IT Crowd na ČZU aneb OIKT (1. díl): Středisko servisu HW/SW

Za vším hledej (O)IKT

Informační a komunikační technologie (IKT, anglicky ICT) dnes patří neodmyslitelně do života každého z nás, a je tedy logické, že se této skutečnosti nevyhne ani univerzitní půda. Určitě jste si stihli povšimnout, že je mnoho učeben vybaveno počítači, projektory a dalším podobným vybavením. Napadlo vás ale někdy, kdo za tím vším stojí? Kdo vše spravuje, opravuje a zajišťuje nám, studentům, dostupnost těchto technologií, aby se nám lépe a efektivněji studovalo?

Tohle vše mají na starosti specialisté z Odboru informačních a komunikačních technologií (OIKT). Ovšem nejen to. Mezi základní činnosti OIKT patří také další, které s uvedeným souvisí, avšak pro laika jsou spíše jakýmsi tabu. Zjednodušeně lze říci, že vše, co bude mít co dočinění s těmito technologiemi, bude mít na starosti Odbor IKT. Jedná se například o nákup, provoz a správu informačních systémů (IS) a realizaci licenční politiky s tím spojené. Dále jde například o správu sítí, provoz serverových, webových a databázových systémů, provoz učeben a poslucháren a podporu klíčových pracovišť, jako je například studijní oddělení apod. V neposlední řadě patří mezi hlavní činnosti OIKT také provoz systémů pro elektronické vzdělávání (e-learning a videokonferenční technologie). OIKT také zajišťuje uživatelskou podporu formou centrálního HelpDesku.

Útvar je rozdělen celkem na sedm středisek, a to podle jejich hlavního zaměření:

• Středisko správy sítí
• Středisko správy informačních systémů
• Středisko servisu HW/SW
• Středisko podpory uživatelů
• Středisko správy učeben
• Středisko podpory elektronického vzdělávání
• Středisko projektového řízení IKT

Středisko servisu HW/SW

Jak již bylo avizováno, tentokrát jsme pro vás zjišťovali informace přímo u hardwerářů, tedy u vedoucího Střediska servisu HW/SW, Ing. Jindřicha Vlčka. Toto středisko má zastoupení na všech fakultách ČZU, vyjma FAPPZ a SIC, které mají vlastní technická oddělení. Největší počet hardwerářů je k dispozici na PEF, kde je také hlavní kancelář tohoto střediska.

Hardweráři zajišťují uživatelskou podporu a komplexní správu koncových stanic (zařízení a jejich periferií). Jde tedy o řešení celkového vybavení učeben, o instalaci počítačů a softwaru, antivirovou ochranu, vzdálený management koncových stanic, ale také o nákup nového vybavení (včetně výběrových řízení na dodavatele) apod. Zjednodušeně řečeno, všechno, co jde od zásuvky k uživateli, mají na starosti hardweráři. Dohromady tak spravují na naší univerzitě více jak 2 650 počítačů, přičemž největší zastoupení má zde právě PEF (jen na učebnách to dělá více jak 550 počítačů). Pod PEF totiž spadá i řada internetových pavilonů (např. JIH, EF).

Pomoooc!!! Něco mi tu žere písmenka...

Aktuálně mají také na starosti dvě nové učebny na PEF, do kterých bylo nainstalováno celkem 50 tenkých klientů (technologie tenkého klienta spočívá v tom, že na stole nemáte klasický počítač — veškerý výpočetní výkon je na straně serveru). Ačkoli se nejedná o vůbec novou technologii, lze tenké klienty považovat za technologii budoucnosti, ale to bychom už zabíhali moc do podrobností. Bohužel tyto nové učebny nejsou zrovna hojně využívány pro výuku. Podobně je na tom i jedna ze speciálně zřízených učeben na PEF (E341), která měla původně sloužit jako alternativa při výuce především pro obor Informatika. Jsou zde instalovány počítače iMac s operačním systémem Mac, avšak vzhledem ke zmíněnému běží většinou při výuce standardně na OS Windows.

Jednou jsme měli třeba v tiskárně zapečenou chcíplou myš!

Hardwerář, ten tvrdý chleba má...

Vedoucího Střediska servisu HW/SW, Ing. Jiřího Vlčka jsme se dále zeptali i na to,

iZUN: co je na této práci nejnáročnější.

Klasické neduhy se týkají například SW na učebnách. Standardně posíláme před začátkem semestru na katedry mail, kterým vyzýváme, aby nám napsali své požadavky — kde budou učit a co tam budou chtít. Nicméně většinou nikdo neodpoví a pak odpovídají až v semestru. To je pro nás dost nepříjemné, protože v učebnách je většinou výuka od sedmi od rána do devíti do večera, takže se nám na tyto požadavky dost špatně reaguje. Jakmile se tedy rozjede semestr, tak to děláme po večerech. S většími zásahy je tak vždy problém.

Dalším relativním problémem i přes naše snahy je to, že se o některých věcech dozvídáme strašně pozdě (a to i přes to, že na učebnách jsou telefony, které jsou směrovány na službu na PEFce). Například když si student sedne k počítači a ten z jakéhokoli důvodu nejde. Dozvíme se o tom někdy až další týden, když už někdo přijde, je rozčílený a řekne, že minulý týden to na učebně bylo úplně stejné. Máme tedy obecně problémy se zpětnou vazbou.

iZUN:

iZUN: Setkali jste se třeba někdy s vyloženým anti-talentem na IT, máte nějakou zajímavou historku?

Úsměvné historky samozřejmě jsou. Mnohdy zase naopak překvapí starší ročníky, které si něco načtou a s ledasčím si tak poradí. Takovou klasickou věcí je to, že existují lidé, kteří dlouho nevěděli, že si můžou půjčit ovladač třeba na dataprojektor, lezli na židli a na učebnách zapínali projektor tlačítkem. Jednou jsme třeba měli v tiskárně zapečenou chcíplou myš. Nikdy se nám ale nestaly historky stylu „držák na kafe“ (pozn. CD mechanika). Občas se třeba stane, že někdo zavolá, že mu nejde tiskárna, a my zjistíme, že tam nemá vložený papír. Jiný uživatel zase říkal, že mu něco žere písmenka (pozn. omylem někdo zmáčkne klávesu Insert).

Zkusili jste to vypnout a zapnout?

iZUN: Jak jste na tom s hláškou „zkusili jste to vypnout a zapnout“?

Někdy tahle hláška opravdu pomůže, klasicky třeba po aktualizacích. Většinou už ale ty uživatele známe a víme, že je lepší tam rovnou dojít.

iZUN: Jak si na tom stojí naše univerzita oproti ostatním vysokým školám v ČR (co se hardwarové vybavenosti týče)?

Konkrétně třeba PEF je na tom velice dobře co do počtu počítačů, které mají k dispozici studenti. Je to ale hodně otázka peněz a obecně ochoty do učeben investovat. Obzvlášť pak do audiovizuální techniky. Snažíme se ale držet krok s novými technologiemi. Máme třeba nové interaktivní tabule, už nemáme jen klasické dataprojektory a plátna atd. Velice dobře na tom jsme z pohledu vybavenosti technikou na videokonference. Využívá se toho například, když má přednášející hodně posluchačů. Videokonferenčně se tak dá přenášet přednes z jedné posluchárny do druhé, kde sedí ti posluchači, kteří by se normálně nevešli.

Obecně je problematika koncových stanic poněkud diskutabilní. Ubírat se dál směrem například již zmiňovaných tenkých klientů je velice dobře možné například na PEFce, kde nároky na počítače na učebnách nejsou extrémně veliké. Nepočítá se tady třeba se systémy jako GIS a CAD a dalšími náročnými aplikacemi, jako třeba na technice, agru nebo lesárně. Je to opět otázka hlavně ekonomická.

Na hardweráře se také obrací i někteří studenti, když například nezvládnou instalaci nějakého SW, například SAS, STATISTICA apod., popřípadě i studenti, kteří mají problém s připojením Wi-Fi.

Když můžeme, pomůžeme!

Hardweráři doufají a těší se na to, že jim studenti vyplní připravovaný dotazník. Uvědomují si, že se nebude jednat jen o kladné ohlasy, ale ty prý zase tolik nepotřebují. Důležité pro ně jsou hlavně ty „záporné“ ohlasy, které jsou ve zpětné vazbě podstatné. Nebojte se tedy problémy nahlašovat (na PEF místnost E339, případně linka 4292), hlavu vám nikdo neukousne, spíše naopak. Do budoucna je také plánováno nasazení systému ServiceDesk, prostřednictvím kterého by studenti mohli problémy (incidenty) také nahlašovat. V internetových pavilonech lze problém nahlásit přímo službě, na ostatních fakultách pak příslušným pracovníkům (TF — LVA, FAPPZ — Ing. Mikšík atd.). Minimálně stačí danou skutečnost říct vyučujícímu během výuky a ten už bude vědět, na koho se obrátit.

Hardweráři nás studenty všechny pozdravují a přejí nám, aby se nám na ČZU dobře studovalo! A naše redakce se samozřejmě k tomuto přání přidává.