Jeden svět 2013 je za námi — který film nás nejvíce zaujal?

Pro všechny, kteří se nebojí otevřít oči a podívat se na svět kolem nich bez růžových brýlí, tu byl od 11. 3. do 13. 3. výběr z filmů z dokumentárního cyklu Jeden svět. Jako každý rok měl film upozornit na otřesné věci, které se běžně dějí v dnešní společnosti, a poukázat tak na časté porušování lidských práv. Ke zhlédnutí zde byla domácí tvorba i zahraniční dokumenty. Celý projekt vnikl za podpory organizace Člověk v tísni. Promítalo se vždy ve třech hlavních promítacích časech a některé filmy byly obohaceny i o následnou debatu s odborníkem. Repertoár filmů byl dle mého názoru velmi pestrý a každý si mohl najít problematiku, která by ho konkrétně zaujala. Promítány byly dokumenty o Romech a jejich životech, včetně jejich názorů a vyjádření na současnu situaci, které bývají často opomíjeny. Ke zhlédnutí zde byl i dokument o porušování lidských práv v Jižní Koreji, kde jsou lidé kvůli špatným životním podmínkám nuceni nelegálně emigrovat, či filmy o gayích a politice. Nemluvě o dalších, které se věnovaly dětem a problémům s jejich vzděláváním, či velmi zajímavý příběh dvou surfařů, kteří se rozhodli žít devět měsíců mimo civilizaci. I přes veškeré snahy organizátorů o rozšíření této každoroční akce do povědomí studentů se nepodařilo přilákat příliš mnoho zájemců.

Já osobně jsem byla natolik uchvácena příběhy lidí s daleko těžším osudem, než je ten můj, že jsem se po prvním promítacím dnu rozhodla zapátrat mezi spolužáky, proč nenavštívili Jeden svět se mnou. Odpovědi byly různé, většinou se týkaly ceny. Za každý film se platí vstupné ve výši 60 Kč. Padaly zde návrhy, že pro studenty by mělo být vstupné nižší. Je těžké odhadnout, jaká je ideální cena za třeba i několika roční dřinu v mnohdy tvrdých podmínkách pro natáčení, které tvůrci pro tento dokument podnikli. Jako nejvíce uchvacující mi přišel dokument z prvního dne promítání, nazvaný Na sever od slunce.

Tento film nám vyprávěl příběh dvou obyčejných kluků — surfařů. Ti se rozhodli strávit devět měsíců na opuštěné pláži ostrova u břehů Norska daleko za polárním kruhem, předtím objevili perfektní vlny. Přesnou polohu místa neznáme, dle jejich slov si každý musí najít svůj ráj. Jako první jsme měli možnost vidět nákup surovin. Vybírali si naschvál prošlé potraviny a svůj záměr žít na zbytcích potvrdili tím, že svou malou dodávku napájeli přepáleným rostlinným olejem. Po příjezdu na pláž se ujali stavby přístřešku. Pojem přístřešek je ovšem zavádějící. S pomocí vlastních sil, nalezených dřevěných palet a zrezlé pily si dokázali postavit chatku. Velice promyšlená stavba měla dokonce i izolaci (z nalezených plastových lahví) a vnitřek chatky obsahoval poličky a později, když vítr zesílil a byl stále chladnější, i kamna s komínem.

Pláž byla plná odpadků, které tam naplavilo moře. Jejich cíl byl posbírat alespoň tunu naplavených odpadků. Co šlo nějak využít, použili, a zbytek za nějaký čas odvezla vrtulníkem služba, která má na starosti odvoz odpadků z pláží. Hlavním důvodem pobytu však bylo surfování. Toho si kluci za dobrého počasí užívali dosyta. Když však přišla polární zima, období se zhruba třemi hodinami světla (přesněji šera) za den a bez slunce, surfování v ledovém moři bylo diváky za mnou komentováno slovy jako „blázni“ a „šílenci“. V jistém ohledu jsem s nimi souhlasila, ale na druhou stranu, život je příliš krátký, a pokud má člověk možnost zkusit i něco extrémního, měl by to absolvovat. Zážitky a vzpomínky vám totiž nikdo nevezme. Pokud neutrpíte amnézii, samozřejmě.

Ale zpět k surfařům. Na pusté pláži nebyl nikdo kromě nich, stáda ovcí a jednoho zvědavého bílého králíka. Polární zima pomalu po třech měsících slábla a na kameru natočené polární záře už byly minulostí. Sníh ze střechy začal tát, ale na sluncem ozářených vrcholcích hor byl ještě pevný. Kluci proto vytáhli snowboardy a sjížděli zasněžené svahy. Po třech měsících bez slunce si tuto zábavu v paprscích slunce náramně užívali. Oba se těšili domů, ale zaběhlý životní styl, který zahrnoval „dělat si, co chci a kdy chci“, se jim nechtěl opouštět.

Krásné záběry přírody, dobrodružného surfování za polární noci a „běžného“ pobývání na pláži spojuje čirá radost ze života mimo civilizaci.

A pokud jste letos nestihli navštívit ani jediný film, určitě to můžete napravit příští rok. Pohodlně se usadit a na zhruba hodinu si zkusit prožít osudy jiných lidí. Uvidíte sami, že potom vám i starosti prodělané při zkouškovém období budou připadat jako maličkost.

Zdroj fotografií: www.aktualne.centrum.cz

                        www.national-geographic.cz