ČZU GO! Obyčejný seznamovák?

Sedím v červeném Volvu, které se svižně proplétá mezi kopci po nově opravené okrsce. Po chvilce prudce odbočíme na o poznání méně upravenou asfaltku. Odpolední slunce mě v tu chvíli praští do očí dřív, než si stihnu sklopit clonu předního skla. Můj řidič, jeden z instruktorů  ČZU GO!, si jen nasadí černé brýle a pokračuje v živém vyprávění, co všechno mě na akci čeká. Jen jsem přikyvoval a zlehka se usmíval. Stále jsem si představoval spíše dětský tábor pro vysokoškoláky. Ještě jsem netušil, čeho budu v následujících dnech svědkem.

Přijíždíme k rybníku, nad kterým se v kopci tyčí areál, ve kterém akce probíhá. Dorazil jsem zrovna uprostřed bojovky, kde spolu soupeřilo dvanáct týmu o zhruba stejném počtu členů. Na okraji rybníka jsem zahlédl dalšího instruktora, kamaráda Bastyho, uvelebeného v ohromné duši od traktoru. Zamířím přímo k němu, po přivítání a letmém vyhodnocení stavu zásob alkoholu se z lesa vynoří jeden z týmů a šine si to přímo k nám. Sálá z nich dobrá nálada, předchozí soutěž střelba ze vzduchovky se jim vydařila. Po blamáži při soutěži navlékání prezervativu na penis plemenného býka to bylo přesně to povzbuzení, které potřebovali.

Basty vysvětluje pravidla své soutěže, všichni přikyvují. Tým musí na improvizované gondole, jen s pomocí  dlouhé tyče místo pádla, přepravit co nejvíce lidí ke klouzačce patnáct metrů od břehu a zpět. Rychlá porada, holky naskáčou do loďky, kapitán se chápe gondoliérské tyče a zbytek se zapře o loďku. Po odstartování borci začnou roztlačovat loďku, ovšem takovou silou, že předek se v té rychlosti na chvíli zanoří do hladiny a loďka začne nabírat vodu. Holky vyskočí začnou se houfně tlačit na záď. Což způsobí přesně to, co byste čekali. Loďka se nakloní na opačnou stranu a kdyby se náš gondoliér nemohl zapřít o tyč, už by byl ve vodě. Loďka i posádka se po chvíli dostává do klidu, gondoliér rázně zarazí bidlo do vody, kde narazí na písečné dno a plavidlo se dostává do plynulého pohybu. U klouzačky vystřihne pohlednou otočku téměř smykem a zamíří zpět ke břehu, kde se posádka vymění. Po deseti minutách je konec a devatenáct přepravených lidí je prozatím rekordem trati. Loučím se s týmem, po chvíli i s Bastym a vyrážim obhlédnout si areál.

Ubytuji se v nevelké budově, jejíž umístění bylo zřejmě míněno jako vzkaz kuřákům. Ten byl po několika vyběhnutích kopečku vzat na vědomí. Když vyjdu ven, zrovna končí bojovka. Lidé, které potkávám mi věnují krátké úsměvy (později si uvědomuji, že kožená bunda s džínami není úplně oblečení do lesa). S několika z nich se domlouvám, že si ještě před večeří stříhneme krátký volejbal. Občas se mi nechtělo věřit, že studenti, které zde potkávám, se znají teprve druhým dnem. Atmosféru bych přirovnal spíše třídnímu srazu po několika letech. Sestavíme tedy volejbalový tým, ovšem naši soupěři jsou skutečně TI nejlepší. My to však nevzdáváme a čapneme každou šanci k otočení zápasu.

Při jedné výměně se však po soupeřově málo sklopené směči odkutálel míč až do lesa a já tak dostal příležitost se v rychlém sledu zápasu rozhlédnout kolem sebe. To co jsem spařil byla asi ta nejpohodovější atmosféra, jakou si umíte představit. Bylo asi hodinu před západem slunce, stále vládlo příjemné podzimní teplo, jak u vyhasínajícího krbu. Nad náma si pár borců dávalo streetek, kousek za chatkama se hrál fotbal, u ohniště seděli kluci s kytarou a kecalo se nad vodnicí, na zápraží některých chatek posedávali páry s lahvinkou vína, za náma se hrál stolní tenis a nohejbal. Po louce se ležérním krokem procházely skupinky studentů, občas posedaly do trávy a smály se bůhví čemu. Míč se nám vrátil na hřiště a já si v tu chvíli uvědomil, že jeden den na tomhle seznamováku je jako týden ve všedním životě.

Po večeři následvala mafiánská noc a kasíno. Kdo chtěl získat žetony do začátku, musel se upsat směnkou. Směnka se vystavovala na nějakou činnost, kterou dlužník musel po dražbě provést. Směnky by se daly shrnout do čtyř kategorií. Oblíbené byly masáž či snídaně do postele, originální nechat se ostříhat na přání či příchod na oběd jen v přírodních materiálech, šílené pak zápas čtyř dívek v bahně jen ve spodním prádle či lekce líbání a naprosto šílené pak nechat na sebe vyklopit zbytky od oběda. Bylo kuře s bramborem a čočková polévka. Dotyčné si toto menu jistě budou dlouho pamatovat.

O půlnoci kasíno skončilo, což byla trochu škoda, protože alespoň u stolu kde jsem dealoval se sešla špičková pokerová parta. Následovala diskotéka až do rána, lidé unavení denním programem nebo rumem postupně odpadávali, ovšem našli se i jedinci, kteří se v sedm ráno po ukončení akce žíznivě sebrali a odjeli taxíkem do nonstopu v Telči.

To co se v bujaré atmosféře mafiánské noci zdálo jako super nápad, se ve světle ranní kocoviny jevilo jako o něco méně super nápad.

Co je na této akci zcela k neuvěření a velkou záhadou, jsou samotní instruktoři. Jejich denní program vypadá ve zkratce takto. Ráno prezentují tipy a triky ohledně ČZU popřípadě organizují jiný nepovinný program, po obědě jdou připravit bojovku, před večeří si ještě střihnou volejbálek či jiný sport, po večeři připraví večerní program, pak diskotéku, na které jsou až do úplného ranního konce, u jednoho rumu nezůstane, poté uklidí diskotéku na prostor, kde je možné snídat, jdou na pokoj se převléknout, někdo stíhá se i trochu vyspat a nový den je tu. Téměř čtrnáct dní vkuse. Osobně pro mě zůstává velkou záhadou jak to zvládají, kdy spí a jestli to není nějaký nový evoluční druh přizpůsobený na život v těch nejtvrdších podmínkách, napadá mě třeba ČZU sapiens.

Program byl vskutku různorodý

Jak už jsem zmínil výše, dopoledne byla prezentace studentských organizací a různých tipů pro studium na ČZU. Kdo vyspával kočičku či mu něco uniklo, připravujeme velký přehled studentských organizací na ČZU s podrobnými informacemi, kde bude shrnuto vše potřebné.

Na závěr jsem chtěl popsat atmosféru, která vládla při loučení. Bohužel je téměř nemožné to vystihnout na papíře. Byly to velmi smíšené emoce. Každý věděl, že končí něco úžasného a neopakovatelného. Na druhou stranu všichni věděli, že je to začátek další velké kapitoly našeho života a z lidí, které jsme poznali během čtyř dnů, se mohou stát přátelé na celý život.

See ya later

TIP iZUNu: Kompletní fotogalerie z jednotlivých turnusů zde

1. turnus

2. turnus0. turnus

Foto: Radka Szabová