ČZU si na Pražských primátorkách vyveslovala zlato

Už jak jsem u domu nasedala do autobusu, jsem si říkala, že se proti nám počasí prostě spiklo. Celý den bylo střídavě zataženo, deštivo, slunečno a tak pořád dokola. Člověk skoro ani nevěděl, co si má obléct. Já jsem nicméně ze skříně naštěstí vytáhla slušnou škálu různého oblečení a vydala se na cestu na Pražské primátorky plna očekávání, jak to všechno bude probíhat.

Když jsem přijela, bylo zrovna po krátké přeháňce a začínalo se na nás usmívat sluníčko, tak jsem si říkala, že nám snad tímhle vším dává najevo, že všechno půjde jako na drátkách. Prošla jsem se po náplavce sem a tam na konce celého improvizovaného areálu a pomalu jsem se rozkoukávala, co kde je. Zrovna svůj závod jeli handicapovaní sportovci, a tak jsem měla ještě dostatek času zjistit čísla a složení týmů jednotlivých univerzit.

Týmové složení univerzit

1. UJEP — Univerzita Jana Evangelisty Purkyně z Ústí nad Labem

—           K. Stoičenko, P. Novák, M. Ševic, D. Slavík, M. Minařík, V. Šonka, J. Ježek, V. Fous M. Pačáková (kormidelník)

2. ČVUT — České vysoké učení technické z Prahy

—          M. Brunvík, J. Kopáč, J. Vaněk, J. Kedaj, O. Lůžek, T. Karas, M. Basl, J. Paroulek, L. Antošová (kormidelník)

3. ČZU — Česká zemědělská univerzita z Prahy

—           P. Buzrla, M. Janota, P. Ouředníček, J. Houska, J. Andrle, J. Vetešník, J. Hudeček, O. Vetešník, M. Stillerová (kormidelník)

4. VŠE — Vysoká škola ekonomická z Prahy

5. UK — Univerzita Karlova z Prahy

—           V. Zitta, M. Holeček, O. Hladík, J. Imlauf, J. Lukš, K. Mocek, M. Vabroušek, M. Hladík, S. Víchová (kormidelník)

Je asi tak čtvrt hodiny do závodu a nebe má barvu inkoustu, tak jsem docela zvědavá, jak se našim veslařům pojede. Slyšela jsem od pár lidí po cestě, že je tým ČZU dost favorizován, ale kdo ví, jestli mi to neřekli jen proto, že jsem se na náš tým ptala. Hlavně doufám, že bude letos všechno v pohodě, škoda toho loňského prasklého lanka, ale však oni to zvládnou.

A už je to tady. Každý je na svých místech, což se týká závodníků, fotografů, rektorů univerzit a vlastně i těch pár fanoušků, co se přišli podívat. No, abych pravdu řekla, čekala jsem trochu větší psychickou podporu pro závodníky, ale co se dá dělat, všechny asi odradilo to špatné počasí.

Na hodinkách mám 18:01 a je odstartováno. Vím, že naši mají číslo 3, ale vzhledem k tomu, že jsem, jak je mým zvykem, nechala brýle na dálku doma, tak můžu jen odhadovat a poslouchat, co si říkají lidé kolem mě. Na čele se drží tým v oranžových tričkách, a jak tak poslouchám, ani nikdo moc neví, která univerzita má vlastně oranžová trička. Škoda, že naše to asi nebude, protože naše univerzita je přeci vždycky zelená. Rozhlížím se tedy dál po zelených tričkách, ale nic nevidím. V tu chvíli už tým v oranžových tričkách míjí moje stanoviště a já mám vážně chuť řvát… vždyť jsou to naši! Ještě chvíli sleduji úpornou snahu borců z ČVUT, kteří se snaží naše dotáhnout, ale mají to marné. Vítězem letošního závodu univerzitních osmiveslic se stává Česká zemědělská univerzita. Druzí dojíždějí ČVUťákaci, třetí Univerzita Karlova, čtvrtá je VŠE a pátí jsou studenti z UJEP, kteří, jak jsem stihla vyslechnout, jedou letos poprvé, a to hlavně zásluhou jejich nového studijního předmětu, kterým je veslování.

Uff, mám pocit, že si všichni oddychli, a tak se i já připojuji do dlouhé šňůry gratulantů a obdivovatelů našich veslařů a samozřejmě slečny kormidelnice, bez které by nebylo snad ani možné vyhrát. Chci se zeptat na pár otázek, ale mám pocit, že v téhle situaci spíš platí, kdo si počká, ten se dočká, jelikož jsou naši sportovci na roztrhání a navíc jsou určitě řádně zmrzlí. Jak tak poslouchám jejich rozhovor, tak mají pro začátek jen pár přání. Při dojezdu jsem slyšela, že prvním přáním by byla hospoda a další přání teplá vana a suché oblečení.

Pár foteček se zlatými medailemi, s pohárem, s panem rektorem a šup zpátky do lodi a jede se do loděnice, ať se sny můžou začít plnit. Já využívám nastalé chvilky klidu a s úsměvem a jedinou otázkou se obracím na rektora České zemědělské univerzity, prof. Ing. Jiřího Balíka, CSc., a na vedoucího KTV PaeDr. Dušana Vavrlu.

iZUN: Jak byste zhodnotili dnešní závod?

prof. Ing. Jiří Balík:

Fantastické. Po loňském neúspěchu jsem se trochu obával, jak to letos zvládneme, ale nebylo se čeho obávat. Chvíli po startu, kdy jsme začali vyhlížet týmy a já hledal trička v barvách univerzity a vzadu jsem uviděl bílo-zeleno-žlutá trička, tak jsem si sice říkal, jestli jsou to opravdu oni, ale pak nás náš tým předjel v oranžových tričkách a bylo to velmi příjemné překvapení. Ani jsem netušil, že má naše univerzita nakonec oranžová trička. Ale jsem moc rád, že to takhle dopadlo, všichni rektoři mi hned gratulovali. Vyhrát takovýhle závod je pro univerzitu velká prestiž a je to víc než dobrá reklama, proto bych chtěl za dnešní závod velmi poděkovat našim veslařům a krásné slečně kormidelnici a také bych v neposlední řadě chtěl zmínit, že za dnešní závod vděčíme Katedře tělesné výchovy pod vedením pana Dušan Vavrly, který se svým týmem zvládl koordinaci na dnešní závod. Na studenty, kteří dnes univerzitu reprezentovali, budu samozřejmě myslet formou stipendia jako odměnu za dnešní výkon. A také, jak jistě víte, u nás na univerzitě právě probíhá soutěž o Nejlepšího sportovce ČZU, takže myslím, že bychom mohli naše veslaře také zařadit.

PaeDr. Dušan Vavrla:

Já bych jen rád doplnil, že všichni v našem týmu jsou vrcholoví sportovci a každý má dostatečný trénink. Celý tým si vlastně složili sami. Také bych rád zmínil, že jsem moc rád, že ČZU žije sportem a umožňuje dostatečné sportovní vyžití na všech sportovištích univerzity i mimo ně.

A teď už mi zbývá jediný úkol, a to najít loděnici a vyzpovídat naše čerstvé medailisty.

Jako prvního jsem požádala Jakuba Housku, který vlastně dal celý tým dohromady. Jakub studuje druhým rokem na Fakultě lesnické a dřevařské a vesluje od 18 let.

iZUN: Jaká je historie vzniku veslařského týmu ČZU? Jak jste se dali dohromady?

Tak o historii toho moc nevím. Ale dohromady jsme se dali více méně tak, že o sobě tak nějak všichni víme, že studujem na ČZU. A tak jsem oslovil ty nejlepší a všichni chtěli jet. Měli jsme samozřejmě i náhradníky, kdyby někdo nemohl jet.

U veslování je velmi důležitá souhra všech veslařů, takže jak často trénujete a jaké byly přípravy na závod?

My jsme žádnou přípravu neměli. My jsme spolu byli poprvé na vodě až dneska na závodě. V týmu jsou lidi, kteří opravdu už veslovat umí, takže už de fakto stačí si sednout a veslovat. Sice to nevypadalo moc hezky, protože jsme nebyli sladění, ale dalo se to.

iZUN: Jeli jste i loni? Slyšela jsem, že se vám nějak nešťastně přetrhlo lanko od kormidla. Zkontrolovali jste ho letos pořádně?

Já jsem loni nejel. Měl jsem sice jet, ale nakonec to tak nějak padlo. O tom lanku taky vím, ale naštěstí se to letos nestalo a my jsme s tím dopředu počítali a pojistili se, kdyby k tomu došlo.

iZUN: Jak hodnotíš dnešní výkon?

No, moc dobře ne. Nemám z toho moc dobrý pocit, protože jsem vlastně za celý závod neudělal ani jedno tempo, jak jsem chtěl, ale tak bohužel nebylo moc příznivý počasí, a tak nezbylo než do toho prostě rubat a dojet.

iZUN: Myslíš si, že se Univerzitní osmy můžou rovnat pověstným veslařským závodům mezi Oxfordem a Cambridge?

Já si myslím, že kvalitativně klidně i jo, ale ne známostí. Souboj mezi Oxfordem a Cambridge je vlastně nejznámější veslařský závod, ale kvalitativně bych neřekl, že tam jsou lepší veslaři než kluci tady.

iZUN: Jak hodnotíš týmy ostatních univerzit?

Tak největší favoriti byli asi ČVUT a pak se dalo počítat s Univerzitou Karlovou.

iZUN: Jaké úspěchy jsou pro vás nejcennější, jsou pro vás primátorky první velký úspěch?

Tak to určitě ne, spíš to bereme jako na odreagování se, ale určitě byly cennější úspěchy.

iZUN: Co si myslíš o klecovém chovu drůbeže?

No, myslím si, že je to zbytečné, protože by se to dalo vyřešit jinak, kór v dnešní době.

Jako druhou jsem zpovídala kormidelnici a jedinou slečnu v týmu Martinu Stillerovou, která studuje první ročník na Provozně ekonomické fakultě obor Podnikání a administrativa a veslování se věnuje už pátým rokem.

iZUN: Kormidelník by měl být z celé posádky asi nejlehčí a nejskladnější, takže začneme trochu otázkou na tělo, kolik vážíš?

Vážím 70 kg a měla bych být i nejlehčí z posádky.

iZUN: Jaké to je mít pod sebou osm silných chlapů, které můžeš dirigovat? Poslouchají tě?

Docela dobré, musím říct. Je to fajn a kluci poslouchají, jsou dobří a fakt poslouchají.

iZUN: Nestalo se ti někdy, že by tě třeba hodili do vody?

Ne, ne, naštěstí ne.

iZUN: Dneska určitě ne a jindy?

Ne, ne, ne, já jsem dneska vlastně kormidlovala poprvé, protože tak úplně nemám váhu na kormidelníka, tak obvykle nekormidluji.

iZUN: Jak budete oslavovat dnešní výhru, půjdeš s kluky na afterparty?

No, vzhledem k tomu, že zítra závodím, tak asi nijak.

iZUN: Teď taková otázka trochu mimo, ale jak to, že jste vlastně měli jiná trika? Skoro jsme vás nemohli poznat.

My jsme měli mít původně zelená trika, ale nakonec to nějak vyměnili za oranžová, takže asi nikdo moc netušil.

iZUN: Jaké vítězství je pro tebe nejcennější?

No, tak já myslím, že primátorky jsou cenné určitě.

iZUN: Už to máš skoro za sebou, poslední trochu netradiční otázka. Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Jo takhle. No, měla jsem teď zemědělské systémy, takže bych o tom asi měla něco vědět, ale názor vyloženě na to asi ani nemám vyhraněný. Není to můj obor.

No, a je to, závod je odjetý, rozhovory poskytnuty a teď už snad jen zbývá popřát našim veslařům mnoho úspěchů i do dalších závodů, ale i úspěchů na poli studijním, a nezbývá, než si jít někam sednout nebo si jít dát domů teplou vanu, protože i pro fanoušky to byl docela perný den. A ještě jednou moc díky za to zlato, budem si to ještě dlouho pamatovat a myslím, že rektoři ostatních univerzit taky…