Slepice v nouzi aneb STOP klecovému chovu

iZUN:

iZUN: Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže? 

Klecový chov není nic jiného než týrání zvířat v zájmu co nejlevnějších vajec. Co jiného se dá říci o chovu, kde je slepička držena v kleci spolu s dalšími obvykle 9 slepičkami, kdy na každou slepici připadá prostor trochu větší než je formát papíru A4, což je prostor, kde slepice ani neroztáhne křídla. Navíc stojí, v zájmu hygieny na kovových drátech, zavřená v hale s dalšími desetitisíci nešťastnicemi. V halách velkochovů je šero a neuvěřitelný zápach. V takovém prostředí musí slepička pobýt obvykle cca 16 měsíců a pak je za „odměnu“ poslána na jatka, přestože by mohla ještě hezkých pár let žít. Slepice z velkochovu nikdy za svůj život nevidí slunce, trávu, žížalu, nemůže hrabat a popelit se, prostě dělat nic, co je pro ní přirozené. Může a musí jen snášet vajíčka.

Co vás vedlo k založení této organizace a jak dlouho fungujete? 

Rádi bychom popularizovali chov slepic na zahradách, tedy tam, kde ještě před několika desetiletími slepičky byly. Věnujeme se také osvětě, kdy vysvětlujeme lidem, jak v obchodech poznat z jakého typu chovu nabízená vajíčka pocházejí, informujeme o termínech výkupů v jednotlivých velkochovech a v neposlední řadě i sami slepičky vykupujeme a hledáme jim nové domovy, tam kde vědí, že slepice není jen stroj na vajíčka, ale v první řadě zvíře, které se umí radovat, smutnit a být užitečné na zahradě. Když k tomu navíc ještě novým majitelům snáší domácí vajíčka (a ony snáší), tak jen lépe. Jsem úplně v počátcích, fungujeme rok a je před námi ještě dlouhá cesta.

iZUN:

iZUN: Kdo všechno stál u založení Slepic v nouzi a kolik máte v současné době zaměstnanců-dobrovolníků? 

Myšlenka vznikla u mě, inspiroval jsem se podobnými organizacemi hlavně ve Velké Británii. Se zaměstnanci jste mi rozesmála. Jsme nezisková organizace a vše děláme jako dobrovolníci po večerech a o víkendech. V současnosti se kolem Iniciativy Slepice v nouzi motá asi 5 lidí, v době rozvozů ještě další dobrovolníci. Hodně nám různou materiální pomocí pomáhají také některé firmy, jejichž zaměstnancům není osud slepiček lhostejný.

Nehoníme se za počty slepiček, které sami zachráníme. Je pro nás jednodušší, když zájemci podniknou vlastní záchranou misi do velkochovu, když jim řekneme, kdy a kam si mohou dojet. My sami jsme vykoupili a našli nové domovy pro cca 3000 slepiček, odhadujeme, že dalších 7000 bylo vykoupeno lidmi přímo ve velkochovech na základě našich informací. 

iZUN:

iZUN: Máte pro slepičky i nějakou dočasnou péči, než se vám podaří je umístit?

Rádi bychom časem vybudovali dočasky v každém kraji. Tam chceme převážet slepičky z výkupu s tím, že v následujících cca 14 dnech, by si zájemci jezdili pro zachráněné slepičky přímo tam. Zatím máme takovou větší dočasku jen jednu. Hodně by nám nyní pomohla  dočaska hlavně na Moravě, kam to máme na přímý rozvoz daleko. Pokud někdo ze čtenářů má větší zahradu a trochu času několik dní v roce a měl by zájem nám, ale hlavně slepičkám takto pomoci, zkuste nás nezávazně kontaktovat. Věřte, je to čirá radost, setkávat se s lidmi, kteří přijdou pro ty své nové slepičky. Často jsou to maminky s dětmi. Je fajn vidět, že alespoň některým z těch milionů, nacpaných ve velkochovech se dostalo druhé šance.

iZUN: Jak na vaši činnost reagují majitelé velkochovů?

V lepším případě nás ignorují, v horším nám naší práci ztěžují. Naivně jsme si mysleli, že i oni budou rádi, že jejich slepičky nemusí na jatka. Opak je pravdou, vadí jim, že informujeme o něčem, co by mělo zůstat skryto. Však taky nikdy na krabičce s vajíčky není kresba slepice v kleci. Zato je tam často tráva, sluníčko a podobné roztomilosti, které ovšem slepičky z velkochovu nikdy nespatří. Zatím máme velmi dobrou spolupráci pouze s jedním malým velkochovem. Jeho majitel s námi spolupracuje a je upřímně rád, že ty jeho „holky“ jdou do nových domovů. Snad bude ostatní inspirovat. Jsme pozitivní iniciativa, nebojujeme s velkochovy, jen chceme pomáhat slepičkám.

iZUN:

iZUN: Plánujete své aktivity nějakým způsobem rozšířit?

Hledáme efektivní cesty, jak informovat zákazníky, aby věděli jak vajíčka v obchodě vybrat, a také co nejvíce ulehčit začínajícím chovatelům s domácím chovem slepiček.

iZUN:

09 listopadu, 2015 - 12:25 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Rozhovory bývají jednostranné. Zvláště ty s jednou osobou :-) V článku navíc není jediný názor iZUNu, nebo autora. Myslím, že jsme na vysoké škole dost inteligentní, abychom si názor udělali sami... Je to prostě přestavení projektu a nikoho do ničeho přece nenutíme.

iZUN: Jak mohou lidé Slepice v nouzi podpořit, pokud nemají možnost slepičky adopovat? 

Pomoc není složitá. Základ je nekupovat vajíčka z klecových chovů. Na každém vajíčku najdete natištěný kod. Stačí si pamatovat, že čím vyšší je první číslo, tím více slepičího trápení je za tím. Trojka je klecový velkochov, dvojka trochu lepší chov v hale bez klecí. Je potřeba se nenechat zmást krásnými obrázky na krabičkách. Kód na vajíčku marketingoví specialisté upravit nemohou… To je ta největší pomoc, protože když nebudou lidi klecová vajíčka kupovat, nebudou ani klecové velkochovy.Samozřejmě, mohou nám pomoci finančně nebo materiálně, ale i se mohou zapojit jako dobrovolník do naší práce. Sníme o tom, že se najde někdo s větší dodávkou, kdo by byl schopen a ochoten občas o víkendu vyjet se slepičkami na rozvoz. Zatím používáme zapůjčenou malou dodávku z internetového obchodu, kde pracuji a její velikost, nebo spíše malost, nás limituje. 

Více informací o tom jak pomoci, ale i o nás a naší práci najdete na zde.