Missagrovské rozhovory s Jaroslavem Uhlířem a Radoslavem Bangou

Nejprve se nám podařilo odchytnout Radoslava Bangu z Gipsy.cz, který byl velmi povídavý, a nebýt Agátiných prsou, tak si zcela určitě povídáme doteď.

iZUN: Už jsi tady někdy hrál?

Já si to nepamatuju, takže asi ne.

iZUN: A nějaká party tady proběhla?

Hele, sem chodila moje žena pět let, takže těch party tady proběhlo několik. Obzvlášť když slavila bakalářku a pak inženýrku. Dokonce si pamatuju, že dost lidí chodilo ke zkouškám a nebyli střízliví. Takže takhle si to tady pamatuju já.

iZUN: Jak se ti tu líbilo dnes hraní?

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že půlka těch lidí před podiem nemluvili česky. A my jsme chytli pátou hodinu a dlouho trvalo, než se mi podařilo ty lidi roztancovat. Ale líbilo se mi to. Několik fajn holčin nás tady podporovalo z prvních řad, takže dobrý.

iZUN: Jak vzpomínáš na dobu, kdy jsi chodil do školy?

Vzhledem k tomu, že jsem musel školu nechat v 15, protože jsem skončil na ulici a bylo to pro mě dost těžký období, tak až teď si dodělávám školu v oblasti IT. Což mě hodně zajímá a příští rok budu maturovat, takže ti řeknu příští rok, jaký to bylo.

iZUN: Plánuješ pak ještě vejšku?

Furt rozmýšlím, jestli někam jít, ale myslím si, že už to vzdělání nebudu úplně potřebovat. Už dělám takový věci do hudby a produkce, že nepředpokládám, že budu dělat někdy něco jiného. Do té doby dokud to půjde, budu dělat hudbu.

iZUN: Co si myslíš o klecovém chovu drůbeže?

Celkově si myslím, že to, jak se Evropani chováme ke zvířatům, není úplně OK. Myslím si, že zvířata se dají chovat jinak. Nejhorší na tom je, že to pak jíme, zvíře je vystresovaný a napíchaný různými chemikáliemi, aby vajíčko mělo hezkou barvu a tak. To samé prasata, krávy. Já jsem si nikdy nemyslel, že má BIO smysl, ale v mým věku už to začínám chápat. A pokud mám možnost, bereme si třeba vajíčka od manželčiny babičky, a nebo se snažíme vyhledávat různé farmy a nevadí mi si trochu připlatit.

A stejně tak jako byl hřebem celého večera, byl Jaroslav Uhlíř prozatímní hřeb i v rámci mých rozhovorů. Nejde totiž o nějakou pop-star či krátkodobou hvězdu na obzoru, ale o člověka, který rozveseluje svými texty a slovy celé generace a bylo mi velkou ctí takového člověka poznat.

iZUN: Jak byste porovnal Vaše vystoupení před třemi roky s tím dnešním?

Helejte se, no logicky to bylo lepší teď. Protože jsem tenkrát říkal, že chystáme kapelu a já tady byl jenom s pianem. A ta kapela, to je špička.

iZUN: Takže až přijedete znova za tři roky, tak už to nebude lepší?

Já nevím, jestli vydržíme. Já si myslím, že jo. My máme repertoár na tři hodiny takže.. ono by to ani nás pak nebavilo.

iZUN: Jakou písničku považujete jako svou nejúspěšnější?

Já si myslím, že Holubí dům, ten zabodoval díky Schelingerovi. Ale my nemáme takový to, když někdo řekne, že to nebude hrát. My když si všechno sami složili, tak nás to všechno baví a jsou to všechno naše děti.

iZUN: Kolik těch dětí máte?

Oni to mají na okresním svazu autorským, říkají tomu ohlášky, takže takových ohlášek tam máme přes 400.

iZUN: Máte nějak vypozorováno, kdy se Vám píše nejlépe a kdy vznikají opravdové hity?

To je náhoda, nedávno jsme dělali další písničky do hodiny zpěvu. A stala se mi věc, co se mi ještě nikdy nestala. Poslední písničku jsem složil den před frekvencí. A zvukař mi pak říkal, člověče jak to, že to neumíš, když si to složil a já mu říkal, no já to složil teprve včera. A na takovém pultíku, co jsou obvykle noty, jsem měl ještě navíc i slova. Takže asi bych řekl, ten press. Když víte, že zítra musíte, tak to uděláte.

iZUN: Co si myslíte o klecovém chovu drůbeže?

To je samozřejmě svinstvo! Kuřata, která neviděla travičku, no to je na palici.

Tak toto byly rozhovory s účinkujícími na letošním Miss Agro. Pokud se ptáte, proč jsme se na něco nezeptali i vypsané fiXy, tak je to tím, že jsme s nimi dělali rozhovor týden předtím na pražském Majálesu, který si můžete přečíst zde.