Drby z baru. Co na sebe práskli kluci z Kruháče?

iZUN: Pracujete spolu už poměrně dlouho, míváte někdy ponorku?

Honza: Těžkou, pořád. (smích)

David: My máme výhodu, že máme přes léto tři měsíce zavřeno. Takže si odpočineme o prázdninách. To se vůbec nevidíme, nepíšeme si, nic.

iZUN: Co vás k téhle práci vlastně přivedlo přímo sem na Suchdol?

David: Mě sem přitáhl Honza.

Honza: Já jsem se sem dostal vlastně přes kamarádku, protože kamarádka tady pracovala. Už tady nedělá dlouho, ale když se Kruháč otevíral, tak sháněli druhýho barmana. Od té doby jsem tady tak nějak skejsnul.

iZUN: Netrápí vás stereotyp, nenudí vás práce barmana po takové době někdy?

David: To je právě to, co mi tady vyhovuje, že tady stereotyp fakt není. Třeba v Horoměřicích, když jsem dělal za barem, tam jsem viděl každej den 30 stejnejch obličejů. Ale tady, jak chodí velký množství lidí, stereotyp není.

Honza: To je asi pravda, tady tě vždycky někdo něčím překvapí.

iZUN: Takže pro nás máte nějakou zajímavou historku?

David: Já myslím, že asi největší to bylo s těma lesákama.

Honza: Jo, to bylo krásný. To přišli lesáci s dřevařema ještě na starej Kruháč. Těch mohlo bejt tak 50 – 60 a přišli všichni ruku v ruce, všichni kamarádi a začali tady prostě chlastat. Najednou z ničeho nic někdo vlepil někomu facku, nevím vůbec proč, a teď jsme viděli, jak ty dvě skupiny jdou do sebe. Najednou se to prostě srazilo dohromady a začali se mezi sebou řezat. A nejvíc mě pobavila teda nějaká slečna, co stála tady na baru a rozhodla se, že je půjde umravnit. Během vteřiny byla pod barem a dostala dělo žejo. 

David: Skončilo to tím, že Honzovi proletěl asi 10 cenťáků od hlavy půllitr.

iZUN: Kluci, co jste vlastně dělali před tím, než jste přišli sem na Kruháč? Taky jste pracovali za barem?

David: Já jsem barmana začal dělat čirou náhodou. Začal jsem jako bowler u nás na bowlingu v Horoměřicích, a protože tam chodila spousta lidí a tehdejší barman potřeboval pomoct, tak jsem začal dělat za barem. A pak jsem šel do Rockáče v Horoměřicích, tam jsem se seznámil s Honzíkem a ten mě pak dostal sem.

Honza: Já jsem vlastně vyučenej kuchař, takže jsem před tím vařil. Dělal jsem v Eurestu na Ministerstvu zdravotnictví, což bylo strašný. Jestli chodíš na obědy do menzy, tak je ti to jasný. (smích)

iZUN: Jak vzpomínáte na starý Kruháč? Nedávno prošel poměrně zásadní rekonstrukcí, byla to velká změna i pro vás?

David: Na jednu stránku to bylo tenkrát dobrý, na druhou stránku máme teď ušetřenou práci. Když přišlo třicet lidí a rozlezlo se po celým baru, tak jeden člověk tady měl pomalu dvě hodiny co dělat. Studenti teď samozřejmě neznají fronty na pivo a takovýhle věci. A hlavně si myslím, že se teď ČZU může pyšnit nějakým hezkým barem. Nevím ale teda, jestli to studenti ocení.

Honza: Je pravda, že se sem nemusíš stydět přijít, když si chceš jít večer jenom někam sednout, protože to tady nějak vypadá. Oproti Jihu, kde jsou stoly, jaký jsou, a každá židle jiná, je tohle prostě luxusnější.

19 dubna, 2015 - 13:32 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

mě třeba sere že skoro nikdy nemaj na party dvanáctku!! a ještě sou nasraný když člověk chce pívo :)

iZUN: A neodrazuje právě tohle lidi? Přeci jen byli zvyklí na dřívější uspořádání Kruháče.

Honza: On je asi problém v tom, že dřív vždycky přišla celá parta, sebrali pět stolů, dali si je k sobě a seděli všichni pohromadě, což dneska nejde. Kolikrát posloucháme, že si lidi stěžujou. Hlavně teda loni, když se otevřelo. Hrozně mě to mrzelo, protože já jsem byl vlastně původce té změny. Teď už si snad ale lidi zvykli.

David: Ale to je taky hodně individuální. Sto lidem se to líbí a sto lidem se to nelíbí.

iZUN: Chodí sem nějaké specifické typy lidí?

David: Jo, lesáci. (smích)

Honza: Je fakt, že lesáci, to je sorta sama pro sebe. Oni nejsou zlí, je to prostě banda cvoků. (smích)

iZUN: Co se tady tak nejvíc pije, co si lidi nejvíc dávají?

David: Samozřejmě pivo, a já musím s překvapením podotknout, že zelená docela odpadla. Dřív jsme zelenou lili o sto šest a teďka moc ne. Pak se pije rum a vodka, to jede pořád. A Chupita, když je party, uděláme jich i sto za večer.

Honza: Co se začalo hodně pít, jsou Redbully. Věřím tomu, že kdybych slil Absintha se zelenou dohromady a zalil to Redbullem, tak to lidi budou pít.

iZUN: Dobře, tohle pijí nejvíc lidé, co sem chodí. Co si dáte nejraději vy?

David: A jéje. (smích)

Honza: Já tady vlastně nic, protože řídím a v práci se nepije. Ale kdyby mě chtěla nějaká slečna pozvat na panáka, tak klidně může. (smích)

iZUN: Když jsi to nakousnul, jak to tady máte s  holkami? Dávají vám samy čísla?

Honza: Na mě se nedívej.

David: No, od tý doby, co Honza prozradil, kolik mi ve skutečnosti je, jsem pasé. (smích) Ne, jak tady děláme už nějakej ten rok, každej tady máme nějaký ty kamarádky.

Honza: Je pravda, že jsme si tím oba prošli, že jsme měli přítelkyně z ČZU. Už ji nemáme ani jeden. (smích) A já to teda asi prásknu, my máme s Davidem takovou dohodu. Řekli jsme si, že když si jeden z nás zase začne se studentkou, tak mu ten druhej nafackuje.

iZUN: Dostal už některý z vás?

Honza: David od toho byl už takovejhle kousek, už jsem se na to těšil.

David: Honza nade mnou už stál, naštěstí ta kamarádka dostala rozum. (smích)

iZUN: Zajdete si posedět do jiného baru nebo hospody, když nejste v práci tady? Nebo na to nemáte vůbec náladu?

David: Jasně, my jsme každej víkend na hadry. (smích)

Honza: Kecá. David je takovej, že hrozně rád chodí do barů, i tady v Praze, ten si to užívá. Já si radši chodím sednout k nám do hospody.

David: Já jsem barovej povaleč a Honza je hospodskej povaleč.

Honza: Já to mám třeba tak, že si jdu nejdřív zasportovat a pak jdeme na pivo. To by se člověk zbláznil, kdyby jenom seděl doma a jezdil sem.

David: Ono se to nezdá, ale je to dost psychicky náročný, když tady čtyři dny stojíš a řve na tebe 200 lidí. Potřebuješ trošku upustit páru.

iZUN: Tento rozhovor půjde do univerzitních novin, můžete nám tedy říct, jací jste vy byli studenti?

David: Já jsem byl teda hroznej flákač, mně škola vůbec nebavila. Ale jinak mam učňák.

Honza: Já mam taky učňák. Dostával jsem se tam se čtyřkama, protože jsem školu moc nedával. Z čehož měla moje maminka, učitelka, radost. Ale je fakt, že na učňáku v prváku to bylo dobrý, to jsem šel s vyznamenáním. Ve druháku mě posadili do poslední lavice k takovýmu sígrovi, tam jsem začal kouřit, začal jsem nosit dvojky z chování a na nástavbu už mě nevzali.

David: My jsme spíš asi pracanti. Já jsem nebyl zlobivej, já jsem jenom do tý školy nechodil. V prváku jsem měl 200 neomluvenejch hodin za první pololetí. Mě škola vůbec nebavila, těšil jsem se, až v 17 nastoupím do práce, a od tý doby makám.

iZUN: A co iZUN, čtete nás?

David: Mně když se dostane do ruky iZUN, tak si ho rád přečtu. Ale přiznám se, že na internetu ho nečtu. Když mám možnost si přečíst papírový noviny, tak si radši přečtu ty papírový. Ale zase musím přiznat, že dění kolem školy mě docela zajímá, že to tady pro mě není jenom práce.

Honza: Já to mám jako homepage. (smích) Ne, ale rád se podívám, tak dvakrát týdně tam vlezu. To je pravda. A mám to i ve vyhledávači jako rychlý vyhledávání.

iZUN: Na závěr si nemůžu odpustit naši tradiční otázku. Jaký je váš názor na klecový chov drůbeže?

Honza:To je zbytečná otázka, ne? Když tě někdo zavře do klece, jak se budeš cejtit? Mně to vadí, ne že by mě to nějak hrozně moc interesovalo, ale vadí mi to.

David: Já se musím přiznat, že jsem nad tím přemýšlel a že je mi to úplně jedno. Hlavně si myslím, že i těm slepicím je to jedno. Četl jsem o tom hromadu názorů a půlka názorů proti je kvůli tomu, že mají ty slepice horší maso. Což ale nebere ohledy na ty slepice. Půlka zase říká, že je to špatný pro ty slepice, ale jak jsem říkal, tak myslím, že jim to je šumák. Slepice má prostě zapotřebí snášet vejce. Když jsem byl malej, babička měla slepice a ty slepice vždycky jenom seděly na bidýlku a koukaly na mě. Takže asi tak.