Nečas na ČZU: Bakalář již nebude podřadný, nedostudovaný vysokoškolák

V úvodu rektor ČZU přivítal všechny přítomné a ve své řeči se zaměřil především na historii vzniku naší školy a její definitivní oddělení od ČVUT v roce 1952. Ostatní řečníci se pak jednotně věnovali problematice reformy vysokých škol a jejich odhodlání dovést ji úspěšně do konce.

Petr Nečas hned v úvodu nastínil, jak bude reforma vypadat. Představuje si, že vysoké školy dostanou více peněz, ovšem budou muset vytvořit silnější tlak na kvalitu a budou se muset více diferencovat. Stát podle něj nesmí podporovat vysokoškoláky, kteří na studium zkrátka nemají, a navazující magisterské studium by se mělo stát elitnějším a vědečtějším, než tomu bylo doposud. Zároveň s tím se pojí posun významu bakalářského titulu, který by se měl stát plnohodnotým vysokoškolským titulem, a ne pouze znakem nedostudovaného vysokoškoláka. V závěru Petr Nečas také zmínil nutnost zavedení poplatků za studium. Zdůvodnil to tím, že podle studie OECD je rozdíl mezi platem vysokoškoláka a středoškoláka 80 %, tedy vysokoškolské studium je dobrá investice. Zároveň ubezpečil, že je v zájmu státu, aby sociálně slabí se schopnostmi vystudovat vysokou školu dostali odpovídající podporu od státu.

Nový ministr školství Petr Fiala poté detailněji shrnul tuto úvahu o změnách ve vysokém školství. Podle něj jsou v současné situaci nejdůležitější tři věci — kvalita, diverzifikace a koncentrace vysokých škol. Diverzifikací měl na mysli větší specializaci škol, kdy zmínil, že žádná škola nemůže být špičková a mít perfektní kvalitu výzkumu ve všech svých oborech. Koncentrací pak narážel na schopnost koncentrovat síly současného systému tak, aby se zvýšila konkurenceschopnost našich vysokých škol v zahraničí, kde v současnosti nejsme bráni jako příliš atraktivní partneři.

Otázkou zůstává, zda zmíněná reforma, která, jak se všichni účastníci shodli, je potřebná, bude obsahovat i potřebné mantinely, aby se i u nás neopakovala situace, která se ted děje ve světě a která vyvolává mohutné protesty studentů. I v jiných zemích před časem proběhla reforma a zavedení školného, které bylo víceméně symbolické. Tak jako nyní u nás. Nicméně toto školné bylo postupem času navyšováno až do astronomických rozměrů, kdy student, ještě dříve než školu dokončil, byl zadlužen na mnoho let či desetiletí. Více se můžete dozvědět třeba v článku prof. Kellera na téma Také Angličané mívali nízké školné.