Céčko byl odrazový můstek, začínali tu „Ségry“ i „Bill“

07. 11. 2015 2 0 Univerzita Zpět na Úvod

Při vzpomínání na naše staré Céčko jsme zabrousili také na tamní koncerty. Věděli jste, že u nás na Céčku získávaly první nadšence třeba Tři sestry a Divokej Bill? Pokusili jsme se s oběma kapelami spojit, aby nám prozradily něco o svých začátcích, které jsou tak pevně spjaty s ČZU.

Dnes již celorepublikově známé skupiny Divokej Bill a Tři sestry se mimo jiné kluby „rozdrnkávaly“ také na Céčku. Bohužel obě kapely urazily už dlouhou cestu a na vzpomínání se slzami v očích si příliš nepotrpí. I tak jsme se ale něco málo o jejich startech dozvěděli.

Za skupinu Divokej Bill odpovídá Adam Karlík, za Tři sestry Ing. Magor.

iZUN: Vzpomínáte si na Váš první koncert na Céčku?

A: Když jsme s kapelou začínali, odehráli jsme hodně koncertů na vysokoškolských kolejích a studentských majálesů, ale od té doby uběhlo hodně let a máme za sebou přes 1200 koncertů. Je mi líto, ale říct, že si přesně pamatuji, jaký koncert byl a jak to probíhalo, nemůžu říct. Vím, že jsme odehráli koncert v rámci Miss Agro, jestli máte na mysli tento koncert.

Ing. Magor: Těch koncertů tam bylo hrozně moc, takže na první těžko vzpomenout

Největší průšvih? Asi uspořádání punkového koncertu, po němž přišlo rozvázání dlouholetého patronátu podniku Sigma s naší školou. (Ing. Magor)

Lišilo se tehdejší publikum od současného?

A: Globálně v našich začátcích to bylo takové jednodušší. Byla jsem neznámá kapela s, troufám si říci, zajímavým a netypických soundem, takže zaujmout publikum bylo jednodušší než momentálně, kdy jsme „známí“ a všichni čekají na to, co předvedeme nového. Tenkrát to byl moment překvapení a jenom dobrých reakcí publika, protože to od takových kluků nikdo nečekal.

Ing. Magor: Je tu širší věkové spektrum, což je dáno tím, že naše existence čítá už tři dekády. Jinak to na koncertech vypadá dost podobně. Lidé v auditoriu pijí pivo, sledují kapelu a balí holky.

iZUN: Bylo pro Vás na Céčku něco výjimečného?

Ing. Magor: Bylo super, že to bylo v Praze a přesto se tam jelo jak na venkov.

A: Já osobně jsem měl vždycky studentskej život rád. Bylo to bezprostřední, všichni se rádi viděli a zapařili, a to si myslím trvá dál.

08 listopadu, 2015 - 23:43 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Jak se autorka článku dostala ven z klece?

iZUN: Jaké byly Vaše začátky?

A: Byli jsme mladí kluci, kteří se rádi bavili a poznávali nové lidi, což trvá nadále a k tomu se nám poštěstilo, že jsme na těchto mejdanech mohli zahrát a nechat se, jak se říká, po koncertě ještě k tomu všemu poplácat po zádech a nechat se pozvat na panáka. :-)

iZUN: Jaké jste měli v začátcích ideály? Změnily se?

A: Nikdo z nás nepočítal s tím, že bychom to mohli dotáhnout takhle daleko. Já osobně jsem za to rád a moc si toho vážím. Hraju na housle od šesti let a to, čemu jsem se věnoval intenzivně celý život se mi stalo i zároveň obživou a to platí pro celou kapelu.Samozřejmě jsme se změnili. Máme o pár let a kilo více (smích). Máme rodiny, děti a žebříček hodnot a ideály se i s věkem mění. Platí to komplexně. Když je člověku dvacet, patří mu svět, potom už jenom naráží na tvrdou realitu.

iZUN:

iZUN: „

A: Bylo jich nepočítaně. Například týdenní pobyty v Chorvatsku, kam jsme jezdívali s Wohnoutama a dalšími kapelami hrát do kempu pro lidi, co si s námi zaplatili dovolenou s Bigbítem. Tenkrát nebyly kocoviny a musim říct, že jsme toho vydrželi hodně (smích). Jsme hodně pařivá parta, to přetrvává.

Ing. Magor: Ten přece pořád ještě trvá! :-)

iZUN: Váš největší školní průšvih?

A: To bych nerozmazával. (smích)

Ing. Magor: Asi uspořádání punkového koncertu, po němž přišlo rozvázání dlouholetého patronátu podniku Sigma s naší školou.

iZUN: „

A: Těch je strašně moc a né moc jich je publikovatelných. Je to prostě rock'n'roll. (smích)

Ing. Magor: Historek je spousta, jenže milosrdný opar alkoholu a věkovitosti je všechny proměňuje v takovej jeden dlouhej flám.

iZUN:

iZUN: Je pravda, že zpěvák a kytarista jsou ženami nejžádanější? A že bubeník často ostrouhá?

A: To je pravda, ale v případě, že nemáš v kapele houslistu. (smích) Dělám si srandu, no, vlastně nedělám. (smích)

Ing. Magor: Když jsou bohatí, tak třeba na zpěváky a kytaristy...

iZUN: Jakou muziku vy posloucháte? Jaká je vaše reakce, když se slyšíte v rádiu? Ladíte pak třeba jinou stanici?

A: Posloucháme v kapele, dá se říct, všechno, někdo má rád metal, někdo Hip hop, country, pop atd. Navzájem se inspirujeme. Když hrajeme v rádiu, tak to někdy ladim pryč, protože ona pecka, kterou zrovna slyším, je tisíckrát přehraná ve zkušebně, tisíckrát ji slyším ve studiu, jak při nahrávání, tak při konečném mixu a tisíckrát jsme jí zahráli na koncertě. Takže někdy ano.