Nejsme roboti ani tupě opisující ovce

Plátno přede mnou se topí v písmenech a místností zní osudná slova: „Pište si, na Moodle prezentace nedám…” Do vzduchu se rychlostí blesku vztyčí ruka: „A jaká jsou teda skripta?” Vyučující se podívá na troufalce a pohrdavě odpoví: „Žádná. Máte chodit na přednášky.” Povzdechnu si a začnu škrábat na papír.

Přednášející se ponoří vzrušeně a hluboce do tématu. S každým dalším snímkem nabírá jeho řeč na rychlosti. Tempo graduje. Věty a slova na mém papíře se krátí na zkratky a následně tři tečky s poznámkou dohledat!

Asi v půlce tréninku zápěstí následuje dramatická pauza a ticho. To vede k radosti nás všech, protože si konečně opíšeme slide i s tabulkou. Do zvuku udýchaných propisek zazní otázka: „Co si myslíte o…?“ Málokdo naváže oční kontakt, aby v nepřehlednosti řádků na plátně neztratil nit. Ozve se nespokojené mlasknutí: „Aha, takže si nikdo nemyslí nic? Je třeba Vás upozornit, že…” a máme tu přednášku na téma aktivita v hodinách. Rozhořčení nikdo moc nevnímá. Až při rozzuřeném tónu a nespokojenost demonstrujícím tichu, v němž se máme stydět a zamyslet se nad svou neschopností, se zvednou poslední hlavy s nechápavým výrazem, co se vlastně děje. Na truc přednášející začne zacházet do detailů, jako by jeho předmět byl jediný a nejdůležitější na světě. „Samozřejmě očekávejte ve zkouškovém testu otázku na zmíněné detaily...“

V tomto duchu se nese zbytek devadesáti minutovky. Na konci opouští sál jeden otrávený odborník a sto zničených, vyšťavených a občas i rozzuřených studentů.

 

V dnešní době nejrůznějších technických vymožeností a na škole, která vloni otevřela luxusní budovy jako MCEV II, Dřevařský pavilon, atd., to zní jako nízkonákladová science fiction. Kdyby se tento způsob rozmohl, nechrlí ČZU nic jiného než stroje, které jsou naprogramované na zaznamenání nekonečného toku informací. Ovšem bez schopnosti myslet, uvažovat a odpovědět si na základní otázku: proč to tak je.

Je velmi zvláštní a nepochopitelné, že při dlouholeté spolupráci se slavnými a vyspělými zahraničními univerzitami zůstává u některých předmětů styl podání látky studentům na ČZU evolucí nepolíbený.

01 listopadu, 2016 - 22:05 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Takhle má vypadat novinařina. Za mě jeden z nejlepších článků v historii iZUNu. Prosím redakci o víc takových článků, ČZU pak o méně kantorů, kteří umí "jen číst a proklikat PowerPoint".

Stačilo by se posunout o pár stovek kilometrů na sever do Švédska, kde je výuka předmětů zaměřená hlavně na diskuzi a dohledávání informací, samostudiu rešerší, vlastní přípravě studenta a úspěšně již pár desítek let funguje. Nebo naši přímí sousedé v Německu využívají více praxe, protože odříkání definice Vám peníze nevydělá, pokud nedokážete poznatky aplikovat.

Je samozřejmě jednodušší vystát před tabulí důlek, číst slide po slidu a tvářit se otráveně a vzdychat, že studenti jsou rok od roku horší. Bylo by však milé si uvědomit, že existují vždy dvě strany a zkusit se podívat na sebe a své přednášky pohledem studenta. Protože jinak na větu: „Uvědomte si, že jste na vysoké škole“ máme právo odpovědět: „Ale to vy taky...“