Veteráni moderní doby

Jistě všichni alespoň trochu znají příběhy slavných českých letců u RAF za druhé světové války. Ale co příběhy vojáků dnešní doby, doby nepříliš vzdálené. Příběhy statečných mužů a žen, o kterých ani mnozí v okolí neví. Někteří z nich pokračovali dál ve své armádní kariéře, někteří z nich odešli do civilu a splynuli s davem a někteří zaplatili cenu nejvyšší. Pojďme si proto připomenout několik příběhů a uctít, tak jejich památku.

Nejdříve by jsme ale měli začít tím, že si připomeneme místa, kde naši chlapci působili. Celá historie zahraničních operací začíná v roce 1990 misí s názvem operace pouštní bouře v Kuvajtu, které se účastnilo 200 příslušníků Speciální protichemické jednotky. Následně na to začínají první mise v Íráku, operace UNGCI, což byla humanitární operace, které se od října 1991 do listopadu 2003 účastnilo přes 300 příslušníků. Následovaly mise, které naše kluky zavedli od bývalé Jugoslávie, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Albánii, Turecko, Kosovo, Afghánistán, Pákistán, Litvu a Island. Za dobu všech operací , se naše armáda účastnila více jak 40 misí.

Video: bez obalu Afghánistán

Nepovažuji se zrovna za toho, kdo by mohl vyprávět příběhy oněch hrdinů, tedy ne, když to jejich blízcí udělají lépe, proto doporučuji přiložené video o jednom statečném muži z jedné z nejlepší jednotky, kterou naše vlast poznala, z jednotky SOG. Jeho jméno je Milan Štěrba, který padl v Afghánistánu, po sebevražedném, bombovém útoku, společně s ním na místě zahynuli čtyři dánští vojáci a několik civilistů. Další dva čeští vojáci byli zraněni, jeden lehce a druhého, Jiřího „REGIHO“ Schamse težce zranila střepina, která ho zasáhla do týlu.

Toto zranění vedlo Jiřího „REGIHO“ Schamse k nápadu založit nadační fond pod názvem REGI BASE I. Ač sám těžce raněn a upoután na kolečkové křeslo, rozhodl se pomáhat vojákům s návratem do koloběhu civilního života, po návratu z mise. Ač si to mnozí nedokážou představit, toto období je pro člověka obtížné, zvláště pokud prodělal nějaké zranění, či nemalé bojové trauma.

Tento statečný muž však nakonec prohrál svůj boj, proti zhoubné nemoci a 7. ledna 2015 vyhasíná jeho plen života.

Posledním smutný a snad, alespoň trochu známý případ je z roku 2014. Kdy se při patrole v Afghánistánu v provincii Parván odpálil sebevražedný atentátník. K útoku došlo před zdravotnickou klinikou a zaplatili za něj životem rotmistr David Beneš, četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř, dva afghánští policisté a deset civilistů. Zpět ve vlasti poté na následky zranění zemřel rotmistr Jaroslav Lieskovan.

A slova na závěr? Rozhodně to, že na kohokoliv, kdo nosí uniformu a dobrovolně nabídl život ve prospěch vlasti, hledím s velikou úctou. Rozhodně neuznávám to, když někdo o našich vojácích v zahraničí tvrdí, že se jedná o žoldáky. Naši vojáci byli vždy respektovaní a leckdy se jim dostávalo větší úcty ve světě, než tady doma, což je smutné. Ale sám doufám, že si alespoň po přečtení tohoto článku vzpomenete na ty statečné muže, muže v uniformě a že oceníte to, co pro nás dělají, ač to nemusí být na první pohled vidět.