Výběr z Be Fair Zeleného bulletinu

Trest smrti pro majitele zřícené továrny?

Po více jak dvou letech čelí obvinění majitel továrny Rana Plaza v Bangladéši, jejíž zřícení je doposud největší tragédií v historii oděvního průmyslu   

Spolu s majitelem hrozí obvinění dalším 41 lidem. Pokud budou odsouzeni, hrozí všem trest smrti. Obžalovaní se podíleli na smrti více jak 1 100 a zranění až 2 500 pracovníků. K tragédii došlo kvůli špatnému technickému stavu budovy, o kterém majitelé věděli, a přesto ho ignorovali a výrobu v továrně dále provozovali. Majitelé oděvních továren v Bangladéši mají často politickou moc a v tomto případě se snažili bránit ve vyšetřování.

Vedle obvinění viníků se také zranění a pozůstalí konečně dočkají odškodnění, a to díky fondu, který byl založen Mezinárodní organizací práce krátce po tragédii. Následkem kampaně Clean clothes campaign do fondu přispívaly oděvní firmy, které byly spojené s výrobou v továrně Rana Plaza. Teprve v posledních dnech tento fond dosáhl požadované výše 30 milionů USD, který je určen pro 5 000 obětí a pozůstalých.

Bezpečnost pracovníků, kterých jsou v Bangladéši přes 4 miliony, zajištuje nově od této tragédie dohoda oděvních společností, neziskových organizací, odborů a vlády Bangladéše Accord on Fire and Building Safety in Bangladesh (AFBSB). Dohoda zajištuje bezpečnost pracovníků a zvyšuje podíl odpovědnosti oděvních společností. Na základě AFBSB jsou prováděny kontroly továren a jejich případné uzavření.

27 října, 2015 - 08:33 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Zajímavé informace. Díky za to!

Večer plný kávy

Věděli jste, že se každý rok na světě vypije 400 bilionů šálků kávy? Že je téměř 25 milionů zemědělců, pro které jsou zdroje získané z pěstování kávy živobytím? Že z kávy se nevyrábějí jen nápoje, ale i třeba šperky? To vše a mnohem více přinesl Coffee event aneb večer plný kávy   

Akce proběhla 18. března a organizovali jsme ji společně s Fakultou tropického zemědělství. Program byl poměrně nabitý a hosté exkluzivní. Začala Radka Myšková, cestovatelka a výrobkyně šperků z kávy, přednáškou o špercích nejen z kávy. Na to navazovala informacemi z mexické a kostarické kultury, mnohé bylo věnováno i samotnému pražení kávy v Mexiku. „Poznávala jsem místní život i kulturu na mexické univerzitě, popíjela „coco loco“ na karibských i pacifických plážích, pozorovala doutnající sopky, klaněla se síle a magii pouště, uctívala místní tradice a bohy a rozplývala se nad chutěmi mexické kávy“ říkala Radka. Jen v samotném Mexiku byla patnáctkrát a strávila tam už více než 3 roky života.

Po Radce následovalo promítání dokumentu České televize „Češi na misi: Průvodce férového pijáka kávy,“ ve kterém jsme figurovali i my. „Většina lidí si nedovede představit, v jakých podmínkách žijí a pracují lidé v zemích Globálního Jihu. Proto se snažíme lidem ukázat, že i tito lidé mají svůj příběh. Že jsme všichni propojeni,“ říká v dokumentu Bára Mrázková z nevládní organizace NaZemi.

Po dokumentu promluvil i Luis David Villarreal, jenž je vlastníkem férové kávové plantáže v Jižní Americe a členem tamní kooperativy. Aktuálně studuje na Fakultě tropického zemědělství. Promluvil o problémech s pěstováním kávy, o chorobách napadajících kávovníky a také o dopadech fairtrade na místní komunitu. „Koncept fair trade a samotná certifikace je pro nás velmi důležitá. O to víc jsem byl překvapen, když jsem poprvé přišel na fakultu a byl zde férový automat,“ řekl během přednášky David Villareal.

Po něm měl ještě přednášku o pěstování, sběru a obchodu s kávou i Daniel Kolský - majitel a zakladatel první české pražírny Bio Fairtrade kávy a sítě kaváren Mammacoffee. Ten mluvil o svých zkušenostech z cest za kávou a za novými kávovými dodavateli – pěstiteli. Mluvil také o způsobech, kterými se snaží přímo podporovat některé komunity a kooperativy a jaké to má přínosy, ale i negativa. „Když odebíráte tři čtvrtiny produkce z jedné komunity, tak jim nastavíte dobré podmínky, ale také na vás padá hrozná zodpovědnost. Protože jsou na vás v tu chvíli přímo závislí,“ říkal Daniel Kolský.

Byl to velmi zajímavý večer plný inspirativních lidí a jejich zkušeností. Věříme, že si z večera všichni účastníci něco odnesli. At už to byly šperky vyrobené z kávy, férová čokoláda, nebo třeba rozšíření obzorů o globální rozvojové problematice.

Stinná stránka nejoblíbenějšího tropického ovoce

Co vše se skrývá pod slupkou tropického ovoce?  

Průměrný farmář pracuje na plantáži až 12 hodin denně, 6 dní v týdnu. Často musí pracovat i přesčas, který mu však nikdo neproplatí. S nízkým platem, který dostává, je velmi obtížné pokrýt výdaje na jídlo a oblečení pro celou rodinu. Plat farmářovi často nestačí ani na pokrytí poloviny těchto výdajů, včetně zaplacení školného pro děti. Farmáři nejsou během práce chráněni žádnými ochrannými pomůckami proti chemikáliím a denně se navíc musí potýkat s urážkami, zastrašováním, výhrůžkami nebo porušováním lidských práv. A to celé v žáru neuhasínajícího slunce. Jak říká Barbora Mrázková, expertka na fairtradové ovoce: „Mezi největší problémy patří určitě velmi nízké mzdy - zaměstnanci jsou placeni úkolově a úkolové kvóty jsou nastaveny vysoko. Pokud tedy chtějí dosáhnout alespoň na minimální mzdu, musí pracovat rozhodně mnohem déle než 8 hodin denně. Mnoho maminek vůbec nevidí své děti - odcházejí do práce v 6 ráno a vracejí se pozdě v noci, kdy jejich děti už spí.” Velmi se také rozmohlo zaměstnávání lidí na krátkodobé smlouvy, na tři měsíce. Pro manažery plantáží je to výhodné, protože pokud zaměstnanec „zlobí“ (rozumějme=stěžuje si, hájí svá práva v odborech, otěhotní), tak mu manažer smlouvu neprodlouží. Krom toho z jednoho kila banánů, za které u nás zaplatíme, dostane farmář zhruba jen 2-5 %.

Pokud by vás zajímalo o tématu více, můžete si přečíst celý text, který byl publikován v Ekolistu.

Více o Be Fair a jejich aktivitách se dozvíte na jejich oficiálním facebooku.