International fair party podruhé. Tentokrát s vůní Nepálu a Indie

Všechno se odehrávalo přímo na FTZ a hned při vstupu jsem si jako v tropech začala opravdu připadat díky vytopené posluchárně a mumraji studentů, kantorů a především zahraničních návštěvníků z Indie a Tibetu. Jen pro zajímavost, samotná fakulta se v mezinárodním propojení českých a zahraničních studentů (kterých má až 20%) velmi angažuje a nabízí spektrum studijních programů v angličtině.

V hale byly připraveny poctivé ochutnávky s typickou fairtradovskou čokoládou, kávou a silným černým čajem. K tomu také lákavě vypadající indické mňamky, prozatím nekompromisně přiklopené poklicemi před nenechavými prsty návštěvníků. Publikum se skládalo z různorodé směsice mužů tmavé pleti s plnovousy, žen v pestrobarevných šatech a samozřejmě nás, běžných studených studentů ČZU, kterých však byla menšina.

Přednáška začala se zpožděním, zato však velmi akčně pod vedením zahraničního studenta z Nepálu, Suraje. Co akci scházelo na organizaci, to on vyrovnával svým projevem. Jeho angličtina s těžkým přízvukem zněla úderně a emotivně, přesně jako indické gongy a při děkování všem, kdo se na akci podíleli, rozdával za jejich zásluhy tradiční pokrývku hlavy, kterou nazýval „topí“ (nebo snad myslel anglické  slovo „trophy“ ?). Po vřelém přivítání a vyřešení technických potíží jsme konečně zhlédli první „slidy“ prezentace, postupně nás provádějící od základních geografických poznatků až po kulturní perličky Indie a Nepálu. Hádejte, kde vynalezli nejstarší hru světa, šachy? A věděli jste, že Indie má 350 jazyků a až 1652 dialektů?  Objevovaly se před námi obrázky Himalájí a především Mt. Everestu - pýchy Tibetu, Taj Mahalu, nebo třeba Siddhártha Gautamy, profláknutého jako Buddha. Tím vším se prolínaly živé komentáře našeho průvodce Suraje nebo jeho kolegů, kteří neskrývali nadšení a obdiv nad jejich krásnou zemí.

V průběhu přednášky jsem zaznamenala úprk dvou třetin publika směrem do haly a pochopila jsem, že se otevřely poklopy s ochutnávkami indického jídla. Od té doby šplhání lidí přes sedadla ostatních nepřestávalo a místy dost rušilo. Nutno však dodat, že organizátoři si s přípravou bufetu dali opravdu práci. Podávala se rýže, smažené maso, kokosové hrudky a zeleninové směsi. Můj jazýček zajásal nad sladkými hrudkami, u kterých mě nepřekvapila chuť blízká vánočním kokoskám.

Po částečném vyplnění bufetu a náležitém pokocháním se indickými osobnostmi a památkami následoval kulturní program ve formě tradičních tanců. Začaly znít rázné tóny bubnů a pronikavý hlas vyzývající k pohybu pestrobarevně oblečené tanečnice v sárí. Vlnily se v rytmických břišních tancích za hlasitého povzbuzování publika. Každé malé představení bylo oslaveno salvou potlesku, jakoby šlo o celovečerní show v O2 aréně. Dívky se střídaly a jejich hadí pohyby a nekonečné úsměvy vytvořily dohromady program téměř stejně dlouhý jako samotná přednáška. Písně, které je provázely, byly soundtracky z oblíbených bollywoodských filmů a na realizaci nejznámější z nich prý padlo okolo milionu rupií! To je jen další důkaz, že zapálenost Indů pro danou věc se vyrovná pálivosti jejich curry.

Nakonec se hlavního slova opět ujal Suraj a rozloučil se s námi. Nezapomněl znovu vyjmenovat své kolegy z fakulty a poděkovat hnutí Be fair. International fair party měla zasloužený úspěch a já doufám, že nejsem jediná, kdo zalitoval, že takovéto akce nejsou častější.

Pokud by vás zajímalo více informací o hnutí a událostech hnutí Be fair ČZU, je nejsnazší navštívit jejich facebookovou stránku. O dalších cestovatelských přednáškách, pořádajících FTZ se dozvíte například zde.