Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Do našeho zemědělského kampusu zavál vítr dvě studentky, které mají zpěv natolik rády a jsou natolik odhodlané, aby založily první sbor na České zemědělské univerzitě. Pojďme si popovídat s jednou ze zakladatelek, ať aspoň trochu můžete okusit tamní atmosféru.

iZUN: Jak tento sbor vznikl?

To tak, když jsme pili na prvním turnusu našeho prvního seznamováku pro první ročníky, jsme poslední den, někdo ještě se zbytkem alkoholu v krvi, což byl i můj případ, čekali na autobus, tak mi neznámá holka řekla na mé poslední čisté tričko, že ten sbor (Besharmonie), co na něm mám, zná. Slovo dalo slovo a týden na to jsme již začaly se zakládáním sboru. Byla to Bára Bodláková, teď už ne cizí holka, ale moje kamarádka a spoluzakladatelka Sboru ČZU.

iZUN:

iZUN: Koho vlastně hledáte? Kolik vás je?

Papírově je nás 17, většinou se nás tu schází kolem těch 10–12, což byl vlastně i původní plán, že bychom byli v takovém malém tělesu, ale určitě by to chtělo nějaký kluky. Jak jsi tady i mohl vidět, máme 3 kluky na cca 10 holek a to je hodně velká přesila. Chtělo by to nějak dorovnat ne? Samozřejmě je vítaný každý! Ať sem lidi přicházejí, budeme jenom rádi.

iZUN: Kdy a kde se scházíte?

Scházíme se každý čtvrtek v místní Aule od 18:30 do 20:00, ale je to jen do února, protože potom se bude Aula rekonstruovat, takže si budeme muset najít něco jiného. To se musím ještě dohodnout, nebo se zeptat na nějakou radu ČZU Life Orchestra a doufám, že mi nějak pomůžou.

iZUN: Jak dlouho už tenhle sbor funguje?

Oficiální založení bylo 25. září, ale bavili jsme se o tom už od začátku září, informovala jsem prvního profesora, který mi s tím pomohl, je jím pan doktor Heřmánek. No a první zkouška byla 9. listopadu. Dnešním dnem je to naše třetí zkouška.

iZUN:

iZUN: Co nejraději zpíváte? Kdo vybírá skladby?

Zatím jsme se úplně nedohodli, co budeme zpívat, ty dvě písničky z dneška jsem vybrala já, protože mají jednoduchou partituru, nemají tam žádný pomlky, nic, co by se musel doučovat člověk, který to vidí poprvé. Jsou tam jen základní tři noty, tj. celá, půlová a čtvrťová, takže to není nic přehnaného. A do budoucna bychom chtěli zpívat něco, co se bude líbit našim posluchačům, protože tady jsme na škole, která se tím nijak nezabývá, ani zatím nejsme v prostředí, které by to víc zajímalo a znalo sborovou hudbu, tak se snažíme vybírat písničky, které jsou popové a mají nějakou šťávu. Třeba i nějaké zajímavé chorály, jako je Spirit of God, co jsme trénovali dneska. Je to všechno vlastně pro toho posluchače, ale samozřejmě i nás to musí bavit.

iZUN: Když by se k vám chtěl přidat nějaký úplný nováček, co si doma zpívá jen ve sprše, pomůžete mu se začátkem?

Samozřejmě, zrovna dneska přišel Štěpán a Bára, kteří zpívali úplně poprvé, Báře jsem stihla dát ještě rychlokurz toho, co jsou noty, jak se používají a na kolik to má počítat. Vždycky tady zůstáváme s nováčky ještě po zkoušce, vylazujeme problémy s intonací, jak udržet tón atd. Takže vůbec není problém s tím člověkem nějak pracovat, kdyby přišel poprvé.

iZUN:

iZUN: Vaše slečna dirigentka, jak jste se k ní vůbec dostali?

Dostali jsme se k ní přes ten sbor Besharmonie, kde je sbormistr Libor Sládek a ten mi říkal, že má studentku v pátém ročníku, která právě hledá sbor, tak já na to, že to je super, že my zase hledáme sbormistra, tak to dáme dohromady. No a takhle jsme se vlastně seznámili.

iZUN: Už máte nějaké vtipné historky, o kterých stojí za to vyprávět?

Zatím jsme se ještě tolikrát neviděli, takže není moc co vyprávět. Ale určitě bych se vždycky chtěla scházet po zkoušce, zajít si na pivo nebo kofolu a nějak si pokecat.

iZUN:

iZUN: Z čeho se vaši potencionální noví členové mohou nejvíce těšit?

No já doufám, že z té srandy, protože já chodím ještě do dalších dvou sborů a z každého mám spoustu zážitků, spoustu hlášek, kterým nikdo jiný nerozumí. Je to vlastně o utvoření té vlastní rodiny, které nikdo jiný nebude rozumět (smích). Hlavně doufám, že se to zlomí potom, co bychom udělali nějaké soustředění a to doufám, že by vyšlo třeba někdy po zimním semestru.

iZUN: Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Noo, kupuju vejce jen od nosnic v halách, takže asi tak.

Na slovíčko s dirigentkou Markétou Tylšarovou

iZUN: Jaké máš zkušenosti s dirigováním? Jak jsi se k tomu dostala? Co studuješ?

Já studuji pedagodickou fakultu, teď jsem v pátém ročníku, studuji hudební výchovu sbormistrovství. Dostala jsem se k tomu tak, že mě hudba bavila už od malička, hrála jsem na klavír, na flétnu, pak jsem si říkala, že by to chtělo ještě něco jiného, co bych mohla studovat, takže jsem chtěla zkusit někoho vést. Být sbormistrem se mi líbí a láká mě to. Tohle je první sbor, který je pod mým samostatným velením, v tom dirigentském slova smyslu. Měla jsem různé sbory vypůjčené, byla jsem jako asistentka u dětských sborů i na koncertech, které jsem měla, jsem měla vždycky ten sbor vypůjčený a tohle je takový začátek, protože mít něco svého? Jsem za to hrozně ráda, že jsem se setkala s Luckou a Bárou. A nevěřím svým očím, že už po dvou dnech našeho setkání se vidíme tady na zkoušce, na půdě vaší Zemědělské univerzity.

iZUN:

iZUN: