Dogpoint - ráj pro opuštěné a týrané psy

Je ředitelkou obecně prospěšné společnosti Dogpoint, která se stará o opuštěné a týrané psy. Dříve tato společnost fungovala pouze jako depozit, dnes má již otevřený i vlastní útulek nedaleko Prahy. Dogpoint ovšem není jen útulek a depozit, mají i spoustu vzdělávacích aktivit pro veřejnost, přináší osvětu o prospěšnosti kastrace a problematice opuštěných zvířat, poskytují zkušenosti studentům zajímajícím se o etologii zvířat.

Také se nesnaží žít jen z příspěvků a mají svoji řadu výrobků pro psy a pejskaře, pravidelně vychází kalendář, na kterém spolupracují s řadou známých osobností. Se svým stánkem se aktivně účastní velkého počtu akcí, na kterých se můžete o jejich aktivitách dozvědět více a podpořit je nákupem jejich výrobků.

Poprosili jsme Míšu, aby nám o své cestě k záchraně psů řekla více.

iZUN: Kdy tě prvně napadlo, že bys chtěla mít útulek? A co nakonec rozhodlo o tom, že se nebudeš věnovat kytičkám, ale zvířatům? 

Mě vlastně nikdy nenapadlo, že bych chtěla mít útulek. Moje hlavní myšlenka byla představit veřejnosti koncept, že „útulek může být jiný“.  Akorát mi chyběl útulek, který by byl ochotný vyjet ze zajetých kolejí a kompletně změnit své zažité postupy a otevřít se rozvoji po všech stránkách, a to i po těch, které dosud nevyužíval.  No a tak jsme si museli pořídit útulek vlastní. Dogpoint je náš experiment, který se zvrhl v naši závislost a životní cíl.

iZUN:

iZUN: Kolik psů již Dogpointem prošlo? A jaký byl pro tebe nejzajímavější případ? 

Přesné statistiky si nepamatuju, ale naše výroční zprávy je znají. Bývalo to kolem 80 psů za rok. S novými prostory a tedy i většími možnostmi pro příjem psů předpokládáme do budoucna až zdvojnásobení tohoto čísla.Nejzajímavější případ? Těch bylo hodně. Patří sem každý, který člověka něco naučí - a nemusí to nutně být jen ty smutné případy.Mezi ty nejzajímavější pro mne osobně pak patří ty, kdy se zvíře odebírá s příslušnými orgány pro týrání nebo zanedbání péče - pohled to obvykle nebývá hezký, ale člověka každá takováhle zkušenost učí, jak s těmito orgány kooperovat a jak efektivně využít jejich pravomoc k pomoci dalším a dalším zvířatům v nouzi.

iZUN: Dogpoint byl původně depozit, jak složitá byla cesta ke kamennému útulku?  

Pokud to vezmu ve smyslu zákona, tak i kdybychom měli v názvu azyl, depozit, záchranná stanice nebo cokoli jiného, pořád jsme vykonávali útulkovou činnost, takže v tom zákonném slova smyslu jsme vlastně útulkem byli vždy.  Jen jsme to měli hozené jinak - psy jsme měli v dočasných péčích (nebo také známo jako domácí depozita), kde se učili soužití s lidmi. Odsud potom nacházeli nové domovy.Cestu ke kamennému útulku bych popsala asi jako cestu přes peklo. Oficiální registrovaný útulek musí projít obrovskou mašinérií nejrůznějších úřadů a dotčených orgánů, z něhož každý úřad má své požadavky nebo dokonce další podúřady, které mají další a další a další nároky. Nám tato cesta přes všechno papírování trvala rok.

iZUN:

iZUN: Jaká je kapacita útulku a kolik již máte od otevření přijatých psů? 

Kapacitu útulku máme momentálně pro 20 psů. Možnost rozšíření do budoucna nevylučujeme, ale primární je pro nás v tuto chvíli kvalita péče o psy, než kvantita příjmu. Protože za ty roky už víme, že prostě nemůžeme pomoci všem.Od otevření máme v péči 4 pejsky. Samozřejmě, kdybychom měli přijmout všechny, kterých se lidé zbavují a volají nám kvůli tomu, tak máme plno během půl dne. Na útulku ještě postupně přibývá vybavení jako třeba zateplené boudy atp. Příjem psů tedy držíme pozvolný, aby se nestalo, že pak některý nebude mít kde složit hlavu. 

iZUN:

iZUN: Tvá práce je časově velmi náročná, zvládáš oddělit osobní život a pracovní? 

Nezvládám. Buď se málo snažím, nebo vlastně ani nechci. Neumím se rozhodnout. Každopádně pro mě je Dogpoint, jeho další rozvoj a inspirativnost pro okolí, mým cílem v životě, a tak mě doprovází dnes a denně všude. Není to pro mě jen práce od osmi do čtyř. Ale někdy si dělám radost představami, že přijdu domů a budu mít volno (smích).

iZUN: Co bys poradila všem, kteří chtějí adoptovat psa z útulku? 

Ať se rozmýšlí nejen srdcem, ale i hlavou. Počáteční sžívání s pejskem může být náročné a je potřeba se připravit, že vše nemusí být jen růžové - pejsek může mít strach, může cítit nejistotu, stres. Ne každý pes z útulku zvládá nové prostřední bravurně a s ledovým klidem. Často lidé nedají pejskovi ani čas na aklimatizaci a vrátí jej během pár dní do útulku. Není pro psa nic horšího, než mít nálepku „vrácen“.

 A co bys vzkázala všem, kteří psa opustili? 

Ať už to znova nedělají. A ti, co to ještě neudělali, ať to nedělají vůbec.