Veteráni moderní doby

Jistě všichni alespoň trochu znají příběhy slavných českých letců u RAF za druhé světové války. Ale co příběhy vojáků dnešní doby, doby nepříliš vzdálené? Příběhy statečných mužů a žen, o kterých ani mnozí v okolí neví? Někteří z nich pokračovali dál ve své armádní kariéře, někteří z nich odešli do civilu a splynuli s davem a někteří zaplatili cenu nejvyšší. Pojďme si proto připomenout několik příběhů a uctít tak jejich památku.

Nejdříve bychom ale měli začít připomenutím míst, kde naši chlapci působili. Celá historie zahraničních operací začíná v roce 1990 misí s názvem operace Pouštní bouře v Kuvajtu, které se účastnilo 200 příslušníků Speciální protichemické jednotky. Následně na to začínají první mise v Íráku, operace UNGCI, což byla humanitární operace, které se od října 1991 do listopadu 2003 účastnilo přes 300 příslušníků. Následovaly mise, které naše kluky zavedly od bývalé Jugoslávie, po Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Albánii, Turecko, Kosovo, Afghánistán, Pákistán, Litvu a Island. Za dobu všech operací se naše armáda účastnila více jak 40 misí. 

Nepovažuji se zrovna za toho, kdo by mohl vyprávět příběhy oněch hrdinů, tedy ne, když to jejich blízcí udělají lépe, proto doporučuji zhlédnout přiložené video o statečném muži z jedné z nejlepších jednotek, kterou naše vlast poznala, z jednotky SOG. Jeho jméno je Milan Štěrba. Padl v Afghánistánu po sebevražedném bombovém útoku, společně s ním na místě zahynuli čtyři dánští vojáci a několik civilistů. Další dva čeští vojáci byli zraněni, jeden lehce a druhého, Jiřího „REGIHO“ Schamse, težce zranila střepina, která ho zasáhla do týlu.

Toto zranění vedlo Jiřího „REGIHO“ Schamse k nápadu založit nadační fond pod názvem REGI BASE I. Ač byl sám těžce raněn a upoután na kolečkové křeslo, rozhodl se po návratu z mise pomáhat vojákům s návratem do koloběhu civilního života. Ač si to mnozí nedokážou představit, toto období je pro člověka obtížné, zvláště pokud prodělal nějaké zranění či nemalé bojové trauma. Tento statečný muž však nakonec prohrál svůj boj proti zhoubné nemoci a 7. ledna 2015 vyhasíná jeho plen života.

Posledním smutný a snad alespoň trochu známý případ je z roku 2014. Kdy se při patrole v Afghánistánu v provincii Parván odpálil sebevražedný atentátník. K útoku došlo před zdravotnickou klinikou a zaplatili za něj životem rotmistr David Beneš, četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř, dva afghánští policisté a deset civilistů. Zpět ve vlasti poté na následky zranění zemřel rotmistr Jaroslav Lieskovan.

A slova na závěr? Rozhodně to, že na kohokoliv, kdo nosí uniformu a dobrovolně nabídl život ve prospěch vlasti, hledím s velikou úctou. Rozhodně neuznávám, když někdo o našich vojácích v zahraničí tvrdí, že se jedná o žoldáky. Naši vojáci byli vždy respektovaní a leckdy se jim dostávalo větší úcty ve světě než tady doma, což je smutné. Ale sám doufám, že si alespoň po přečtení tohoto článku vzpomenete na ty statečné muže, muže v uniformě, a že oceníte, co pro nás dělají, ač to nemusí být na první pohled vidět.