17 studentů z ČZU na dva měsíce v džungli

A proto, když se nám, jako milovníkům přírody a studentům ČZU, nabídla šance, jak se do ochrany přírody zapojit, neváhali jsme ani minutu. O projektu jsme se dozvěděli díky Ing. Renatě Masopustové a Mgr. Tomáši Ouhelovi, který nás v posluchárně Agra seznámil s myšlenkou vytvoření záchranného centra na severu Sumatry pro ohrožené druhy zvířat, zejména endemického druhu ptáka, sojkovce dvoubarvého (Garrulax bicolor). Místními nazývaného poksaj. Tento nenápadný pták podobný naší strace je ohrožen zejména chytáním místními lidmi do klecí, v kterých tak dlouho hlavou naráží o mříž, až uhyne. Nemůžeme si představovat, že život místních lidí je takový jako u nás. Ochrana „nějaké přírody“ se tam řeší jen okrajově a lidé jsou rádi za obživu a nějaký ten peníz. Proto se nemůžeme divit, že tito velmi ohrožení ptáci se dají koupit za směšnou cenu na mnoha místních trzích. Tudíž je také nutné místní komunitu obeznámit s důležitostí ochrany přírody a nejlépe je i zapojit.

Když se tedy vrátíme zpět na začátek spásné myšlenky něco vytvořit a udělat, nemůžeme zapomenout, že hlavními „prvomyšlenkáři“ byli tady již zmiňovaný velký aktivista Tomáš Ouhel a pracovník zoologické zahrady v Medanu, vždy usměvavý Rudianto Sembiring. V jejich režii a také za spolupráce především Zoo Liberec se uskutečnilo sehnání nutných pozemků, financování, vyjednávání a další potřebné náležitosti. Poté přišla řada na nás. 17 studentů se ve střídajících se turnusech rozjelo do světa na místo budoucího vzniku centra — nedaleko městečka Sibolangit.

První tlupa studentů dorazila na zarostlý pozemek, ke kterému sice vede pro všechno přeživší auta příjezdová cesta, ale jinak kromě bambusů a zarostlé buše tam nebylo nic. A tak jsme do rukou dostali mačety a začalo nejprve seznámení se s místními nástroji a poté postupné zvelebování plochy. Někde jsme museli také spát, a tak vznikl, především pod rukama místních Indonésanů náš „dům“, který obsahoval to nejnutnější: podlahu na spaní, střechu nad hlavou a v koutku vařič a z bambusu vytvořenou část s trochou fantazie připomínající kuchyň. Jelikož nás bylo mnoho, a tím pádem i mnoho nápadů a mnoho rukou, a bambus je vynikající materiál, začalo postupně vznikat zázemí obsahující bambusovou sprchu, bambusovou kadibudku, bambusové příslušenství do kuchyně, no prostě bambusové vybavení. Martin také z kamenů a hlíny postavil krb, takže nebylo pochyb, že se toto místo pro nás na téměř dva měsíce stalo pohodou a teplem domova. Člověk si to ale nemůže představovat jen tak růžově, především v pozdějších hodinách začíná vylézat hmyz pro nás Evropany obrovských rozměrů a při deštích se nám na těla přisávaly pijavky.

Tak začalo vznikat záchranné centrum ISCP Indonesian Species Conservation Program. Na stavbě a fungování centra se také podílejí místní lidé a ornitolog Pavel Hospodářský. Ten je vedoucím stanice Talarak Foundation na Filipínách fungujícím od roku  2008 a nesoucí název podle místního označení velmi ohroženého zoborožce, zoborožec Waldenův (Aceros waldeni), kterého Pavel jako první na světě rozmnožil. Cílem ISCP je monitoring a ochrana endemických druhů, především sojkovce, u něhož je cílem vymizení tohoto druhu na trzích a v domácnostech. Jako řešení se v tomto případě jeví chov kanárů, kteří jsou na život v kleci zvyklí a pro místní komunitu vzhledově atraktivnější, a ti by se mohli za sojkovce vyměňovat. Poté by se sojkovci v centru rehabilitovali. Nutné je také vzdělávání místních lidí, především dětí, které se zábavnou formou učí, jak přírodu chránit. Někteří z nás pracují v místní oblasti na výzkumu motýlů a brouků a jeden ze studentů vytváří projekt ve spolupráci s ISCP na vybudování záchranného centra pro zabavená zvířata v této oblasti a nyní má možnost si vyzkoušet, co všechno to obnáší.

Budoucnost centra je v rukou lidí, které to baví a chtějí to opravdu dělat. V centru už se nyní nacházejí voliéry s ptáky a rozrůstá se o další pozemky. Oficiální otevření proběhne v měsíci únoru a všichni doufáme, že v tomto duchu to půjde i dál a že se aktivně budeme podílet na jeho fungování.

Mimo jiné jsme měli možnost cestování po Sumatře, kde kromě překrásné přírody člověka až zamrazí při pohledu na plantáže palem a vypalování pralesa. Místní lidé jsou velmi přátelští, především jsou to muslimové, a Evropan je pro ně taková atrakce, že se s vámi budou fotit a svezou vás jejich minibusem, který má kapacitu 10 lidí, jich je tam 20 a ještě vezmou i vás.