Hvězdy Zahajovačky část 2: Vypsaná fixa

Márdi z Vypsané fixy nám vyprávěl nám mimo jiné o svých studiích a o tom, že píše vlastní knihu. Věříme, že nejen pro jejich fanoušky to bude vážně zajímavé čtení.

iZUN: Jak se těšíš na to dnešní hraní tady v Lucerně? Nevypadáte moc nadšeně. 

Víš, vždycky sedíš v dodávce, teď začíná podzim, tak vylezeš za tmy. Vylezeš ven a čeká tě klaustrofobní Lucerna.

Nahoře je to klaustrofobní, nebo tady dole pod stagí?

Tady dole. Nahoře to je krásný. Ale tady dole je to divnej prostor. My jsme tady jednou měli tři koncerty po sobě. Bylo to jako ve filmu Na hromnice o den více. Chodil jsi furt dokola a už ti z toho hrabalo.

iZUN:

iZUN: Projeli jste v létě spoustu fesťáků, hraje se Vám líp venku nebo v klubu?

Zlomy jsou divný. Vždycky, když vylezeš poprvé ven a když zase zalezeš a poprvé hraješ uvnitř. To je vždycky divnej pocit. Ale díky bohu, že máme alespoň jeden přechod mezi dvěma světama.

Měl jsem na střední škole spolužáka Nohejla, vedle kterýho jsem seděl a on takhle zkomolil moje jméno na Márdy. A pak z toho vzniklo Márdi. Zajímavý je, že on už se nejmenuje Nohejl, ale Korbel. A taky je zajímavý, že na Moravě mi spíš říkají Márdy a v Čechách Márdi. 

iZUN:

iZUN: Jak vznikají Vaše texty a kde?

To dělám hned, když mě to přepadne, ten správnej pocit, kterej se nedá popsat. Text pak napíšu třeba za hodinu. Ale někdy taky čekám rok, než ta hodina přijde... Většinou píšu doma.

iZUN: Píšeš taky něco jiného? Nepřemýšlíš o tom, že bys napsal třeba knížku?

Já píšu knížku.☺ Ale jsem línej a už mi to trvá asi deset let a ještě jsem to nedodělal. Za posledních pár let jsem psal hrozně pomalu. Mám spoustu jiných věcí a hlavně se neumím dlouho soustředit.  

iZUN:  Jaký jsi byl student?

Na základce nebo na střední? Na základce jsem byl vystreslej z totalitního školství, to byla hypertraumatická škola. Vy si nepamatujete, ale komoušský školství bylo fakt tvrdý. Nic se nesmělo a za všechno byl nějakej postih. I za takovou blbost, když si vyhodil svou vlastní svačinu... Chodili jsme dokola tmavou chodbou a u odpadkových košů stála služba a když jsi svačinu vyhodila, tak to nabonzovala, byl z toho hroznej prů*er. Ve třídě jsi pořád seděl s rukama dozadu, musel jsi bejt ticho a ani jsi nemohl mít vlastní názor. Když jsem řekl, že mám příbuzný ve Švýcarsku, hnedka začaly popotahovačky, estébácký dotazníkový vyšetřování. Na gymplu se nesmělo jezdit stopem a školu ovládal ochrnutej psychopat. Každej měl strach, kdo vybočil z řady, tak ho vyhodili. Ale po revoluci? To bylo úplně super. Celý se to zvrhlo a otočilo.

iZUN:  A na vejšku jsi chodil? Jaké to bylo pro tebe období?

Výborný. Dělal jsem obor Čeština, dějepis v Ústí nad Labem.

iZUN:

iZUN: Jak se vypořádáváš s tím, že jsi slavný?

Já si myslím, že nejsem slavnej. Slavnej je podle mě třeba takovej ten korejskej diktátor, kterej někde vyleze a lidi skáčou do řeky, ten je asi slavnej. Tady v Čechách pár lidí asi slavných je. Třeba Jágr. My jsme normální týpci, co hrajou po klubech.

iZUN:  Takže se na tebe nevrhají fanynky? Máš nějakou příhodu s fanynkama?

Na mě se fanynky nevrhaj. Já jsem normální týpek, otec od rodiny, nejsem nějakej namachrovanej borec, kterej by se někde najetej potácel. Chodil jsem třeba s dcerkou na dětský plavání a tak.

iZUN:  Dětský plavání?

Jo, chodil sem, když byla dcerka batole. Tam na mě koukali divně, tam jsem byl podivín, když jsem tam přišel.

iZUN:  Kde vás uvidíme v nejbližší době?

Hele pořád někde jezdíme. V listopadu pojedeme s takovou starší, punkovou partou, která se jmenuje Visací zámek na společný koncerty po různejch místech.

iZUN:  Inspirují tě?

Jasně. Je na nich hrozně zajímavý, že je to skoro nejstarší kapela na světě, co hraje v původní sestavě. Snad jenom U2 jsou před nima. Začali hrát někdy v roce 80 a doteď tam hrajou ti samí chlapi. Je to něco mezi ideálem tý kapely, která to vydrží napořád a takovou tou partou na lodi jak je v Pirátech z Karibiku, a kapitána jim dělá chobotničák. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale jedno vím jistě, tahle parta s přehledem smete spoustu mladejch part, protože prostě hraje dobře.  

iZUN:

iZUN: Máte v současné době nějaké cíle?

Nahrát dobrou desku. Každou deskou si nastavíš určitou laťku, tak ji chceš vždycky přeskočit. Nebo ji jen olíznout patou, aby se tam pak klepala.

iZUN: Nová deska? Prozradíš nám, jak se bude jmenovat?

To nevím ještě, ale texty už jsou hotový.

iZUN:  A vaše poslední deska Krásný smutný den, proč tohle jméno?

Je to inspirovaný situací z jedný knížky, ale nikdo ještě nedokázal přijít na to, z který knížky to je.

iZUN: Když jsme mluvili o těch cílech... Co třeba vyprodat O2 arénu?

To né. Na to nemáme a hlavně to nepotřebujeme. Myslím si, že dobrej cíl je třeba dneska se moc nezmastit a zejtra mít hodně energie na nahrávání desky. Ráno jdu do školy s dcerkou a musím vstávat.

iZUN:  Takže jste spokojení tam, kde jste?

Asi je to dobrý.. Dostali jsme dvě dobrý rady - vydržet a hrát pořádně.

Jednou budete třeba jako ten Visací Zámek.

Možný to je, ale myslím že stačí, když budeme držet svůj prapor a dojdeme tam, kam máme.

iZUN: Jednou už jsme s vámi rozhovor dělali, naše tradiční otázka na závěr se nezměnila. Změnil se váš názor na klecový chov drůbeže?

iZUN:

Ne. Platí ta z roku 2014. (Těžko říct, tenhle svět je krutej, no. Přijde mi to furt stejný, dřív jsi zastřelil zvíře šípem, dneska ho sežereš z klece, takový už jsme my lidi. Díky masu jsme se dostali tam, kde jsme.)