, včetně knihovny, posluchárny a studoven. Teď při mé poslední návštěvě jsem měl možnost projít se mezifakultárním centrem, které mě také opravdu nadchlo. Myslím, že ČZU svým areálem patří k nejlépe architektonicky vyřešeným vysokoškolským komplexům v Praze. Výhoda umístění fakult, kolejí, sportovního zázemí a další potřebné infrastruktury na jednom místě byla a je nesporná a šetří čas všem.

iZUN: Vzkázal byste něco dnešním studentům? Co je podle Vás na cestě k úspěchu opravdu důležité?

Vzkázal bych jim, aby na sobě pořádně pracovali. Je důležité být dobře vzdělaný, ale také rozumět tomu, co dělám, a projevovat viditelný zájem o svůj obor. Dost často vídám během výběrových řízení absolventy VŠ s nízkou motivací se do něčeho pustit a obstát v konkurenci. Také mi přijde, že jsou absolventi dost pohodlní a očekávají díky vysokoškolskému diplomu okamžitý kariérní skok, který se pochopitelně nedostaví, a jsou pak dost frustrovaní z neúspěchu.

iZUN: A naše poslední otázka je již tradiční. Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže?

Doma chováme drůbež, máme 15 slepic, které mají naprosto luxusní výběh, asi kolem 0,5 ha. Myslím ale, že každopádně jde dělat klece různých velikostí nebo použít určitý mezistupeň, kterým je chov drůbeže v halách s venkovním výběhem. Lze tak chovat sice jen menší počet drůbeže, ale chce to najít nějaký kompromis. Snažit se spojit velkovýrobní chov s ohledem na živé tvory.

Kariérní dodatek:

Poštovní spořitelna se zaměřuje na retailovou klientelu, živnostníky a drobné podnikatelské subjekty. Obsluhuje více než 2 miliony zákazníků, kteří si mohou vybrat z nejhustší sítě obchodních míst i moderních přímých obslužných kanálů. Její nová produktová značka Era přináší jednoduché, srozumitelné a univerzálně dostupné bankovní služby nejširšímu okruhu zákazníků. Poštovní spořitelna je součástí Československé obchodní banky, a. s.

Distribuční síť ERA je rozdělena do 8 regionů. Mám tu čest pracovat na pozici regionálního ředitele pro Prahu. V mé odpovědnosti jsou všechny transakce a obchody Poštovní spořitelny na území Prahy realizované na 7 finančních centrech a 105 poštách.

Era se s ohledem na své zaměření na trhu také hodně angažuje v podpoře neziskového sektoru. Každý rok se vypisují regionální grantová kola, jejichž cílem je podpora občanského života. Podobné zaměření má i soutěž Era Starosta roku pro obce do 2000 obyvatel nebo spolupráce s Nadací pro rozvoj občanské společnosti na programu 3P, který umožňuje nestátním neziskovým organizacím dosáhnout na výhodné překlenovací úvěry.

A právě tyto aktivity dávají další rozměr mé činnosti, protože se pak nejedná jen o strohé bankovnictví, ale o možnost být užitečný i pro jiné.

iZUN: A co Vám v práci v poslední době udělalo radost?

Před dvěma týdny mi přišel e-mail od klientky, která s námi řešila nějakou finanční záležitost a popisovala své dojmy z jednání s Poštovní spořitelnou. Psala, že všem je jasné, že banky jsou velmi uctivé, vstřícné a ochotné vůči solventním a vlivným klientům a nikdo se tomu příliš nediví. Sama však byla velmi překvapena, že naši zaměstnanci se tak chovají i k úplně obyčejným lidem, kteří mají na účtu jen pár tisíc korun, a proto považovala za nutné svůj dojem sdělit našemu ústředí.

Potěšilo mě, že tu nekonečnou každodenní bankovní práci děláme v souladu s naším deklarovaným profilem a že naši klienti to vidí a oceňují.

Na závěr našeho rozhovoru bych ráda poděkovala Ing. Petru Cihelníkovi za čas, který si na náš rozhovor udělal i za jeho přívětivé chování během rozhovoru, a ráda bych popřála jemu i celé Poštovní spořitelně hodně štěstí do budoucna.