Hvězdy Zahajovačky část 1. MANU a IMODIUM

Pro kapelu Manu bylo vystoupení na naší Zahajovačce úplně poprvé. Přestože jsme je zastihli těsně před jejich budoucím koncertem, nervozita na nich nebyla nijak znatelná. Povídali jsme si se s jejich zpěvačkou a kytaristou. Oba dva působili moc sympaticky a skromně.

MANU

iZUN: První otázka, jak jste se dali dohromady?

Anička: Nás je celkem pět a v kapele už čtyři členové fungovali. A jednoho krásného dne na začátku ledna jsem v deset večer obdržela telefonát. Volala mi naše basačka, co dělám, a jestli se s nima nechci dát nějakým způsobem dohromady. Tak jsme se sešli a klaplo to.  

iZUN: Kdo píše texty?

Texty píšu já, něco píše basačka a něco moje maminka.

iZUN: Maminka? To je zajímavé…

Je to super. Maminka s námi spolupracuje. Buď píšeme spolu, každý jednu sloku, nebo já něco zpracuju a ona mi to nějakým způsobem doplní a naopak.

iZUN: Tohle je Váš první koncert. Panuje nějaká nervozita?

Je to adrenalin. Celý den je mi blbě, protože mi na tom dost záleží. :-)

iZUN: Jak dlouho se věnuješ zpěvu?

Nejdřív to byla taková sprchová záležitost. A když mi bylo osmnáct, řekla jsem si, že by bylo třeba něco dělat. A před třemi lety jsem poprvé vystoupila na Malostranské besedě. Tam bylo asi 200 lidí.

iZUN: Co plánujete jako kapela? 

Honza: Nejdřív bychom chtěli nahrát singl, potom CDéčko,…Anička: Já si myslím, že se to všechno vyvrbí. Nejdřív si to musíme ohrát, poznat. 

iZUN: Chtěli byste se hraním živit?

Anička: Těžká otázka. Záleží na lidech, jestli nám to dovolí. Uvidíme, kam nás ta cesta zavede. Zatím je to fajn, tak uvidíme.

iZUN:

iZUN: Máte ještě jiné koníčky? 

Anička: Já studuji filmovou produkci na FAMu a věnuji se filmu. Občas natáčení filmů, seriál, reklam…Honza: Hlavně focení, cestování…

iZUN: Honzo, ty jsi nedávno odpromoval na ČZU na PEF. V letošním roce jsi nastoupil na doktorandské studium. Jaký je to pocit, že budeš hrát pro svoje budoucí studenty?

No… (úsměv) Co na to říct… Já doufám, že si nás poslechnou a bude se jim to líbit. Uvidíme.

iZUN: A poslední otázka, naše tradiční - Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže? 

Anička: Já si myslím, že nikdo nechce jíst smutná kuřata… Pokud zvíře vyrůstalo ve stresových podmínkách, tak se to určitě projeví i na mase. Jsem proti.Honzo: Určitě jsem proti. Souhlasím s Aničkou….

Ačkoliv jsme kluky z Imodia zastihli po koncertu, očekávaná únava se na nich nijak neprojevila, sršeli energií, byli naprosto bezprostřední a vtipní. Chvílemi mě až přiváděli do rozpaků. 

IMODIUM

iZUN: Jak se Vám líbilo vystoupení? 

Ronoon: Bylo to zvláštní publikum...Thom: Bylo to dobrý… Jen si myslím, že je škoda, že jsme hráli tak brzo… Publikum ještě nebylo úplně rozhejbaný. Ale byli fajn, to samozřejmě! Holky byly moc hezký…Ronoon: První dvě řady byly vynikající! Dokonce jedný slečně jsem dal i trsátko!

Jaké je hraní v Lucerně?

Thom: My už jsme toho tady nahráli celkem dost. Trošku jsme k tomuhle místu hledali cestu. Je to tady netypické, to půlkulaté pódium… Dlouho nám to trvalo, než jsme se tu naučili hrát. A dneska je to tak, že všechny zásadní akce děláme tady… 

iZUN: Kde Vás příště uvidíme? 

Thom: Od listopadu jedeme velké turné.

iZUN: Kdo Vám píše texty?

Ronoon: Thom.

iZUN: A jaký z nich považuješ za svůj nejzdařilejší?

Thom: Všechny! Nelze určit…

iZUN: Já jsem slyšela, že jste hráli ve vězení, máte ještě nějaká další obdobná místa?

Thom: Za chvíli nám začíná bytové turné. Od čtvrtka do neděle. Dáme čtrnáct, patnáct kousků… Lidé si nás prostě pozvou a my hrajeme.

iZUN: Zadarmo? 

Thom: Samozřejmě… Nám už to přijde normální. To vězení byl asi vrchol v bizarních místech. Jinak jsme si prošli těmi parníky, jedoucím vlakem… Celé to bytové turné je pestrá paleta… 

iZUN:

iZUN: Jaké bylo Vaše studium?

Thom: Já jsem totální antistudent! Já jsem se vždycky těšil do práce. Škola, to bylo nejhorší období mého života.Ronoon: Já jsem plánoval vejšku. Říkal jsem si na střední mám – nemám… A potom jsem začal být pohodlnej, začal jsem chlastat a víc se mi líbilo pracovat a vydělávat peníze.Thom: Největší studijní typ je náš bubeník. 

iZUN: Naposledy jste vydali album Valerie, plánujete další? 

Thom: Děláme na tom. Zatím to nechceme moc vykřikovat. Je lepší bejt frajer a přijít a říct „Tak, tady to máš!“

iZUN: Kdo je Valerie?

Thom: Imaginární postava ženy, kterou každý muž v životě potkal, nebo by měl potkat, na kterou v životě nezapomene… A dál, zbytek už nechávám otevřeným hlavách.

iZUN:

iZUN: A poslední, naše každo-rozhovorová otázka: Jaký máte názor na klecový chov drůbeže?

Thom: Nepatřím do kategorie, že bych měl tendenci to měnit. Přiznávám na rovinu, že nejsem ochotnej pro to dělat víc. Rozhodně to nepřestanu jíst. Všichni jsme masožravci a to, že se dějí takovéhle hověziny, za to nemůžeme.