Děkan PEF: Jsem rád mezi mladými lidmi!

Profesor Jan Hron vystudoval VŠZ (Vysoká škola zemědělská), předchůdce ČZU, kde později zakotvil na Katedře řízení, na které stále vyučuje. Od roku 1991 je střídavě děkanem Provozně ekonomické fakulty a rektorem České zemědělské univerzity. Za svoji práci obdržel 9 čestných doktorátů a 3 čestné profesury. Napsal také nespočet odborných publikací.

iZUN: Nedávno jste měl 70. narozeniny, jak jste je oslavil?

Myslím si, že v mém věku je téměř povinností se podívat zpátky na svojí životní trajektorii. Tak, abych se mohl podívat ještě dopředu. Podobně jsem se zastavil při svých kulatých výročích několikrát a vždy jsem se díval na pracovní část svého života. Vlastní oslava už je jen doprovodný jev, kde si o těchto výsledcích chci pohovořit s kolegy a podívat se s nimi do budoucnosti. Myslím si, že ty výsledky, o kterých mohu hovořit, jsou evidentní. Snažil jsem se odevzdat pro tuto univerzitu a fakultu všechno, co jsem v sobě měl. A samotný program oslavy už bylo společenské setkání, kde nechyběla muzika, tanec, veselí a dobrá nálada.

iZUN: Slyšel jsem, že se Vaší oslavy účastnil i prezident Klaus.

Pan prezident na mojí oslavě nebyl přítomen, ale gratuloval mi, jako spousta dalších lidí, písemnou formou.

iZUN: Znáte se dobře s panem prezidentem?

Znám, protože z titulu předsedy České konference rektorů, tuto funkci jsem zastával 7 let, jsem měl možnost se s panem profesorem Klausem setkávat jak v postavení premiéra, tak prezidenta, a často jsme diskutovali o otázkách vysokého školství.

iZUN: Prozradíte, jaké jste dostal dárky?

Není to žádné tajemství, pro mě osobně byla největším dárkem přítomnost přátel. Také mě velmi potěšil dárek mých krajanů z Chodska, odkud pocházím, v podobě dudácké kapely a malých zpěváků. Pak samozřejmě drobné pozornosti, počínaje chodským čekanem a různými suvenýry připomínajícími tento kraj konče.

iZUN: Stále ještě přednášíte studentům, baví Vás to?

Mě především baví práce. Já jsem svůj život věnoval problematice řízení, jeho teoretickým základům i aplikačním oblastem jako je strategické řízení a měl jsem možnost tyto znalosti uplatňovat v praxi. A není nic hezčího, než předávat tyto zkušenosti mladým lidem. Těch přednášek samozřejmě je někdy tolik, že i fyzicky by na první pohled mohly unavovat. Ale když se člověk dostane do přítomnosti mladých lidí, kteří poslouchají, pak je to doopravdy hezké.

iZUN:  Dokážete se rozčílit, pokud Vás studenti neposlouchají? Stává se Vám to často?

Tak já za prvé nejsem člověk, který se rozčiluje. Myslím si, že je chyba přednášejícího, když studenti neposlouchají. Přesto se to ale samozřejmě stává, především v nižších ročnících, kde studenti automaticky jenom zapisují a nevnímají obsah. Vzpomínám si, že jsem několikrát za těch mnoho let ukončil dříve přednášku právě pro nepozornost posluchačů.

iZUN: Jak se změnila univerzita od doby, kdy jste tu studoval?

Když jsem začínal studovat, tak naše univerzita nebyla příliš velká, dejme tomu kolem 3000 studentů. Stejně tak PEF nebyla největší. Ale zájem o naše absolventy narůstal, takže postavení fakulty se neustále zvýrazňovalo. Když jsem přišel do akademické funkce na úrovni univerzity, tak měla už asi 4 tisíce studentů. Dnes je jich přes 22 tisíc a z toho více jak polovina studentů PEF. Skutečnost, že absolventi PEF patří mezi tu skupinu, která má nejnižší nezaměstnanost, je důkazem toho, že profil našich absolventů je dobrý a žádaný.

iZUN:  A co prostředí univerzity?

To se samozřejmě také změnilo. Myslím si, že v době mého působení ve funkci rektora, jsme de facto toto prostředí zkrášlili a hlavně se rozrostlo. Počínaje výstavbou SICu, přes lesnickou fakultu, zdravotní středisko, sportovní areál a samozřejmě až po výstavbu nové budovy mezifakultního výzkumného centra. Co je ale nejdůležitější, změnil se i věk lidí. I když se nám to nezdá, tak klesá věkový průměr, a i když některé hlasy říkají, že univerzita stárne, tak to není pravda. Počet doktorandů a mladých asistentů je zárukou dalšího růstu.

iZUN: Co říkáte tvrzení, že dnes máme až moc lidí s vysokoškolskými tituly, které potom ztrácejí na váze. Podmínky pro získání titulů se mají zpřísňovat a počty studentů na vysokých školách každým rokem snižovat.

To je obecné konstatování a s tím musíme souhlasit, protože by nárůst kvantity neměl jít na úkor kvality. Já jsem ale přesvědčen, že se to netýká naší univerzity a vůbec ne Provozně ekonomické fakulty. Procento přijímaných studentů je stále stejné nebo nižší z hlediska zájmu studentů, kteří u nás chtějí studovat. Ten poměr se nemění a stále zachováváme vlastní přijímací řízení, kdy si můžeme pořád vybírat ty nejlepší studenty. Důkazem toho je, že letos jsme si dovolili nepřijmout ani jednoho studenta, který by neměl složenou maturitu. A víme, že na některých jiných univerzitách byli přijímáni uchazeči podmíněně, pokud dodají dodatečně potvrzení. Já jsem přesvědčen, že zde studují výborní studenti. Samozřejmě platí normální rozložení, tzv. Gaussova křivka, tedy, že jsou tady jak vynikající studenti, tak i ti horší. Ale s těmi se pravidelně každý podzim rozloučíme.

iZUN:  Myslíte, že dřív bylo těžší získat titul, než je tomu v současnosti?

Já si myslím, že studenti jsou pořád stejní, stejně chytří a s podobnou mentalitou. Získat vysokoškolský diplom na stejné univerzitě je podle mého názoru pořád stejně obtížné. Takže tato konstatování, že je to dnes lehčí, sice existují, ale já s tím nesouhlasím.

iZUN:  Budete zase kandidovat na funkci rektora?

Je to ještě otázka budoucnosti. Já se vždy dívám optimisticky do budoucnosti a myslím si, že výsledky na úrovni fakulty a samozřejmě i atmosféra na univerzitě ukáže, co je třeba dělat ve prospěch rozvoje univerzity.

iZUN:  Jak si myslíte, že si zatím vede ve své funkci rektora pan profesor Balík?

Já znám pana profesora Balíka už z minulého období, kdy velice zodpovědně vykonával funkci prorektora. Každý manažer, který přijde do čela velké organizace, v tomto případě univerzity, má své představy, má svůj styl řídící práce a způsob, jak realizovat své cíle. To samé platí i o panu profesorovi. On svým způsobem chce realizovat své vize. To je určitě zdokonalování a další rozvoj této univerzity.

iZUN: Jaké máte plány, vize ve funkci děkana PEF?

Já si především myslím, že naší povinností je vychovávat vynikající odborníky a to se nám doufám daří. Platit to bude ale za podmínky, že se budeme přizpůsobovat změnám vnějšího prostředí, tzn. reagovat zaváděním nových disciplín, nových předmětů, nových studijních oborů. Musíme se dívat do oblastí, které tady ještě nejsou tak rozvíjeny, jako například oblast personalistiky, řízení volného času, financování a dalších disciplín, ale to už bych prozrazoval více, než je v této době potřeba.

iZUN: Přispíváte do časopisu Zpravodaj pravidelnými sloupky, ve kterých často používáte latinské výrazy. Umíte dobře latinsky?

Ne, to ne (úsměv). Samozřejmě, že na střední škole jsem absolvoval základní kurz, ale jinak si pomáhám studiem literatury. Za mého mládí se latina objevovala třeba v kostele, ale to se dnes asi už moc nehodí.

iZUN:  Ovládáte ještě nějaké další cizí jazyky?

Jako student jsem studoval především ruštinu, tu si myslím, že ovládám velmi dobře, a to díky paní učitelce ze základní školy, která byla rodilá Ruska. Ruštinu jsem uplatnil v poslední době i při příležitostech návštěv bývalých sovětských republik, když jsem dostával třeba i čestný doktorát. Později jsem dělal aspirantskou zkoušku z německého jazyka. A tak jako každý, v současné době se snažím hovořit anglicky.

iZUN: Co jinak děláte ve volném čase, u čeho si odpočinete?

Je třeba říci, že v mládí jsem byl aktivním sportovcem. Za dob středoškolských studií jsem závodil ve sportovní gymnastice, ale hrál i volejbal, fotbal, hokej, nebo dokonce jsem i působil v atletice. Jenže při stále větším zapojení do práce se postupně tyto aktivity přesunuly do rekreačního režimu. A po tom, co jsem si v roce 1988 utrhl na lyžích kolenní vazy, se moje aktivity přesunuly do oblasti zájmové. Především práce na zahradě a hlavně myslivost.

iZUN:  Jste kutil, dovede si doma třeba opravit poličku?

Kutil nejsem, ale věci si opravit umím a myslím si, že jsem relativně manuálně zručný. Ale že by mě to vyloženě bavilo, to ne, tak takové příležitosti nevyhledávám (úsměv).

iZUN:  Co byste nakonec vzkázal studentům, do života, do studia?

Těch vzkazů by bylo hodně. Myslím si, že za prvé se mají studenti dívat do budoucnosti s optimismem. I když se dostaví nějaké neúspěchy, nějaká nespravedlnost, neměli by zatrpknout a měli by se vždy snažit, aby jejich činnost byla efektivní a přínosná. A takové prostředí, myslím si, na naší univerzitě nacházejí. Měli by si uvědomit, že platí rčení, které rád říkám, a to, že není nic stálejšího kromě změny a že úspěšnost v životě se projevuje v umění zavádění těchto změn.

Pro pana profesora to nebyl první rozhovor pro iZUN. Před třemi lety, kdy zastával funkci rektora, to byl vůbec jeden z prvních rozhovorů, který v našich novinách vznikl. Pokud vás tedy zajímá, co si pan profesor myslí o klecovém chovu drůbeže, podívejte se na článek: Rektor: V areálu chci mít golfové hřiště a na Céčku mě potkáte!