Na stojáka ČZU live! Na slovíčko v šatně s baviči

Kdo by neznal scénky z reklamy na T-Mobile, kde se Vojta Kotek s Lukášem Pavláskem proměňují na motorkáře a jejich „gang“ či skokany na lyžích a jejich „Pojď mi, hop“. Lukáš Pavlásek však není pouze ten z reklamy se Zadarem, ale především perfektní bavič z pořadu Na stojáka. Svými výstupy natolik oslnil i tehdy v publiku sedícího Karla Hynka, který se inspirován jeho výstupy rozhodl dát se na vlastní bavičskou dráhu.

A dnes již spolu vesele spolupracují, trénují různé scénky, a kde vystupují, tam je živo! Pro část publika, která se za břicho popadá spíše během audio–vizuálních scének a klaunských představení, přibrali do party známého Pepu Poláška. Zkušený komik se nebojí použít různých převleků, zahrát dokáže od sexu s mladou dámou až po starou cvičící babičku. Většina zúčastněných mi dá jistě za pravdu, že show na ČZU se jim rozhodně povedla a bavičům samotným se na půdě školy líbilo. Jak jsme byli označeni samotným Lukášem Pavláskem, byli jsme až po Brnu, Moravě... až po nejmenší vesnici v ČR, patnácté nejlepší publikum, co zažil. Poklona ČZU.

iZUN: Jak se vám líbila atmosféra na ČZU? Vystupujete i na jiných školách, tak máte určitě srovnání.

Karel: Hodně dobrý, hodně dobrý, bavili jste nás.

Lukáš: No jo, já jsem byl taky na hodně školách a ze všech mě vyhodili. Já jsem do nich pak ani nechodil, ale chodil jsem za kamarády sem na Céčko a na koncerty, takže jsem se tady párkrát opil. Já to tady znám! Takže jsem přijel po mnoha letech. To už je dávno, to bylo ještě v 90. letech, co jsem chodil na koncerty. Takže mně se tady líbilo.

Pepa: Mi se tady taky líbilo. Já mám zkušenost, že když jsme hráli komediograf, tak jsme hráli na Strahově, na ČVUT a tam to bylo vždycky dobrý, tam byli dobří diváci. Pak jsme to zkusili v Brně na VUT a tam to vůbec nešlo. Oni to vůbec nebrali, bylo to trošku mimo.

Lukáš: No, tady na Suchdole jsou dobrý.

Pepa: Moc. Jinak pro studenty se hraje dobře.

iZUN:

iZUN: To je hlavní. Když jsme u toho studentského života, máme nějakou vzpomínku ze svých vlastních studentských let nebo nějakou veselou historku?

Lukáš: Já mám třeba historku ze svýho studentskýho života, jak mě vyhodili ze školy. Už z první střední školy mě vyhodili, když jsem utekl ze školy bez placení při školním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Já jsem byl třeba v 15 letech na policii a vyslýchali mě, proč jsem utekl z hospody bez placení. A pak mi říkali: „Na vás v tý Praze toho asi bude víc.“ To kluci asi nestudovali, tak nemají žádnou vzpomínku.

Karel: Já jsem studoval, ale propadl jsem, takže já se studiema moc nechlubím.

Pepa: Já mám ze studia takovou vzpomínku, teď si na nic jinýho nemůžu vzpomenout, ale jedna za všechny. Šli jsme z hospody a zlechtali jsme starýho dědečka.

iZUN: Spícího na lavičce?

Pepa: Ne, on normálně šel. A měl psa. Udělali jsme mu zážitek, určitě do smrti o tom vyprávěl, to se mu určitě nestalo, že by ho někdo zlechtal.

iZUN: Teď budeme vzpomínat trochu na dětství. Byli jste baviči již od mala? Takové to dítě plné scének a vtipů?

Lukáš: Jak kdy, já jsem na tom pořád stejně. Někdy jsem takovej spíš zamyšlenej a někdy prostě bavič. A byl jsem takovej již od dětství. Obě tyhle poloviny se mi mixovaly již v dětství. Ale už jako dítě jsem dělal etýdy, třeba jsem předváděl mámu, jak pere prádlo na zahradě, to byla moje první divadelní hra, máma pere prádlo. Nebo děda chodil se psem a já jsem ho předváděl, jak mám toho psa Lumpa, tady mám tašku s buřtama a předváděl jsem dědu. To byla moje druhá hra. Pak jsem se zase zamyslel a chvíli četl a byl jsem spíš zamlklej a pak jsem najednou zase vymejšlel tyhlety hry.

Karel: Jako malého mě bavilo psát básničky. Já mám doma spoustu knížek plných básniček. Pamatuji si svoji úplně první básničku, tu jsem složil kamarádce někdy ještě ve třetí třídě, a bylo to „Lída, Lída se krásně líbá“. Takže už jako malému se mi dařilo lichotit holkám.

Pepa: Já jsem to tak neměl, já jsem si přál, ale u toho to zůstalo. Moji starší sourozenci mě vždycky srazili, takže já jsem držel hubu.

Lukáš: Třeba škoda, že ta Lída se nejmenovala přijímením Hrdá. To by bylo třeba „Lída, Lída, Hrdá se tak krásně...“

Karel: Líbá.

Pepa: Hlídá.

iZUN: Jak jste se dotali k účinkování v Na stojáka?

Lukáš: Takhle jsem vystupoval již předtím, předváděl jsem po hospodách. Ani jsem nevěděl, že se to jmenuje stand-up comedy. Takže když jsem šel do toho pořadu, už to pro mě nebylo nic novýho. Vystupoval jsem třeba v hospodách po konzertech, kde nebyla moc zábava. Takže když publikum nešlo, jak se říká „na ruku“, byla to nejlepší průprava.

Karel: Já jsem viděl Lukáše právě vystupovat po hospodách a mě už tenkrát přišel hrozně vtipnej, takže pak jsme se tam přidal taky.

Pepa: Já jsem dělal komediograf hodně a v divadle.

iZUN: Jak probíhá příprava na scénku? Trénujete i doma?

Karel: Nejdřív si musíš ten stand-up vymyslet. Musíš si vymyslet fóry, musíš se těm fórům zasmát a pak to jdeš zkusit a doufáš, že se zasmějou i ti lidi.

iZUN: Přehráváte to nejprve třeba příbuzným?

Lukáš: Já ne.

Karel: To nejde.

Lukáš: Zkouším si to třeba tak, že si to předtím předříkám, ale musím si to říct před lidma, jinak nevím.

Pepa: Taky to tak mám. Určitě ne před příbuznýma. Třeba to jen zkonzultovat teoreticky. Ta scénka vzniká a dozrává až před divákama. Některá tedy dozrává rok, některá nedozraje nikdy.

Karel: Ty tvoje moc nezrajou. (smích) Nebo si to i zkoušíme mezi sebou. Třeba si nahodíme nějakej fórek, kterej máme rozpracovanej, a sledujeme reakce.

iZUN:

iZUN: Kde chytáte inspiraci?

Lukáš: V lese, na rybách, ve městě...

iZUN: ...Při čtení dámských časopisů...

Karel: V MHD.

Pepa: Vše z života.

Lukáš: Nebo třeba různejma situacema. Třeba přijde nějaká novinářka dělat rozhovor, tak třeba koukáme na ni a tím přijde nějaká inspirace...(začal redaktorku hladit po ruce)

Já (smích)

Lukáš: Nebo se jí třeba dotknem takhle a cejtíme, jak přichází ta inspirace. Úplně cejtim, jak to ve mně pulzuje, a říkám si, přišla inspirace.

iZUN: Zažili jste za svou kariéru i nějaký trapný moment?

Lukáš: To jsme zažili! Já jsem s jednou novinářkou dělal rozhovor a říkal jsem inspirace, inspirace a furt jsem sahal a najednou jsem se polil limonádou a ještě tam vešel její manžel v tu chvíli, tak jsem se polil podruhý. A to třeba byl trapas.

iZUN: Zbytek bez trapasů?

Karel: Asi jo.

Pepa: Já mám trapas. Ten dneska Lukáš ustál, protože on si cvrknul do kalhot a nevěděl jak to udělat, aby to nebylo na jevišti vidět. Ale já jsem to kdysi neustál a čůral jsem.

Lukáš: Na jevišti, jo?

Pepa: Ne, normálně do záchodu! Teď na jevišti zazněla děkovačka a já jsem strašně spěchal a teď jsem vybíhal na to jeviště, už jsem měl zpoždění a podíval jsem se na ten poklopec, jestli tam nemám to kolečko, protože poslední kapka patří do trenek a někdy ta kapka se prodere až na kalhoty. A já jsem měl ještě bílý kalhoty. A tak jsem se musel podívat, jestli to tam nemám, a neměl jsem, naštěstí. Jenomže jak jsem byl rozběhlý, tak tam byl schod a já jsem o něj zakopl a na jeviště jsem přistál takhle na břiše. (Předvádí, jako když skáče šipku do vody.)

Karel: A já nevím, já asi trapas nemám. Já jsem trapnej celej a to asi stačí.

iZUN:

iZUN: A mám tu poslední otázku, která vás asi překvapí. Ale je to tradiční otázka našich zemědělských novin – co říkáte na klecový chov drůbeže?

Pepa: Na výchovu drůbeže v klecích?

Lukáš: Drůbež se musí vychovávat, nějak.

Karel: Pokud něco provedla, tak patří za mříže.

Lukáš: To je přesně ono. Vězni taky, když něco provedou, jdou za mříže. To záleží, za jaký prohřešek to je.

Karel: Já to zase vnímám tak, celý den se válet, kdo by to nechtěl? Tu a tam prdneš vejce a kecáš vedle s holkama, když tě přestanou bavit, otočíš se naproti. Je to slepičinec.

Lukáš: Zase třeba když udělala něco malýho, tak bych ji nezavíral. Třeba ať má jen alternativní trest.

Karel: Nebo alespoň vycházky.

Lukáš: Nebo třeba ať dělají něco užitečnýho na tý zahradě. Třeba pomáhají hospodáři hrabat. Ale pokud udělaly něčo zlýho, tak si to musí odsedět. Ale opravdu záleží, chápu že jsou ty věznice přeplněný.

Karel: Ale když provedou něco hodně zlýho, tak dostanou rovnou trest smrti.

Pepa: Ale to potom není dobrý to maso.

Karel: Tyhle slepice jsou kvůli vejcím. Ty na maso běhaj.

Lukáš: Pokud slepice někoho uklovala, tak ať sedí. Pokud sebrala jenom zrní, tak bych ji nazavíral do klece.

Pepa: Slečno, nekoukejte na nás tak smutně. My víme, že jsme vás zklamali, že nebráníme slepičky.