10 věcí, které nechcete, aby se Vám staly v narvané 107

10. Number Two

Bez ranní kávy anebo Máčka nedáte ani ránu, ale jelikož jste zaspali, nestihli jste ranní záchod, čehož teď litujete. Hodně. Břicho vám podivně bublá a vy se modlíte ke všem možným bohům, aby z vás nic nevyšlo. V rámci přípravy na možnou kontaminaci autobusu otevřete nejbližší okénko a nenápadně se rozhlížíte a hledáte někoho, na koho můžete vše svést. Když už to fakt nejde udržet, co nejpotišeji to jde (pro jistotu radši začnete kašlat), tak si uprdnete, počkáte tři vteřiny a pak kamarádovi tiše řeknete: „Hej kámo, fuj! Cejtíš to? To byl ten za mnou!“ A cítíte se jako mistr světa.

9. Otevřené okénko a déšť

Sedíte si takhle ve 107, když tu náhle začne jarní deštík bubnovat do střechy autobusu. V tu ránu vám začne tenhle na pohled příjemný deštík bubnovat do čela a vy cítíte, jak vám z ksichtu stéká obličej a nemůžete s tím nic dělat, protože všichni okolo vás jsou pohrouženi do vlastních záležitostí a nejsou schopni zavřít to zpropadený okýnko, který pouští vodu dovnitř.

8. Lidé vystupující z prostředka

Existence velice matoucího vzezření – mladé tělo vypadající na vysokoškoláka, v němž se nachází svrklá stařena s holí, která běží na autobus. Jakmile se ho ale buňkou těla dotkne, umírá na všechny možné nemoci. Nutně si proto, za použití loktů, hole, kabelky, potřebuje sednout na to od dveří nejvzdálenější místo (jak jinak). Bez námahy tak naštve půlku autobusu a vše podtrhne tím, když chce na zastávce na znamení vystoupit, a donutí tak vystoupit a zase nastoupit sto lidí spěchajících na zkoušky. 

7. Přivřené zavazadlo ve dveřích

Vycházíte na Dejvický z metra směrem k zastávce, když v tom si všimnete, že 107 se akorát kodrcá k tlupě studentů vyrovnaných na obrubníku. Přidáte tedy do kroku, vběhnete do zavírajících se dveří, když v tom si všimnete, že stojíte na druhém schodu a v ruce držíte popruhy od batohu mizící v gumě dveří. Kde je k sakru zbytek??? Pohled z okénka mluví za vše. Stojíte prohnutí s hlavou na dveřích a další tři minuty se pak modlíte, aby to vaše záda, batoh a dveře autobusu vydržely v celku až na Čínskou. Ještěže chodíte na tu jógu.

6. Uřvaná sluchátka

Umca umca umca umca umca umca umca umca duc duc duc duc duc duc trubka tyč trubka tyč trubka tyč umca umca umca umca umca duc duc duc umca umca umca duc duc duc umca umca umca trubka tyč trubka tyč trubka trubka tyč. Váš mozek to vzdal už před Národní technickou knihovnou. Tak aspoň doufáte, že ho tam najdete, až pojedete zpátky. 

28 dubna, 2014 - 10:44 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Asi sem divnej, ale nejvíc mě vadí ty uřvaný sluchátka. Lidi mají nějaký Beats za nevím kolik litrů a ono to hraje ven... kvalitka. Jo a u každý zastávky na znamení chci zabít člověka co zmáčkne stop. V kombinace s tím, že vystupuje zprostředka autobusu je to fakt na kulku.

5. Nervózní řidič

Přemýšleli jste někdy, jak se asi cítí ryby chycené do rybářské sítě? Stačí na to jednoduchý vzorec: 1 autobus číslo 107 ve směru Suchdol + 150 a více studiachtivých studentů + 1 nervózní řidič. Jízda stylem plyn–brzda–plyn–klakson–brzda–nadávky–plyn je zaručeným způsobem, jak dostat loktem do břicha nebo pěknýho šlapáka. Nebo skončit ve Vltavě s ostatními rybami.

4. Smraďoch

Je léto a teplota vzduchu v autobusu je plus minus 120 °C a úplně náhodou se půlka Prahy rozhodla, že se pojede jen tak podívat na Suchdol. Vedle vás (samozřejmě) stojí obtloustlý muž, který má z nějakého pro vás neznámého důvodu pod tílkem ještě černý hustý svetr. Drží se tyče nad vaší hlavou a chlupy z jeho podpaží vás lechtají na tváři. A aniž byste se nějak výrazně snažili, vidíte, jak mu po každičkém centimetru jeho kůže stékají žluté čůrky smradlavého kyselého potu, které se spojují do jednoho velkého proudu tekoucího po zádech dolů kamsi, kam by slunce nejradši nesvítilo. Jenže ono nemá moc na výběr, protože chlapíkovi pásky nic neříkají… Chce se vám zvracet, takže vystupujete V Podbabě a jdete radši na jedno chlazený.

3. Dvě pipiny

Už když jste se blížili na zastávku, říkali jste si: „Prosím, jen ať tyhle dvě nestojí vedle mě…“ Tak si stoupnete na druhou stranu nástupiště s tím, že takhle od nich budete určitě dostatečně daleko, ale vesmír vás evidentně trestá za všechny vaše hříchy v minulých životech a ty dvě blonďaté slečny, každá s jednou Luj Vjůtonkou v ruce s nehty tak dlouhými, že si je malé děti pletou s pravítky, stojí vedle vás. „A hele, zlatí jako, vole, včera na cviku ekonomie, jsme měli mít jako cvičebnici. A já ji, ty vole, neměla. Jak jsem jako měla vědět, že máme mít jako cvičebnici? A ještě jsme tam dělali nějaký derivalizace.“ „Sžé? Co to je? Kočičko, ty vole, ale, normálně, včera mi můj broučín, normálně, doma udělal obložený chleby…“ Kill it. Kill with fire.

2. Týpek myslící na svou přítelkyni (přítele)

Jedete si takhle ve sto sedmičce mezi Podbabou a Roztockou. Sedačky všechny zabraný, tak se musíte spokojit s polohou na stojáka. Za vámi stojí klučina a vy si koutkem oka všimnete, že je zahleděný do dáli a nenápadně si kouše spodní ret. Asi nad něčím přemýšlí. V cestě autobusu se objeví kruháč na Roztocký a v tu chvíli už je vám jasné, nad čím to ten kluk přemýšlí. Do stehna se vám totiž začne opírat něco, co není ani ruka ani zmuchlanej kapesník v kapse ani okurka, kterou by mohl mít ke svačině. V hlavě si najednou tak nějak nemůžete vzpomenout, zda jste si ráno vzaly antikoncepci…

1. Hořící autobus

Poslední, avšak ne tak ojedinělá událost, je některým z nás důvěrně známá. Vyšplháte starou Karosou krpál na Kamýckou, zadní dveře jsou ozdobeny štítkem „MIMO PROVOZ“. Pokračujete z Kamýcký k univerzitě, když tu najednou černý hustý smradlavý kouř zahltí zadní část autobusu. Řidič flegmatik v klídku zastaví u kraje silnice, otevře troje funkční dveře, načež se z nich v panice hrne hlava nehlava banda studentů s jedinou vidinou v hlavě: „Spaste duše!“. Vy, sedíc celou cestu na zadní pětce, jste ponecháni svému osudu. Všem svým kamarádům pak u oběda vyprávíte, jak jste málem přišli o život, když 107 náhle vybouchla, pět lidí omdlelo hrůzou a vy jste je hrdinsky zachránili.

A co jste zažili vy?